Mertlík: Česku hrozí druhotná platební neschopnost firem

Nikdo už nepochybuje, že hospodářská recese dorazila i do Česka. Čísla, která před Vánocemi zveřejnil Český statistický úřad, jsou toho důkazem. Podle analytiků začíná být varující také stoupající kreditní riziko, tedy procento nesplácených úvěrů. Pokračuje Zdeněk Vališ

Průmyslová výroba spadla meziročně o téměř osm procent, klesá stavební produkce. K tomu je možné přičíst odhady automobilového průmyslu o tom, že v příštích šesti měsících bude propuštěno na třináct tisíc lidí a také informace Hospodářské komory, podle které hodlá v příštím roce propouštět každá čtvrtá česká firma. Země sice vcelku bez problémů zvládla světovou finanční krizi, ale její důsledek – hospodářské problémy už pocítí naplno. Není vyloučeno, že tentokrát by mohl být postižen i bankovní sektor. Stoupá totiž kreditní riziko, tedy procento nesplácených úvěrů. Před rokem měly problémy se splácením čtyři procenta firem, dnes je to už deset procent. Hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík varuje.

„Je to poměrně výrazná změna, ale myslím, že výrazné zhoršení teprve přijde. Je před námi. Světová recese dorazila do Česka. Projevilo se to na odbytu firem, na výkonu průmyslu a dalších odvětví. S tím samozřejmě přijde i ztracená schopnost některých firem splácet. Firmy přišly o zakázky. Zároveň mají splatné určité poplatky v bance, úroky apod. a dostaly se do situace, kdy jim chybí hotovost.“

Jde tedy zatím hlavně o problémy jednotlivých firem. Zároveň je ale nutné podotknout, že deset je sice vysoké číslo, nicméně v porovnání s některými jinými zeměmi západní Evropy je stále ještě přijatelné. Navíc to neznamená že deset procent firem vůbec nesplácí. Pouze neplatí tak, jak bylo dohodnuto ve smlouvě. Požádaly například banku o úpravu v podmínkách splácení. Jak ale připomíná Pavel Mertlík, v letošním roce budeme svědky toho, co už jsme tady od devadesátých let minulého století neměli.

„Jde o vlny druhé platební neschopnosti, kdy si přestanou z různých důvodů splácet podniky navzájem. Je otázka, jak lavinovitě se ten efekt bude šířit, jak se budou firmy vzájemně mezi sebou chovat a samozřejmě, jak budou postupovat banky. Ty se zařídí podle toho, jakým způsobem budou postupovat podnikatelé.“

Otázkou tedy je, jak se tváří v tvář tomuto stavu zachovají banky. Podle Pavla Mertlíka neexistuje žádný obecný postup bank, komu ještě půjčí a komu nepůjčí ani náhodou.

„Je to tak, že občas se v bankách hledají nějaká preferovaná odvětví i odvětví, která jsou riziková. Na tom přístupu sice něco je, ale je do značné míry povrchní. Nějaké odvětví jako celek může mít významné potíže, ale v tom budou jednotliví hráči, jednotliví účastníci, kteří na té situaci dokáží vydělat. Převezmou třeba tržní podíly konkurentů. Myslím tedy, že musí jít o velmi pečlivý individuální přístup k jednotlivým klientům.“

Analytici už ale delší dobu upozorňuje na prudký nárůst zadlužení domácností. Někteří tvrdí, že to prý může nakonec vyvolat v Česku krizi podobnou té, k níž došlo ve Spojených státech. Jiní zase zastávají názor, že prozatím je zbytečné strašit dluhovou bublinou a krizí. Nicméně i oni soudí, že už neplatí tvrzení, že zadlužení domácností je nízké. Obezřetnost a sledování dluhových statistik, včetně míry nesplácených úvěrů, je zcela na místě. Pavel Mertlík si ale myslí, že bankovního sektoru se tento problém zatím netýká.

„Zdá se, že úvěry, které poskytly banky domácnostem, nevykazují žádnou mimořádnou vlnu nesplácení. Ani to neočekáváme. Prostě proto, že především hypotéky, které jsou významné na českém trhu, se pořád týkají poměrně malé části obyvatel, té s vysokými příjmy. A to je typicky skupina lidí, která má nejmenší riziko ztráty zaměstnání v současné situaci.“

Jenže je zde také vysoké zadlužení lidí spotřebitelskými úvěry. A to je problém především sociálně slabých domácností. Lidé pak snadno sklouzávají do dluhových pastí. Výrazně se na tom podílejí například různé úvěrové firmy z nebankovního sektoru nabízející hotovost ihned, ovšem za lichvářský úrok. A nebezpečí plyne v tomto ohledu také z běžné praxe bank, které umožňují splácení úvěrů úvěrem. Poměr dluhu k hrubým disponibilním příjmům domácností dosáhl údajně loni už téměř šedesáti procent, zatímco v roce 2007 to bylo 40 procent. Za posledních deset let vzrostla u nás zadluženost lidí čtrnáctkrát. Někteří ekonomové ale stále nepovažují situaci za alarmující. Celková hodnota dluhu je podle nich stále ještě velmi malá v porovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy. Také analytik Československé obchodní banky Petr Dufek zatím nevidí důvod k poplachu.

„Ještě před deseti lety tady nebyly téměř žádné spotřebitelské úvěry, takže se rostlo takřka z nuly. Proto čtrnáctkrát vypadá jako velké číslo. Je to zajímavé číslo, ale nečinil bych z něj vůbec žádný závěr.“