Malé Česko v Manchesteru. Patnáct let školy, která drží krajany pohromadě

Příběh školy začal nenápadně. Byla to souhra okolností a jednoho pozvání, které změnilo život nejen zakladatelce Pavle Matáskové, ale i desítkám českých rodin v severní Anglii.

„Musím se přiznat, že to úplně nebyl můj nápad. Když vznikala Česká škola bez hranic v Londýně, oslovili mě z Českého centra, jestli bych se nepřijela podívat a jestli by nešlo založit podobnou školu i u nás v Manchesteru," vzpomíná Pavla Matásková. Tehdy ještě netušila, že se z návštěvy stane závazek na patnáct let.

Když do Londýna přijela, atmosféra ji pohltila. „Moc se mi líbilo, co jsem viděla." A tak se rozhodla - Manchester dostane svou českou školu.

Jenže jak založit školu tam, kde člověk nezná téměř žádné krajany?

„Já jsem jinou českou rodinu neznala. Dávala jsem inzeráty na všechny možné weby, že se zakládá česká škola."

Facebook tehdy pomohl, ale komunita byla roztříštěná. Najít učitele bylo ještě těžší. „Na začátku jsme našli jednu učitelku češtiny, ale potřebovali jsme víc. Když se podívám zpátky, tak to byly úplně směšné problémy proti tomu, co řešíme teď."

Převažují děti ze smíšených rodin

První rok chodilo do školy sedm až osm dětí. „Dneska jich máme přes šedesát." Změnila se i skladba rodin. Zatímco dříve převažovaly rodiny, kde oba rodiče mluvili česky, dnes je situace jiná: „Momentálně máme naprostou většinu dětí ze smíšených manželství." Brexit, stěhování rodin i proměna české komunity v Británii udělaly své. Ale škola zůstává.

V sobotu se děti učí ve škole čtyři hodiny. "V Anglii děti chodí do školy každý den od nějakých čtyř, pěti let. Tam jsou od půl deváté až do tří, do čtyř hodin každý den. A pak by ještě měly chodit do školy čtyři hodiny v sobotu dopoledne. To se na první pohled nezdá tak strašné, ale ta rodina si časem uvědomí, že nemá víkendy a udržení těch dětí ve škole je celkem náročné, ale i přesto máme dobrou základnu."

Výuka je komplexní. „Tím, že jsme smluvní škola, je to klasické vyučování podle ročníku." Mladší děti mají češtinu a prvouku, starší češtinu, sloh, dějepis a zeměpis zaměřený výhradně na Českou republiku. Pavla Matásková se zaměřuje na projekty, které mají děti rády.

"Já se snažím často učit formou projektů, to je i ten dějepis občas začne bavit. Teď vydáváme v rámci naší výuky školní noviny. Děti musí na závěr projektu vytvořit plakát o tom, co se naučili. I když někdy vypadají, že to jde tak trošku mimo ně, tak na závěr připraví plakát, kde si uvědomí nejenom to, že se něco naučili, ale že vztah k ČR opravdu mají. A to je potom celkem příjemné a hezké vidět."

V Manchesteru je čeština vzdálenější než v Londýně. „Nejdřív musíme šest hodin jet přes Anglii, než se dostaneme do Doveru." Proto škola hledá různé způsoby, jak děti motivovat. Například tím, že když se naučí dobře česky, můžou studovat zadarmo v ČR."

Pavla Matásková byla jednou z prvních au-pair

Cesta Pavly Matáskové do Manchesteru je příběhem své doby. „Přijela jsem hned po maturitě v roce 1991. Stala jsem se jednou z úplně prvních au-pair v Británii." Rodina, u které tehdy pracovala, je její rodinou dodnes. Pokusy o návrat do Česka byly tři. Ani jeden nevyšel. „Do Čech jezdím ráda, Prahu miluji, ale tady jsem teď doma."

Podílela se i na vytvoření komunitního centra. „Vždycky jsem záviděla Londýnu, že má ambasádu, české centrum, hospodu… a my nic." Když se v roce 2019 otevřel generální konzulát, přišla příležitost. Pandemie projekt pozdržela, ale nakonec se podařilo otevřít centrum v roce 2021 - ve stejné budově jako konzulát. „Často si lidi myslí, že jsme dotovaní z českých center, což nejsme. Je to boj o přežití."

Předávám štafetu mladším

Centrum nabízí knihovnu, výstavy, divadlo i kulturní akce. Je to místo, kde se lidé cítí doma. Patronkou centra je lady Milena Grenfell-Baines, která přijela do Británie posledním Wintonovým vlakem. „Když k nám přijde a vypráví, je to vždycky ohromně populární."

Velký úspěch měla i inscenace Havlovy Audience k 35. výročí Sametové revoluce, doplněná o setkání s pamětnicemi roku 1989. Lidé chodí i na malé divadelní soubory z Česka, hudební pásma, výstavy. Je to kulturní tepna komunity.

Po patnácti letech zakladatelka odchází z vedení školy. "Momentálně nevíme, jak se bude dál vyvíjet finanční podpora ze strany ČR. Zvažujeme, jak pokračovat dál, aby nehrozila finanční záhuba té instituce. Máme obrovské plány. Já ke konci srpna končím a nastupuje nová ředitelka, která to po mně po 15 letech převezme. Tu vizi už nechávám na mladších."