Mladí Češi a Slováci založili v Bostonu asociaci, fungují díky internetu

"Nemáme mladé členy, náš krajanský spolek stárne" - podobné nářky se mezi zahraničními Čechy ozývají snad všude na světě. Česká a slovenská asociace z Bostonu ve Spojených státech je důkazem, že se i mladí Češi v zahraničí sdružují a mají zajímavou činnost. Jen pro to třeba využívají technologie, které starší generace neměly. Na krajanskou konferenci, která proběhla začátkem října v New Yorku, přijela i Renata Dutton. Před pár lety pomáhala bostonskou asociaci založit a dnes vede její webovou stránku. Milena Štráfeldová se ji pro dnešní rubriku Češi v zahraničí zeptala na podrobnosti:

Estera Mlch, Renata Dutton a Maria Grantham

"Naše asociace vznikla v roce 2004 a v podstatě jsme se dohodli na jednom večírku. Někdo věděl, že někde je nějaká diskotéka, někdo zase věděl, že přivezli český chléb do nějakých potravin. A my jsme neměli ani žádnou webovou stránku ani noviny..."

Když říkáte, že jste se dohodli - kdo se tedy dohodl?

"Dohodlo se nás pár žen. Moje kolegyně Estera Mlch a Liana Petranin-Maloof, obě ze Slovenska, Marika Grantham a Jitka Procházková, která se už bohužel vrátila do Čech. Pár žen se dohodlo, že uděláme něco jiného."

Kolik vůbec v Bostonu a okolí žije Čechů a Slováků?

"Víme statisticky, že je tam zhruba šestnáct tisíc Čechů a Slováků."

To tedy rozhodně není málo. A jak tam přicházeli? To je z poslední doby, nebo tam jsou z předchozích emigračních vln?

Renata Dutton (vpravo)

"Určitě je to směs. Určitě je tam dost emigrantů a pak po r. 1989 přišla nová generace. Známe hodně holek, které se provdaly, včetně mne, nebo tam hlídají nebo studují. A pak je ta úplně nejstarší generace, která přišla už za války nebo po válce. Ti měli svůj spolek Masarykův klub."

To byl takový klasický krajanský spolek se společenskou, kulturní a řekněme i politickou činností?

"Já myslím, že tam byla i podpora českým emigrantům do roku 1989."

Je tedy velký rozdíl mezi těmi, kteří tam žili do roku 1989, a těmi nově příchozími? Nenašli jste společnou řeč mezi sebou?

"V podstatě jsme vždycky chodili na jejich akce, ale chyběla tam taková ta mladá vlna, ten mladý dech. A tím, že to je v podstatě už starší generace, která neměla malé děti, ti lidé se scházeli málokdy, jenom udržovali dvě nebo tři akce za rok, tak jsme se rozhodli, že to vezmeme do svých rukou a uděláme organizaci mladší generace."

Renata Dutton s Karlem Gottem

I tady na konferenci se hodně mluví o tom, že mladí lidé se nesdružují, že si žijí sami pro sebe, že se nenapojují na ty starší krajanské struktury tady v Americe. Vy jste důkaz, že mladí lidé se sdružují, že zakládají spolky, jenom trošku jinou cestou. Jaká byla tedy ta vaše "kuchařka"?

"Nám to hrozně moc chybělo, i když jsme vlastně všichni přišli dobrovolně a můžeme do Prahy jezdit, kdy se nám zachce. A jezdí za námi i rodina. I tak je to občas smutné. Chybí nám rodiče, chybí nám přátelé, které jsme zanechali za mořem. Pár lidí se scházelo, ale bylo to málo. Tak jsme si řekli, proč neudělat alespoň nějakou informační webovou stránku, aby lidi věděli, kde se co českého nebo slovenského děje? Tím pádem se jich potom třeba i víc potká. Nadchli jsme se strašným způsobem a dali jsme tomu všechen náš čas. A peníze to stálo taky. Nejdřív to byla stránka úplně legrační, dávali jsme tam vtipy a recepty. Nevěděli jsme co, my jsme neměli žádné akce. Tak aby stránka mohla běhat, byla tam inzerce... Kde co kdo udělal, jestli se někde jede na lyže nebo na Silvestra. Naše úplně první pravidelná akce byla play-group pro matky s dětmi, aby děti mohly mluvit česky a udržovaly si jazyk. A pak se to rozšířilo velice rychle tím, že jsme přivezli naše první umělce. A strašně se nám zalíbilo, že jsme schopni něco takového do Bostonu přivézt. To tam nebylo a chybělo."

