Multimediální projekty Folklorního sdružení a studia Vemori zachycují známé festivaly i lidové tradice a zvyky
Uběhl měsíc a je tu opět další díl našeho folklorního cyklu Ach synku, synku. Z pražského studia vás zdraví Milena Štráfeldová. Tentokrát vás pozveme na virtuální výlet: na folklorní festival Pražský jarmark, na vánoční obchůzky na Valašsku i na soutěž dětských lidových zpěváčků ve Velkých Losinách. A co mohou mít - samozřejmě kromě folkloru - tak rozdílné akce společného? Můžete je vidět a slyšet na DVD, která ve spolupráci se studiem Vemori připravuje Folklorní sdružení ČR.
Do rozhlasu jsem pozvala ředitele studia Vemori Rostislava Hlostu, aby řadu folklorních multimediálních projektů přiblížil:
Tak to byla krátká ukázka z jednoho z Vašich DVD, my se k ní ještě vrátíme. Můžete ale své multimediální projekty trochu představit?
"Multimediální projekty na záchranu národních tradic pro budoucí generace je projekt, který jsme dělali společně s Folklorním sdružením ČR. My jsme chtěli pro budoucí generace zachytit veškeré národní tradice a zvyky, které tu jsou, aby se zachovaly i v té své atmosféře. Nám jde o zachování atmosféry, nikoliv jen na natočení pouhého průběhu."
Kdy jste s těmi projekty začali?
"Já myslím, že to bude už pět let."
Za tu dobu jste už mohli zaznamenat spoustu tradic, folklorních festivalů, lidových řemesel atd. Co například?
"Za tu dobu jsme natočili 72 projektů. Ještě jsme nesplnili cíl natočit všech 55 festivalů, máme zhruba polovinu. Máme ale natočené takové rarity, jako je skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Tam jsme zachytili, jak se staví staré domy podle původních metodik. Dokonce se nám podařil takový husarský kousek, že jsme natočili jeden starodávný stroj, který naposledy fungoval, když jsme ho natáčeli, a pak odešel. To byla vlastně jeho poslední šance nechat se zviditelnit pro budoucí generace."
Na kterých festivalech jste už natáčeli?
"Těch je velká spousta. Natáčeli jsme v Liptále, Pražský jarmark, v Telči, v Kyjově... Já bych nerad na někoho zapomněl, natáčeli jsme zhruba už třicet festivalů. Natáčeli jsme ale i různá lidová řemesla, jak se původně dělala, podle původních receptur, které se dědí z otce na syna. Toto vše zachováváme pro budoucí generace."
A my si teď poslechneme ukázku, jak jste zaznamenali loňský Pražský jarmark:
Jak velký je váš tým a jak natáčení probíhá?
"V týmu bylo zpočátku asi pět lidí, dneska je jich zhruba dvacet. Už jsou to tři štáby. My jsme schopni natáčet tři festivaly nebo tři akce najednou."
Na jakých nosičích je pak možné si ty záznamy koupit?
"V této chvíli je nahráváme na DVD nosiče. Jsou to krabičky, kde je popis festivalu, je tam natočen průběh festivalu, my se ale hlavně snažíme zachytit jeho atmosféru, to, co běžně divák nevidí. Je třeba zajímavé vidět, jak se obléká kroj nebo jak se připravují tanečníci, jak se rozezpívávají. To všechno běžný divák na festivalu nevidí a my se snažíme tuto atmosféru zachytit."
Jak dlouhá jsou ta DVD?
"Je to zhruba od šedesáti do sto dvaceti minut, protože některé festivaly natáčíme na dvě DVD."
Vychází k nim i nějaká bukleta, kde třeba podrobněji popisujete to, co diváci mohou vidět v obraze?
"Je k tomu malá bukleta. To bychom chtěli ještě rozšířit, vylepšit, chceme vydávat takovou knížečku. Musím ale přiznat, že finance a čas nás trošku brzdí, takže všechno trvá o něco déle. Je ale naším snem, abychom všechna DVD doplnili o tyto knížky. Bukleta je, ale chceme k tomu dodávat ještě víc."
