Lingvista Danny Bate: Nejlepší motivace k učení češtiny? Tchýně
Danny Bate, lingvista původem z Británie tráví čas mezi Prahou a Edinburghem, kde dokončuje svůj doktorát. Šestadvacetiletý mladík toho má ale spoustu co říct i o češtině, protože ji sám studuje. Mimochodem také pomáhá utvářet českou maturitní zkoušku. Ian Willoughby se ho zeptal na jeho dosavadní zkušenosti s životem v Česku.
Mluvíte česky, vaše snoubenka je Češka. Co z toho bylo první, partnerka nebo zájem o jazyk?
„Partnerka. Jak se říká, byla to láska, co mě sem přivedlo. Je to klasický příběh, nic zajímavého pro ostatní lidi (směje se). Ale ano, s partnerkou jsme se prvně potkali v Anglii. Ale je to teď už poměrně hodně dlouho zpátky. V principu jsme oba dokončili studium ve Spojeném království a neměli jsme co na práci a tak jsem s ní odjel do České republiky.“
Uměl jste nějaké slovanské jazyky, když jste ji potkal?
„Ne, ne, čeština je můj první slovanský jazyk a musím přiznat, že mi dala pěkně zabrat (směje se).“
S partnerkou doma mluvíte kterým jazykem?
„Většinou spíše anglicky. Dříve to byla pouze angličtina, ale pořád více a více se teď objevuje i čeština. Například k naší kočce mluvíme česky. Nevím vlastně proč. Prostě mi to nějak sedí. Je příjemnější říct Nazdar, než nějaký anglický ekvivalent (směje se). Její rodina mluví jen česky. A to i se mnou, což je pro mě velká motivace. Nevím jak pro vás, ale pro mě je partnerka mluvící nějakým jazykem druhá nejlepší motivace k učení. Ale tchýně – to je číslo jedna. To je obrovská motivace k studiu češtiny.“
Jaká je většinou odpověď, kterou dostáváte, když se Čechů zeptáte, jak mluvíte česky?
„Odezva je dobrá. Velmi dobrá. Běžní Češi jsou nadšení – bývají mou češtinou velmi potěšeni. Nejvíce si chválí moji výslovnost. Často slýchávám, že sice nezním úplně jako rodilý mluvčí, ale že se tam blížím. Naopak problém bývá, že občas neznám nějaké přesné slovo. Obecně mám problém se slovní zásobou. Mám důvody proč to tak je a fakt se snažím na tom pracovat. Ale můžu vám říct, že když zapomenu slova jako ´položit´ nebo ´dát´, tak se na mě všichni dívají, jako kdybych byl nějaký pošuk.“
Jak těžká vám jako lingvistovi připadá čeština?
„Nebudu nic popírat, je velmi těžká. Je to těžký jazyk především kvůli tomu, že můj rodný jazyk je angličtina. Ale řeknu vám, že lingvistika je nedocenitelná, opravdu. Doporučil bych to každému. Nepotřebujete titul z lingvistiky, na to stejně nemáte čas (směje se), ale věřím, že má odpověď na mnoho otázek. Všechny ty komplikace, výjimky – určitě mají nějaký důvod. A lingvistika se snaží zjistit jaký.“
Několikrát jste na Twitteru zdůrazňoval fakt, že vám vadí, že Češi mají spoustu různých výrazů pro názvy míst. Například Benátky pro Venice nebo Kodaň pro Copenhagen. Proč vám vadí zrovna tohle?
„Často mají Češi odlišné názvy pro místa, která mají dlouho do minulosti sahající vazbu k Česku.“
„Když říkám, že mi to vadí, tak je to jedna moje stránka. Stránka Dannyho, který se snaží učit česky a musí zápasit s tímhle jazykem a nechce žádné další překážky. Jako lingvista na druhou stranu si myslím, že je to skvělé. Je to fascinující. Hodně to vypovídá o české nátuře mít pro všechno svoje vlastní slova. Tyhle exonymy jak jim říkáme, nejsou to jen nějaké místní názvy pro ta místa. Je zatím hodně skryto v historii.“
„Často mají Češi odlišné názvy pro místa, která mají dlouho do minulosti sahající vazbu k Česku. Když se ohlédneme do středověku, což je moje oblíbená kapitola historie, zjistíme, že Češi mají dlouhé spojení s německým městem Regensburg. Regensburg byl sídlem arcibiskupa, který měl nad Čechy moc atd. Co se snažím říct je to, že kvůli této dlouhotrvající vazbě to pro Čechy není Regensburg, ale Řezno. Nebo například Cyril A Metoděj. Věrozvěsti, kteří přišli z Thessalonik. Znovu, je tu prastaré pouto. Proto název Soluň dává naprostý smysl, i když si názvy nejsou vůbec podobné.“
„Takže jako lingvista jsem z toho nadšen. Ale naprosto chápu, že někoho to může frustrovat, protože to člověk není schopen odvodit. Tohle prostě nejsou názvy, u kterých jde jen o rozlišnou výslovnost, je to celé jinak historicky. V angličtině nazýváme Rakousko ´Austria´. A Rakousko je v české historii zásadní, co se týče názvů míst. Pro nás je Austria původem z francouzštiny a němčiny – významově východní část říše. A spoustu dalších jazyků to má také odvozené z němčiny. Ale Češi…. Češi toho měli v historii s Rakouskem společného tolik, že dává smysl, že je to pro ně Rakousko. Ale jako pro studenta češtiny je to šílené. A dodnes mě to štve a zároveň uchvacuje.“
Jedna věc, kterou jste sdílel na Twitteru, mě opravdu šokovala. Řekl jste, že existuje spojení mezi pražskou čtvrtí Prosek a vínem Prosecco. Je to pravda?
