Máte raději pravěk nebo Divoký západ? Obojí je k vidění na výstavě díla Zdeňka Buriana
Galerie U Betlémské kaple na čas ožila mamuty, pravěkými lidmi nebo indiány. Děje se tak na výstavě s názvem Zdeněk Burian ve 64 obrazech. Jejího kurátora Andreje Boloňského o rozhovor požádala Martina Bílá.
Dá se vůbec dílo Zdeňka Buriana shrnout do 64 obrazů?
„Velice těžko. Zdeněk Burian byl nesmírně plodný autor, takže těch obrazů a kreseb, především kreseb, ilustrací, je neuvěřitelné množství. Udělat průřez jeho tvorbou je strašně obtížné, nicméně my jsme se o to pokusili. Nemáme ambice retrospektivní výstavy, chceme spíše ukázat od každého něco, aby tady byly věci ze všech období a všech různých typů, které Zdeněk Burian dělal. Jsou tady tzv. rekonstrukce, které Burian dělal s odbornými poradci, ať už to byl profesor Augusta, profesor Špinar nebo později profesor Mazák. My tady máme tyhle rekonstrukce, nějaké etnologické nebo zoologické obrazy toho, buď tedy třeba pravěku nebo nějakých krajin – tzn. návraty do minulosti, jsou to obrazy, které většinou podepisovali oba autoři, tedy jak Burian, tak třeba Augusta. Máme tady také velké množství ilustrací, především technikou kvaše, ve které Burian dosáhl naprostého mistrovství. My tady máme první věci, které vznikaly ve Vilímkově nakladatelství a později v nakladatelství Toužimský-Moravec, to jsou podstatě ty nejlepší věci, které Burian v životě udělal. V tom Vilímkově nakladatelství to byla řehole. On musel v práci každý den odevzdávat ilustrace, maloval všechno, nemaloval jenom věci, ke kterým měl vztah nebo se mu líbily, musel ilustrovat všechno, co mu dali. Později, když se vyvázal z té smlouvy, tak už dělal více věci, které ho bavily.“
„Jsou to samozřejmě nejvíce ty dobrodružné romány. On se v tom reálném světě moc necítil, on opravdu bloudil v těch krajinách, ať už minulých, fantaskních nebo krajinách Divokého západu. Vycházelo to také z toho, že se věnoval trampingu, to jsou také takové útěky z reality a stejně tak to dokázal v těch ilustracích. Na tom bylo založeno to jeho mistrovství. On se opravdu dokázal přenést do té situace, do té literární předlohy, dokázal ji prožít, díky tomu máme v té ilustraci nějaký příběh. Dokážeme si ty věci představit a je to propracované do nejmenšího detailu, takže on nás tímto fascinuje. Zaujme také tím, že nenechá ten příběh dojít do konce, vždycky jen naznačí nějakou událost a nechá tam prostor pro fantazii.“
„Já myslím, že to je podobné. Myslím, že právě hodně lidí má Buriana spojeného právě s ilustracemi těch dobrodružných románů, právě s těmi knížkami, které četli v dětství. Někteří lidé ho mají zase hodně spojeného s tím pravěkem. Takže jsou tady návštěvníci, kteří přijdou na pravěk, a návštěvníci, kteří přijdou na dobrodružné romány.“
„Co se týče těch rekonstrukcí, tak se mi hrozně líbí první obraz, který vznikl ve spolupráci s profesorem Mazákem a to je vlastně tygr ussurijský. Je to trochu zvláštní, protože se ty rekonstrukce jinak týkaly hlavně pravěku, ale je to nesmírně fascinující obraz, protože máte pocit, že ten tygr na vás z toho obrazu vyskočí.“
Nechat se příjemně vyděsit tygrem ussurijským můžete v Galerii U Betlémské kaple do 11. května.