A my se teď vrátíme k ukázce z Vašeho projektu Souznění, kde se představují vánoční koledy a řemesla především z Valašska a Moravy:
Jak na těch projektech pracujete dál? Vy jedete do terénu, tam nasnímáte předpokládám několik hodin různých záznamů, obrazů a zvuků, a pak přichází náročná práce ve střižně, kdy vzniká výsledný tvar. Spolupracujete přitom s folkloristy, nebo jak vlastně se postupuje při konečné úpravě toho materiálu?
"Natáčení začíná tím, že se dopředu seznámíme s těmi festivaly a s jejich řediteli. Chystá se scénář, je to velice profesionální práce. Garantem je pan Pšenica, který nám dá lidi z Folklorního sdružení, kteří nám řeknou, na co se máme zaměřit, na co si máme dát pozor na konkrétních festivalech. To, že vyjedeme na festival natáčet, je vlastně už jenom taková tečka. Tam se ale natočí velká spousta materiálu, natáčíme na čtyři kamery najednou. Běžný divák si normálně nevšimne, jak vypadá tanečník ve výskoku. Je zajímavé, když ho sejmeme čtyřmi kamerami, jak se otáčí ve vzduchu. Co všechno při tom vidíme. Nicméně nasnímat je jedna věc, ale práce ve střižně trvá u každého DVD několik měsíců."
A spolupracujete přitom tedy s nějakými specialisty? Máte nějaký okruh lidí, kteří to s vámi dokončují?
"Z Folklorního sdružení dostáváme spoustu odborníků, kteří posuzují kvalitu projektů, posuzují, jestli to má správnou folklorní tématiku, jak má mít. Sami bychom si to nedovolili dělat."
Jaký je zájem o tato DVD?
"Zpočátku jsme si mysleli, že bude obrovský, pak jsme trochu vychladli, ale dnes mohu s potěšením říct, že se DVD začala prodávat i díky Českému rozhlasu. Tyto projekty je možné získat v prodejně rozhlasu na Vinohradské třídě. Je možné je získat i ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, dokonce nám pomáhá i ministerstvo zahraničí, které zakoupilo některé vzorky pro naše krajany."
Vy už jste zmínil takovou raritu, že snímáte třeba výskok tanečníka čtyřmi kamerami. Sám se účastníte akcí přímo v terénu. Co pro vás osobně tato práce znamená? Co jste se o folkloru dozvěděl?
"Já se přiznám, že práce na tomto projektu mi dala hodně do života, protože jsem poznal spoustu lidí, kteří uznávají lidské hodnoty. Člověk už si říkal, že tyto hodnoty se dnes už neuznávají, že tu jsou jenom tržní mechanismy. Lidé, kteří se točí kolem folkloru, jsou ale velice vlídní. Poznal jsem hodně lidí jak z folkloru, tak třeba z obchodního prostředí, z politiky, a zjistil, že tito lidé jsou opravdu normální. A jak se dnes používá výraz napříč politickými stranami, tak o folklor se zajímají všechny politické strany. Mají jedno společné, mají rádi folklor, mají rádi tuto zábavu a umí se bavit, což je dnes důležité."
Na folklor je možné se dívat z více stran. Samozřejmě jinak vypadá na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, jinak bude vypadat třeba v Hrubé Vrbce a docela jinak to bude vypadat na dvorečku u babičky Kománkové, když bude zpívat domácímu zvířectvu. Zažili jste i takové situace, ten skutečně autentický folklor? A existuje podle vás ještě?
"Existuje, natáčíme i tyto věci pro budoucí generace. Měli jsme tu čest, že jsme natáčeli tzv. Valašské pašije, kdy jsme chodili po salaších na Valašsku, hovořili jsme přímo s babičkami, které dětem zpívají písničky na dobrou noc. Je velice krásné se s těmito lidmi setkat, vidět, že oni opravdu dědí tuto kulturu z otce na syna, z matky na dceru. Na těch valašských horách, ale i jinde, v jižních Čechách, lidé folklorem žijí. A ne, jak se to zprofanovalo v dřívějších dobách, že folklor je jen něco, čím chceme zaujmout zahraniční turisty. Ne, folklor je to, co vychází z našeho lidu."
Situace je také jiná na Moravě nebo na Valašsku, jak říkáte, a jiná bude ve Středočeském kraji. Zaznamenali jste něco, co by se blížilo autentické lidové kultuře i ve velkých centrech?
