Lékaři se omluvili za perzekuci svých židovských kolegů

Česká lékařská komora se omluvila židovským lékařům za perzekuci před 2. světovou válkou. Profesní komory lékařů, advokátů, notářů a inženýrů v memorandu z roku 1938 navrhly vládě omezit počet Židů ve svobodných povoláních na takové procento, které by odpovídalo jejich zastoupení ve společnosti. Pro budoucnost nemělo být podle nich přípustné, aby povolání lékařská, právnická a technická byla vykonávána Židy. Česká advokátní komora se kolegům židovského původu omluvila již loni, nyní jejich příklad následují lékaři.

Období tzv. druhé republiky, tedy pět měsíců od záboru Sudet po německou okupaci, si příliš často nepřipomínáme. Podle některých kritiků toto období totiž nezapadá do černobílého konceptu, podle něhož na svobodné období masarykovské republiky navázala přímo okupace. Publicista Dan Hrubý upozorňuje, že právě v tomto mezidobí došlo k selhání intelektuálních elit. Jednou z neblahých událostí bylo i vydání memoranda profesních organizací, v němž dobrovolně zaujaly rasistické antisemitské stanovisko.

"Byť pod obrovským tlakem mocného Německa, ale vlastně jsme si ty dějiny utvářeli sami, a sami jsme přijímali i ta nehumánní restriktivní opatření."

Text omluvy České lékařské komory připravil Aleš Herman z vědecké rady stavovské organizace:

"Cítíme povinnost se za toto ošklivé, diskriminující opatření našich předchůdců omluvit, ale činíme tak bez nároků na soud nebo vykonávání rozsudku nad našimi předchozími představiteli, protože od té doby už uplynulo dlouhých 72 let."

Aleš Herman
Omluva je spíš symbolická i proto, že z postižených dnes asi nikdo nežije, říká Aleš Herman:

"Je adresována spíš pozůstalým a příbuzným těchto našich lékařů, jedná se o tisíce lidí, z nichž většina nepřežila Protektorát, a za tuto černou skvrnu se můžeme jenom stydět. A pokud tuto omluvu přijmou, tak jsme myslím očistili dobré jméno České lékařské komory. I po tak dlouhých letech, pokud to tak bude přijato."

Ředitel Židovského muzea Leo Pavlát omluvu uvítal, zvlášť ocenil, že se za své kolegy omlouvají ti, kteří se ničím neprovinili. Stejně se vyjádřila i ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová, jejíž otec patřil k perzekvovaným lékařům. Jen zalitovala, že k tomu nedošlo dřív.

Na temné stránky své historie byla Česká lékařská komora upozorněna až článkem Dana Hrubého v týdeníku Reflex:

"V něm bylo zmíněno, že advokátní komora se již omluvila za tento čin a já jsem cítil jako dluh, že jsme to jako lékařská komora neudělali také. Čili že to přichází až nyní, po tolika letech, i tak dlouho po znovuobnovení naší komory, je zapříčiněno neznalostí našich historických pramenů,"

přiznává Aleš Herman. Publicista Dan Hrubý krok lékařské komory oceňuje:

"Jestliže se tyhle organizace po listopadu 1989 hlásí ke kontinuitě se svými prvorepublikovými předchůdkyněmi, a´t už to byly profesní komory advokátů, lékařů, a nebo třeba studentské spolky jako Všehrd na právnické fakultě, tak jestliže si ze své prvorepublikové tradice chtějí brát to lepší, tak se taky musí vyrovnat s tím horším, co je v jejich minulosti."