Lidé v Česku se překonávají v projevech solidarity
Fenoménem posledních dnů je u nás svým rozsahem nebývalá vlna solidarity s lidmi postiženými zemětřesením a ničivými vlnami tsunami v zemích jihovýchodní Asie. Téměř čtvrt miliardy korun, dosud vybraných prostřednictvím různých charitativních kont a akcí, předčilo veškerá očekávání. Co způsobilo takovou vlnu solidarity? To je základní otázka pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, publicistu Petra Holuba. Natáčel s ním Josef Kubeczka.
"Tam hrálo roli několik faktorů. Jedním z nich je samozřejmě i to, že české humanitární organizace už jsou šikovnější při vybírání peněz. Druhá věc je ohromná medializace této nešťastné historie z jihovýchodní Asie. Skutečně jsme dlouhá léta neviděli v televizi nic tak otřásajícího. Navíc televize a média, jak neměly přes svátky o čem jiném informovat, tak tomu věnovaly opravdu neuvěřitelné množství místa. Zřejmě tam také nějakou roli hrála zkušenost z povodní, protože je to jenom dva a půl roku a tehdy si Češi uvědomili, že pomoc z ciziny byla také velice rychlá a ochotná. Je těžké rozsoudit, jakou roli tam hraje skutečně vážný zájem o to, co se děje v chudých oblastech třetího světa, a do jaké míry to je spontánní reakce na trochu senzacechtivé reportáže v médiích, ale kdo by to soudil?"
Myslíte si, že by lidé u nás byli tak štědří, kdyby mezi postiženými touto přírodní katastrofou nebyli také naši občané?
"Myslím, že to tam hrálo velkou roli, že se ten problém týkal i Čechů. Každý vlastně mohl na osudech jednotlivých lidí, kteří o tom přímo vyprávěli v televizích, si to tak nějak prožít. Tam je ale důležitá ještě jedna věc. Pokud bychom měli veškeré to vzedmutí solidarity vůči postiženým oblastem jihovýchodní Asie skutečně chválit, tak by se vlastně mělo nějakým způsobem zajít ještě dál. Celá ta historie jihovýchodní Asie skutečně byla do značné míry mediální akcí, která určitě splnila velice prospěšný cíl. Na druhou stranu je třeba si ale uvědomit, že zemí, kde lidé žijí v daleko horších podmínkách než lidé na územích postižených přírodní katastrofou 26. prosince loňského roku, je mnohem víc. A to je právě problém bohatého světa, do kterého my už se očividně počítáme. On naprosto jakoukoli solidaritu s těmito trpícími na celém světě připomíná. Média připomněla jednu věc, politici také reagovali až na ony mediální obrazy, ale zůstává tady otázka, kdo pomůže těm ostatním. To je myslím věc, která, řeknu to metaforicky, zatěžuje vědomí bohatého světa. Vyvstává otázka, zda ta smršť pomoci, netýká se to koneckonců jenom Česka, protože veškeré vlády dávají co nejvíc peněz, nemá jenom utišit to opravdu hodně černé svědomí vůči těm desítkám milionů hladovějících v Africe a dalších zemích třetího světa."
Jaký je Váš názor na pokusy vlády zrušit zdanění různých forem charitativních sbírek?
"To je spíš taková samozřejmost, na kterou se mělo přijít už dřív. Přece je nesmysl, když někdo dává dar, aby to stát ještě danil! Jde přece o všeobecně přijímanou, prospěšnou záležitost. K tomu je ovšem třeba připomenout, že například české banky si rovněž u těchto humanitárních akcí počítají docela slušné marže a možná to je trochu otázka na ně, jestli by nechtěly ve výjimečných případech tuto marži zrušit. Ono to je ale těžké. Lidé vždy sledují především svůj zájem, a to, že nějaká vlna solidarity občas ten zájem rozbije, znamená, že člověk musí překonávat celou řadu bloků, aby dospěl ke skutečné chuti a otevřenost pomoci co nejúčinněji. Není to snadné, jak vidíme na příkladě našich institucí."
U mikrofonu Radia Praha byl publicista Petr Holub.
