Mobilizace patří minulosti

r_2100x1400_radio_praha.png

Zatímco Klausova ODS vede svou předvolební kampaň už třetí měsíc a také ostatní strany si v tomto ohledu pospíšily, sociální demokraté zahajuje oficiálně tažení za voliči teprve tento týden. Jak uvádí Zdeněk Vališ, stejně jako před minulým volbami volí obě největší strany podobnou strategii. V něčem je ale shodně oproti minulosti hodně odlišná.

Před čtyřmi roky zněly na obou stranách válečné polnice. Klausova strana mobilizovala proti socialistickému nebezpečí a děsila veřejnost návratem div že ne před listopad 1989, pokud zvítězí sociální demokraté. Ti naopak obviňovali ODS, že její vlády po sobě zanechaly spálenou zemi a slibovali poslat všechny velké zloděje a tuneláře za mříže. V obou případech šlo samozřejmě o bohapustou demagogii. Svůj účel ale splnila. Hodně občanů se skutečně zaleklo toho, že by se sociální demokraté mohli dostat k moci a hodně jich naopak bylo ochotno uvěřit tomu, že za všechny možné neduhy polistopadové transformace nesou vinu výhradně Klausovy vlády. Letošní volební kampaň je oproti té minulé úplně jiná. Dokonce až překvapivě jiná. Nevíme sice, s čím ještě třeba obě strany vyrukují pár hodin před volbami, ale jedno je už jisté: tentokrát se nekonají žádné mobilizace proti nepříteli a hysterický válečnický řev byl vystřídán snahou přiblížit voličům vcelku věcně hlavní teze programu vlastní strany. Kupodivu jak ODS, tak sociální demokracie zvolily téměř stejnou strategii cesty k voličům. Zavrhly bezobsažná všeobecná hesla typu dokázali jsme, že to dokážeme a místo toho vsadily na konkrétní, adresná témata. ODS to dělá přesně po týdnech rozfázovanou kampaní založenou na výrazně pravicových tématech, jako je fundamentální reforma daní a penzijního systému. Zároveň dalšími týdenními tématy šikovně tlačí své konkurenty do role těch, kdo pouze reagují na její program, jako tomu už bylo třeba v případě ekologie, aby vzápětí vynesla s úsměvem trumf, doložený ověřitelnými čísly, že nejvíce prostředků na ekologii bylo vynaloženo za vlády Václava Klause. ODS ale zahájila svou kampaň už před třemi měsíci a v tom může být i její slabost.

Dlouhá kampaň totiž může místo gradace přinést únavu. To sociální demokraté zahajují oficiálně svou kampaň teprve tento týden. Pro adresná témata si ale Lidový dům svolil jinou formu než Klausova strana. A výrobek z jeho dílny se zdá být kreativnější. Suché teze volebního programu jsou srozumitelně a přitom nevtíravě naroubovány na konkrétní čtyřgenerační rodinu potenciálních voličů, od 85leté prababičky až po 19letého syna. Sociální demokracie jim nabízí obranu hodnot, které vyznávají. Žádné neustálé stresování při nekončící honbě za úspěchem, vilami za desítky miliónů a nejdražšími automobily, ale slušné živobytí a především jistotu takového života. V členech imaginární rodiny se tedy může poznat hodně lidí. Slabinou strategie může být to, že možná příliš ztotožňuje voliče levicověji založeného s občanem nepříliš iniciativním a také třeba méně přemýšlivým, to pokud jde o předkládané sliby. V každém případě je ale potěšitelné, že obě největší české politické strany ukazují před letošními volbami na rozdíl od minulosti kultivovanější tvář. Zatímco z plakátů neparlamentní České strany národně sociální na nás mává pěstmi v boxerských rukavicích její předseda s výzvou A dost!, ODS a sociální demokracie předkládají voličům, jak bývá zvykem ve standardních demokraciích, sympatickou tezi, že peněz ve šrajtoflích občanů, jak bohatých, tak skromnějších, není nikdy dost.