Malé obce úpí pod koly náklaďáků

Změny v silniční dopravě, které u nás vstoupily v platnost od začátku letošního roku, přinášejí zejména malým obcím a městům značné komplikace. Na jejich komunikace se totiž přesunula těžká nákladní vozidla, která se snaží ušetřit na mýtném. Co to s sebou nese a kde hledat řešení?

Novinkou na zpoplatněných českých dálnicích a rychlostních komunikacích je to, že od 1. ledna 2010 musí za využívání těchto komunikací platit všechna vozidla nad 3,5 tuny. Vozidlům do 12 tun přitom dosud stačila dálniční známka. Celkem se do mýtného systému během letošního roku zapojí až 100 tisíc nových vozidel a celková suma, kterou na mýtném zaplatí, může být až 600 milionů korun. Kamionů je nyní v systému přes 400 tisíc.

V čem je problém? V diskusním pořadu Českého rozhlasu problém objasnil člen rady Dopravní federace Pavel Přibyl:

„Kamiony a nákladní doprava obecně objíždí zpoplatnění úseky, to znamená dálnice, rychlostní komunikace, některé úseky prvních tříd přes menší města, vesnice, silnice druhých, třetích tříd, působí tam škody, znepříjemňují život lidem. Můžeme vyjmenovat základní problematické věci, které tam jsou. Je to jednak nárůst hluku, nárůst exhalací v obcích, jsou to vibrace, je to snížená bezpečnost, jsou to škody na silničním svršku, které potom komplikují dopravu řadovým motoristům a podobně."

Tomáš Kaas z ministerstva dopravy s uvedenými argumenty tak úplně nesouhlasí:

„Rozhodně musím říct, že vzhledem ke zvýšení sazeb v pátek odpoledne nedošlo ke zvýšení intenzity na silnicích nižších tříd, což nám ověřovaly i studie, které jsme nechávali provádět. Samozřejmě u aut od 3,5 tuny do 12 tun ta situace může nastat, protože jsou to většinou regionální dopravci, kteří mohou volit trasy mimo zpoplatněné komunikace. Na druhou stranu si musíme říct, že ve všech okolních státech jsou na dálnicích a rychlostních komunikacích zpoplatněny nákladní automobily nad 3,5 tuny. Další věc je, jak máme dobudovanou infrastrukturu, zda máme všechny obchvaty měst a obcí. Samozřejmě ministerstvo dopravy uvažuje, ale to musí být ve spolupráci s kraji, zpoplatnění silnic prvních, druhých a třetích tříd, které jsou v majetku kraje, nicméně zpoplatnění těchto komunikací není úplně jednoduché, protože to nejde systémem mikrovlnným tak, jak jsou zpoplatněny dálnice a rychlostní komunikace, ale musí to být jiný systém, zřejmě satelitní. Na tom systému se pracuje, zkouší se i jednotky tak, aby komunikovaly jak s mikrovlnným systémem, tak i se satelitním, ale není to jenom otázka technická. Je to samozřejmě i otázka zavedení mýta na druhých a třetích třídách, kde by se na nákladech toho zavedení musely podílet i kraje, a tam je pochopitelně otázka, jaký ten podíl by měl být."

Antonín Lízner
Starostu Příšovic na Liberecku Antonína Líznera, a zřejmě i občany jiných obcí dotčených nadměrným provozem těžké nákladní dopravy, taková vysvětlení neuspokojují. Před časem se dokonce nechal slyšet, že stát zřejmě nemá příliš zájem tuto palčivou situaci řešit:

„Je možné, že to stát chce řešit, nicméně já vidím, že celá záležitost měla být řešena komplexně od samého začátku. Bylo evidentní, že pokud se zavede mýta na dálnicích a silnicích rychlostních, tak se značná část tranzitní přepravy přesune na objízdné trasy. To si uměl snad každý spočítat. A tady se domnívám, že byla základní chyba,kterou podcenilo jak ministerstvo dopravy, tak možná i zákonodárci, a neřešili tu věc celou v předstihu a komplexně."

Starosta Lízner však nepovažuje za chybu samotné zavedení mýta:

„Ne, vůbec ne, to určitě nebyla chyba, nicméně mělo být zavedeno tak, aby neumožňovalo odliv přepravy z rychlostních komunikací na objízdné trasy, které vedou malými obcemi a jsou to zhusta silnice druhé a třetí třídy, které na to nejsou konstrukčně řešeny, které nemají jízdní profily uzpůsobeny pro dopravu těžkých vozidel 20 - 40 tun. Pak tam samozřejmě vznikají kolizní situace, kdy vlastně při běžném provozu místních obslužných autobusů a dalším provozu dochází ke střetům s těmi velkými nákladními vozy, které se tam proplétají uličkami."

Podle Antonína Líznera obce jsou zatím bezmocné a s tíživou dopravní situací vlastně nemohou dělat nic:

„Snažili jsme se získat povolení pro omezení tonáže na vjezd do obce, to ale nebylo možné, protože komunikace 610 je stanovená jako objízdná trasa pro rychlostní komunikaci R 10, takže tam to průchozí nebylo. Snažili jsme se zjistit, jestli mostky, přes které tato komunikace vede, kupříkladu nejsou technicky vhodné pro provoz takových těžkých vozidel, bohužel k naší lítosti ty mostky pro to únosné jsou, takže ani tudy nám cesta nevedla. Nezbývá nám nic jiného než bohužel trpně přihlížet tomu, jak za okny rodinných domů projíždějí mnohatunová vozidla, domy tiše úpí a silnice se prohýbá."

Tomáš Kaas z ministerstva dopravy vidí jistou možnost ve větším využití železniční přepravy nákladů, ale sám příliš velkým optimistou v tomto ohledu asi není:

„Určitě by se zboží mohlo přepravovat po železnici, je to otázka konkurenceschopnosti železnice a možná právě zpoplatnění i těch ostatních komunikací. Ministerstvo se snaží, první kroky jsou vybudování logistických center a jejich podpora tak, aby docházelo k rozložení nákladů mezi železniční a silniční dopravu, aby po silnici byly dopravovány náklady na bližší vzdálenosti, po železnici na delší vzdálenosti."

Rada Dopravní federace pro jistotu raději pořádá druhý ročník soutěže fotografií a videí náklaďáků, které způsobují problémy na menších silnicích.