„Ano to jsem opravdu řekl, je to pravda. Je to dlouhý příběh, ale jednoduše řečeno, Prosecco musí pocházet z terstské oblasti, která se nachází v severovýchodní Itálii. A v této části Itálie a zároveň sousedícím Rakousku najdete mnoho názvů míst, která pocházejí ze slovanských jazyků. Prosek je toho dobrým příkladem. Čeština je slovanský jazyk a to co se stalo, bylo to, že se vzal staroslovanský název, který přešel do italštiny a z toho vychází název malé vesničky Prosecco. To víno taktéž musí pocházet z téhle vesnice nebo alespoň z té oblasti.!
„Ale takových názvů je mnohem více. Například Graz v Rakousku je Gradec nebo spíše Hradec, když vezmeme v potaz českou výslovnost. Ale je to původně slovanský název. Existuje mnoho názvů míst, která mají nějaké logické a nápomocné spojení. Velmi mě potěšilo, když jsem zjistil, že na Proseku, kousek od místa, kde bydlím, je restaurace s názvem Prosecco. Podle mě tam skvěle pasuje, ale možný jsem jediný, kdo si to myslí (směje se).“
Ale zpátky k vám. Kolik času trávíte v Praze a kolik v Británii? A co tam děláte?
„Moje bydlení je aktuálně poměrně složité, protože univerzita, kterou studuji je v Edinburghu. Takže jsem si nastolil systém, kdy trávím polovinu času tam a druhou tady. Dělám to především proto, že chci dokončit studium v Edinburghu, ale můj život je tady, v Praze. Tady mám svou snoubenku, mám tu svou kočku.“
„Taky tady mám svůj malý příspěvek pro Českou republiku a to je pomáhat s tvorbou maturitní zkoušky, což naprosto zbožňuji. Jsem velmi pyšný na tuhle svou roličku, kterou tady můžu sehrát. Takže pokud někdo z vás nedávno dělal zkoušku z angličtiny, ten hlas v nahrávkách, to jsem já. Také kontroluji v maturitě všechny texty, jakožto anglicky mluvící expert. Ale stejně nikdy nemám co opravovat – vždy to mají velmi dobře připravené.“
Jaké je to pro vás bydlet v Česku?
„Naprosto skvělé. Dostalo se mi už mnoho typicky českých zkušeností a to velmi intenzivně. Především díky Karolíny rodině, která žije ve východních Čechách.“
„Dělal jsem tu věci, které bych si v Británii nikdy nedovolil, ale tady je to naprosto normální.“
„Bylo to úplně vzdělávání, to musím říct. Dělal jsem tu věci, které bych si v Británii nikdy nedovolil, ale tady je to naprosto normální.“
Jako například?
„Kácel jsem strom! Nikdy předtím jsem to nedělal a oni byli jako, hej pojď nám pomoct. Pomáhání s pracemi na zahradě a podobně je tady určitě v mnohem větší míře než v Anglii. Takže jak říkám, zahlcující, ale pozitivní zkušenosti. A také díky všemu tomu času, který jsem strávil s lidmi v Česku, myslím, že znám i problémy, se kterými se Češi potýkají. Všichni jsou tu politicky velmi pesimističtí. Toho jsem si vědom. Ale je toho mnohem víc pozitivního. Tak například hromadná doprava, dostupnost sportu, fyzické aktivity obecně jsou tu mnohem dostupnější než v Británii.“
„V České republice pokud nemáte plány na volnou sobotu, prostě si vezměte boty, připravte řízek s chlebem a pak stačí jít po zelené a pak po žluté – a vždycky něco hezkého uvidíte. Je to všechno velmi dostupné a Češi by na to měli být pyšní. Je to prostě skvělé.“
Také jsem viděl na Twitteru, že si užíváte objíždění pivovarů.
„To je pravda. Miluji pivo. A Česko je pro to ta správná země. V srdíčku mám pořád ještě naše britská a irská piva, ale už jsem si zvykl i na ta česká a jsou velmi – pitelná. A opět, myslím si, že je to skvělé. Pivovary momentálně vzkvétají.“
„Chodím občas od pivovaru k pivovaru. Především na jih od Prahy je spousta úžasných, tradičních pivovarů.“
„Líbí se mi, že je v tom variace. Chodím občas od pivovaru k pivovaru. Především na jih od Prahy je spousta úžasných, tradičních pivovarů. Je super takhle strávit den. Samozřejmě si musíte dávat pozor, pokud chcete dojít ještě k tomu dalšímu. Ale určitě to doporučuji. Je to velmi zábavný a poměrně levný způsob jak strávit den. Prostě od pivovaru k pivovaru.“
A jak to vidíte s budoucností? Plánujete se usadit v Česku?
„Na to mám velmi jednoduchou odpověď. Ano, určitě. Jen si musím dodělat diplom. Sice na to moc nespěchám, ale už se těším na další výzvy. Velmi rád bych se tu usadil a myslím, že moje snoubenka by to jistě také chtěla. A rád bych tu dělal něco akademického, lingvistiku, jazyk – to by mi vyhovovalo. Ale nechávám si dveře otevřené. Jsem si vědom toho, že tady jsou akademické zvyky odlišné, ale že lingvistika tu je poměrně silná. Nejvíce na Masarykově univerzitě v Brně. To by bylo asi ideální. Ale vlastně bych rád dělal cokoli s lingvistikou, jazyky a podobně. A užívat si tohle skvělé místo a lidi tady. Takže moje česká budoucnost vypadá slibně.“
Související
-
Hezky česky
Jazyk se vyvíjí, nové technologie, novinky, aktuální dění přinášejí nové výrazy, některá odvětví i vlastní slang. Proměnám slovní zásoby je věnovaný cyklus Hezky česky.