Plastic People of the Universe při vystoupení v Bostonu

Taková věc se musí profinancovat. Jak se vám podařilo sehnat zdroje, abyste mohli z Česka přivézt nějakou skupinu?

"V podstatě se zdroje nesehnaly žádné. A když se přivezla skupina, tak jen z prodaných lístků se musely zaplatit náklady na zvuk, na sál a vyplatit honorář."

Mimochodem, která to byla?

"Náš úplně první umělec byl Miroslav Donutil."

Vy jste rovnou sáhli po té nejvyšší kvalitě! Vy jste tedy rozhodně nebyli žádní ustrašení, ostýchaví Češi. A tím se tedy rozjela i kulturní činnost a nabalovala na vás další členy?

S Olympikem

"Rozhodně o to začal být zájem. Už to nebyly jenom hry s dětmi, nebylo to jen posezení u kávy. Bylo to něco, co tam strašně dlouho chybělo a na co museli lidi jezdit do New Yorku, pokud chtěli za českou nebo slovenskou kulturou. Pak se nám podařilo přivézt skupinu Ivana Mládka, skupinu Čechomor a Olympik. Peter Nagy tu byl, Petr Kotvald, Plastic People of the Universe, show Luďka Soboty. Dva tři koncerty nebo divadelní představení za rok."

Znamená to, že vy jste "pouze" diváci, nebo už máte taky nějakou svou vlastní činnost? Dáte sami dohromady třeba nějakou malou kapelu nebo zkoušíte divadlo?

"Ne, my sami ne! My to jenom organizujeme. V podstatě jsme navázali kontakty s jinými organizacemi po celé Americe a už si vyměňujeme informace. Nám zavolají třeba z Chicaga a řeknou, máme tady Donutila, chcete ho? Takové jsou podmínky... A pokud nám to datově vyhovuje, tak ho přivezeme. My sami ale nemáme žádný divadelní soubor, to už bychom časově asi nestíhali."

Kolik vás je dnes v asociaci?

"Máme board of directors, ve vedení je pět členů. A v podstatě máme asi sto členů, kteří platí příspěvky."

Výuka slovenštiny

To jsou samí mladší lidé?

"Jsou to i rodiny s dětmi. Je to neomezené věkem, máme členy, kterým je sedmdesát nebo pětasedmdesát let, a máme členy, kterým šestnáct nebo osmnáct a hlídají děti nebo studují."

Co vy sami konkrétně děláte pro svoje děti?

"Měli jsme tu zhruba dva roky českou a slovenskou školičku, kde jsme měli jednu slovenskou a jednu českou učitelku. Byly dvě třídy, předškolní a školní děti. Ministerstvo zahraničních věcí nás dost podpořilo, dalo nám i učebnice a cédéčka. Jelo to každý týden, v sobotu, po dobu asi dvou nebo tří let, nějak se nám ty děti ale rozutekly. U nás je vždycky problém s lokací, protože všichni nejsou v Bostonu. Já třeba osobně ani nežiju v Bostonu, žiju v New Hampshire. To je úplně jiný stát a na všechny tyto akce a na všechny přípravy musím dojíždět. To je pro dost lidí problém. My jsme komunita roztroušená třeba na sto mil. Pro některé rodiče byl problém dojíždět takhle daleko kvůli hodině nebo dvěma."

Čili vy jste stále ještě takový internetový spolek...

"Všechny informace jdou v podstatě od nás přes internet, ale posíláme i pozvánky. Naše webová stránka, kterou vedu, je v podstatě největším zdrojem informací."

Je podobná situace třeba i někde jinde? Už jste se kontaktovali s nějakými jinými spolky v Americe, které vznikly podobným způsobem? - Myslím si, že tak, jako je to Bostonu, to musí být na mnoha jiných místech..

"My známe spíš jedince, kteří pořádají turné umělců. My jsme na ně napojení."

Informace o bostonské asociaci českých a slovenských krajanů jsou na webu www.czskboston.org