Míčovna a Lví dvůr na Pražském hradě
V okolí Pražského hradu je řada zajímavých objektů. My se dnes vydáme do míčovny, v jejíž výzdobě vám představíme jednu kuriozitu. Nahlédneme i do Lvího dvora, kde se v době panování Rudolfa II. choval lev. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Jak už sám název napovídá, v míčovně Pražského hradu se už v 16. století hrály míčové hry. Byla to velká záliba velmožů za doby Ferdinanda I. Míče ale byly tenkrát úplně jiné, uvedla průvodkyně Milada Racková.
"Byl to buď nafouknutý vepřový měchýř a nebo to byly z kůže sešité koule, které byly vycpané nějakými starými hadry nebo ovčí vlnou. Oni hráli takové pálkové hry, ale pokud tu pálku dřevěnou neměli, tak prostě sundali střevíc a odpalovali míč střevícem. I krčmáři pořizovali zvláštní míčovny pro své hosty. Nejvíc ovšem hrála mládež a podle soudobého kronikáře někteří z těch mladých úplně této hře propadli. Kronikář píše: "Mnohý žák jda rok do školy, nenaučí se napoli abecedy právě znáti, lépe umí na míč hráti." Takže vidíte, už tenkrát byly problémy."
Míčovna Pražského hradu byla postavena v 60. letech 16. století Bonifácem Wohlmuthem po vzoru antických staveb. Její stavitel se však dopustil jedné nepřesnosti. Mezi jednotlivými sloupy byl v té době vždy lichý počet polí. Zde je však sudý - přesně deset a každé pole je ozdobeno sgrafiti, která zobrazují symboly různých věd a dobrých lidských vlastností. Míčovna přetrvala bez úhony až do roku 1945. Na konci druhé světové války však byla za pražského povstání úmyslně zapálena odcházejícími nacisty.
Dnes slouží míčovna jako příležitostná výstavní síň nebo místo pro různá setkání. K těm, i když nad dobrou pečínkou, slouží i restaurace Lví dvůr. V historii se zde však místo turistů krmili lvi.
"Byl tam, jak píše kronikář: držán lev, jako symbol královské moci. Tvrdí se, že lvi tam byli drženi teprve od doby Rudolfa II. Ten dostal prvního lva darem od tureckého sultána. Tvrdí se, že Tycho Brahe mu předpověděl, že lev i Rudolf II. jsou narozeni ve stejném znamení zvěrokruhu a budou mít stejný osud, či-li zemřou ve stejnou dobu. Skutečně kronikáři zapsali, že lev zemřel roku 1612 a za několik dní zemřel Rudolf II."
Údajně však byli lvi na Hradě už dříve. A nejenom lvi, ale i medvědi a vlci. Na krmení lvů se tam prý chodila dívat šlechta a z roku 1600 se zachovala historka, kterou popisují kronikáři. Jakási dvorní dáma - krásná, ale pyšná dívka neustále odmítala nápadníky a nemohla si vybrat. Rytíř Vojislav, který se do krásné šlechtičny Kunhuty zamiloval, se spolu s ní zůčastnil krmení lvů. Jí se možná smekla rukavička, možná ji mezi lvy hodila úmyslně a potom řekla, aby jí rytíř rukavičku přinesl. Tuto příhodu možná při své návštěvě četl i německý básník Friedrich Schiller a napsal báseň Rukavička, kterou jak dodala Milada Racková přebásnil roku 1814 Josef Jungman.
"Tu od zábradla dolů smekne,
se rukavička z ruky pěkné.
Padne mezi dravce dva,
tygra a lva.
A dí Vojislavu suštipačna
Kunhuta slečna.
Nu pane rytíři, když lásku máte,
jakou mi každou chvíli přísaháte,
rukavičku mi zvedněte.
A rytíř skokem chvíle té,
rychle v strašný okol zběhne,
zmužilými pojda kroky,
mezi lítých netvor boky,
po ztrátě se směle sehne.
S hrůzou na to podívání
hledí zemanky a páni
a rytíř klidně rukavičku přinese.
A končí to u Schillera tím, že jí vmete rukavičku do tváře a řekne: těch díků panno, nežádám si víc a opustil ji v tu chvíli. Ovšem ta pověst sama končí trochu líp a sice tím, že dívka zbledla, upadla do bezvědomí a okamžitě k němu zahořela úžasnou láskou."
