Rubrika "Ptejte se právníka" pokračuje na téma mediace. Dnes se především zaměříme na mezinárodní souvislosti. Danou problematiku jsem rozebral s právničkou Lenkou Pavlovou.
Lze uplatnit mediaci i při řešení sporů mezi rodiči ze smíšených manželství nebo v případech, kdy rodiče žijí každý v jiné zemi?
"V rodinných sporech s mezinárodním prvkem nabývá mediace ještě další využitelnosti a také dalších specifik. Rodinné spory přesahující rozměr a dosah národního práva doprovází typický fenomén mezinárodního práva - kolize právních řadů. Do rodinných vztahů vstupuje na úrovni národních sporů mocenský a autoritativní prvek, pokud nedojde mezi partnery, zpravidla v postavení rodičů, k dohodě. U rodinných sporů s mezinárodním prvkem vstupuje do konfliktu zpravidla autoritativní prvek víceré povahy v podobě hmotných a procesních právních norem na úrovni práva civilního, často rovněž i správního a někdy i trestního, a to včetně unifikovaných norem práva mezinárodního. K vyhrocené emoční složce na úrovni osobní se přidá u mezinárodních sporů i konflikt plynoucí z výrazně větší prostorové vzdálenosti, odlišnosti kultury, jazyka a často i sociálního a materiálních postavení stran, včetně souvisejících emočních projevů a odlišného vnímání reality a vlastních potřeb nebo posuzování výhod či nevýhod s ohledem na práva a zájmy dítěte."
Jaké může být využití mediace při řešení tzv. mezinárodních únosů dětí?
Foto: Evropská komise
"Mediaci lze úspěšně využívat pro jakýkoliv druh rodinného sporu s mezinárodním prvkem. Nejčastější a nejvíce efektnější je její použití u sporů spojených s tzv. mezinárodními únosy dětí. Na únosy neboli právním jazykem tzv. neoprávněné přemístění dítěte nebo jeho zadržení v cizině se v praxi aplikují právní normy dotčených států, typicky státu obvyklého pobytu dítěte a země, kam bylo či je dítě přemístěno nebo kde je zadržováno. Může se jednat o země, k nimž alespoň jednoho z rodičů váže jeho státní příslušnost, ale v praxi to mohou být i země třetí. Mezinárodní únosy dětí do ciziny jsou typickým mezinárodním rodinným sporem, na který se aplikuje unifikovaná právní úprava. V rámci evropského prostoru podléhajícímu komunitárnímu právu se použije nařízení tzv. Brusel II bis, zejména jeho články 11 a 13.V zemích EU, s výjimkou Dánska a s určitými specifiky i vůči Velké Británii, se aplikuje nařízení Brusel II. bis přednostně před tzv. haagskou úmluvou. V rámci celosvětového společenství se aplikuje naopak haagská úmluva krátce označovaná jako 1989 HÚ neboli Úmluva o některých civilních aspektech mezinárodních únosů dětí. Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, tzv. Haag 1980 vstoupila pro Českou republiku v platnost dne 1.3.1998 a vyhlášena byla ve Sbírce zákonů pod číslem 34/1998 Sb. Pro Slovensko vstoupila úmluva v platnost dne 1.2.2001. Úmluvu obě naše země podepsaly - tehdy ještě jako jeden společný stát - 28.12.1992, ale v důsledku rozdělení se i procedura ratifikace zpomalila a rozdělila. Spory spojené s neoprávněným přemístěním nebo zadržením dítěte v cizině patří k nejsložitějším a rovněž nejbolestnějším. Důvodů je několik. Předně do právní hry o osud dítěte vstupují přísná a jasná právní norma zavazující dotčené státy na úrovni mezinárodních závazků. K přemístění dítěte do ciziny nebo k jeho zadržení na území jiného státu dochází obvykle v době, kdy emoční a psychická krize mezi rodiči se již vymkla jejich vzájemné kontrole a komunikace mezi nimi naprosto zkolabovala. Je to právě snaha jednoho rodiče uniknout z konfliktu - útěkem nebo schováním se do druhého státu. Právní řád v tomto případě nedbá na potřeby a zájmy rodiče - byť by se jednalo o tzv. primárního rodiče, ale zcela jednoznačně upřednostňuje zájem dítěte. Zájem dítěte je právně nastaven a v praxi vykládán a aplikován tak, že je to co nejrychlejší navrácení se do původního prostředí neboli do země tzv. obvyklého pobytu dítěte. Rozhodující je z hlediska aplikované mezinárodně právní praxe a úpravy národní urychlený návrat do země obvyklého pobytu neboli do výlučné jurisdikce pro řízení o úpravu poměrů k dítěti. Není to bezpodmínečně návrat dítěte k druhému rodiči, ale je to především návrat do země, odkud bylo dítě neoprávněně odvezeno nebo kam se z rozhodnutí jednoho rodiče dítě nevrátilo."
Jaké se na mediaci dívá mezinárodní právo?
"Z pohledu mezinárodního práva je zájem o mediaci zřejmý, jak v rámci Rady Evropy, která vydala koncem 90. let, resp. v roce 1998, k rodinné mediaci zvláštní deklaraci, tak na úrovni celosvětové, zejména v rámci úmluv přijímaných na úrovni Haagské konference o mezinárodním právu soukromém. Nejen v prováděcí praxi zaznamená ve výkladové literatuře,zejména průvodcích dobrou praxí, ale i v samotných úmluvách se projevuje vliv mediace. Zřejmé je to především u poslední přijaté úmluvy z roku 2007 týkající se rozvoje mezinárodní spolupráce při vymáhání výživného. Mediace je na úrovni praxe i hmotného a procesního komunitárního práva podporována rovněž Evropskou unií. Přijata byla směrnice upravující mediaci v civilních sporech s přeshraničním prvkem obsahující implementační závazky pro roky 2010 a 2011."
