Má význam reforma zdravotnictví bez politické dohody?
Otevřenou diskusi o českém zdravotnictví slibuje zajistit projekt kulatého stolu, který zahájil svou činnost od prvního října. Třicet klíčových otázek adresuje všem zainteresovaným: od výrobců a dodavatelů materiálního vybavení přes zdravotní pojišťovny a lékaře po pacienty. Ne všichni oslovení ale projevili ochotu diskutovat. A právě k tomuto bodu směřovala první otázka pro komentátora Českého rozhlasu 6 Petra Hartmana.
"Já si myslím, že na to jednoznačná odpověď neexistuje. Samozřejmě ideální a optimální by bylo, kdyby se politické síly napříč spektrem dohodly na nějaké podobě reformy zdravotnictví a pak kdyby se střídaly jednotlivé vlády, tak by se měnily jenom detaily. Ale je to pro české poměry svým způsobem nedosažitelný stav, protože politici dost často rozehrávají nejrůznější hry a právě nemožností dohodnout se argumentují, když se jim do nějakých reforem nechce. Možná že je lepší jít cestou, jakou šlo třeba Slovensko, že vláda prosadí určité reformy a pak opozice na ni nějakým způsobem naváže. Ono se dost často ukazuje, že v praxi to pak funguje tak, že ty původní představy se až tak diametrálně nemění. Takže možná někdy je lépe prosadit něco silou, než za každou cenu hledat nějakou dohodu. I když samozřejmě optimální by bylo, kdyby existovala dohoda napříč politickým spektrem."
Jak vidíte ten důležitý prvek reformy, který se možná ne nejvíc, ale zato nejviditelněji dotkne každého pacienta - že by totiž měl ještě mimo pojištění pocítit každou návštěvu lékaře a každý nákup léků alespoň v řádu desetikorun?
"Tak já tu filozofii chápu tak, jak je myšlena. Možná že je málo prezentována občanům, aby ji pochopili také: ono to není myšleno tak, že by tímto způsobem měly do zdravotnictví připlout další peníze, ale je to myšleno tak, aby došlo k určité regulaci. Protože existují studie, které dokazují, že ve zdravotnictví se plýtvá. Nejnovější tvrdí, že to vychází tak na dva tisíce korun ročně na jednoho člověka, což zas není až tak vysoká suma, ale když se to pak vynásobí, tak to dělá kolem dvaceti miliard korun. Takže každý krok, který by vedl k nějaké větší obezřetnosti lidí se zacházením s penězi ve zdravotnictví, je jen vítán."
Na podporu reformy vzniklo už před časem občanské sdružení, jehož členy jsou i současný ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a jeho náměstek Pavel Hroboň. To jsou lidé, kteří samozřejmě mají vliv na lékovou vyhlášku, i když ministr se hájí tím, že o tom samozřejmě rozhoduje léková komise a on jenom bere její rozhodnutí na vědomí a podepisuje. Narážím na to proto, že občanské sdružení těchto dvou pánů sponzorují - minimálně jedním a půl milionem korun v minulém roce - farmaceutické firmy. Z vašeho pohledu jako politického komentátora je to v pořádku? Neviděl byste tam nějaký střet zájmů nebo něco, co nepatří do naší politické kultury?
"Podle mě je to morální problém. Protože člověk v pozici ministra by jednak asi neměl přímo působit v nějaké takové kampani, a už vůbec by ta kampaň neměla být financována právě z nějakých prostředků firem, které mohou mít zájem na tom,, aby zdravotnictví se ubíralo určitým směrem. Myslím si, že to je minimálně morálně nevhodné a svým způsobem je to konflikt zájmů a nemělo by to tak být. Takže pro lepší, dalo by se říci, propagaci reformy zdravotnictví by ministr Julínek udělal lépe, kdyby tyto vazby tam nebyly a kdyby je přetrhal a rázně se od toho distancoval."