"Pro mne osobně byl obrovským překvapením Pražský jarmark. Já jsem čekal, že to bude ne zrovna úspěšný projekt, a stal se pravý opak. Praha si zasloužila vlastní festival a Pražský jarmark rok od roku vzrůstá svým významem. Vyvolává zájem jak Pražanů, tak cizinců, kteří Prahu navštíví, takže si myslím, že byl omyl, když jsme všichni říkali, že Prahu s folklorem nejde spojovat. Je tady spousta folklorních souborů, bývá tady Moravský ples, takže Praha se myslím nemusí stydět za svůj folklor."
Který z těch festivalů, který jste vy sám měl možnost navštívit, vám nejvíc přirostl k srdci?
"Teď se nechci dotknout nikoho z ředitelů festivalů, já mám rád všechny festivaly, k srdci mi ale určitě přirostl Liptál. Liptálské slavnosti nám daly šanci jako první, my jsme nejdřív natáčeli Liptál. A k dnešnímu dni jsme natočili téměř každý ročník, takže máme takovou sérii těchto festivalů. Je to v horách, malinká vesnička, kde, když začne festival, se zdesateronásobí počet obyvatel a všichni žijí festivalem. Takže mne osobně to chytlo u srdce. Ale na druhé straně moc rád jezdím do Velkých Losin, kde jsou malé děti. Já jsem nikdy nevěděl, že malé děti umí tak zpívat. Stojí před sálem, kde je třeba tisíc lidí, a takové osmileté dítě přijde, zazpívá a vůbec nemá trému, nestydí se. Takže těch festivalů je hodně. Líbí se mi Slovácký rok v Kyjově, Telč, spousta festivalů."
Se zpěváčky z Velkých Losin to mohu potvrdit, protože my jsme tu tuším před dvěma lety měli vítěze Zpěváčků a ten nám málem zbořil studio, když se nám tu rozezpíval.
"Točili jsme různé druhy řemesel, řezbáře, výrobce obuvi z kůže, malérečky... Točíme toho hodně. Materiály, které se nám dostanou k rukám, o čem víme, že by bylo zajímavé pro budoucí generace, se snažíme natáčet. Tři štáby jsou samozřejmě málo, takže ne všechno stihneme natočit. ročně natočíme asi dvacet festivalů nebo projektů a víc zatím nestačíme."
Jsou mezi těmi řemeslníky, které točíte, i ti tzv. Nositelé lidových tradic? Ti nejlepší řemeslníci?
"Já si myslím, že všichni jsou nejlepší."
Tak tihle jsou titulovaní. Titul dostali od ministra kultury. Už jste se s nimi setkal?
"Setkal jsem se i s takovými, ale já osobně si vážím všech, protože v dnešní uspěchané době si sednout doma k verpánku a celou zimu něco vyřezávat, to je opravdu obdivuhodné."
Taky jste si to zkusil?
"Zkusil a je to těžké."
Na které z vašich projektů byste nejspíš chtěl upozornit? Které považujete za nejlepší?
"My jsme zjistili, že to poslední je pokaždé nejlepší. Já jsem rád, že celý štáb neustále roste, takže ty loňské projekty jsou opravdu dobré. Telč, Kyjov. A velmi krásně je růst toho štábu vidět, třeba když natáčíme krojovaný ples ve Žďáru nad Sázavou. To jsou velice krásné dokumenty."
Když jste se zmínil o tom, že jezdíte hodně po festivalech, setkal jste se tam třeba i s nějakými Čechy ze zahraničí? Vím konkrétně, že často jezdí třeba do Rožnova nebo na Strážnici.
"Setkal jsem se s velkým množstvím zajímavých lidí, setkal jsem se například s indiány z Mexika. Velký dojem ve mně zanechalo setkání s panem Graplem, který dnes už bohužel není mezi námi. Je z Nového Zélandu a přijel sem se skupinou bubeníků. To bylo opravdu silně setkání. Seznámil mne s maorským ministrem kultury a to byl typický indián. Dodnes na něj velice rád vzpomínám."
Já jsem se s ním setkala také, byť jenom po telefonu. Zastihla jsem ho právě při jedné cestě, kdy tady doprovázel soubor maorských válečníků. On mi vylíčil svoji životní historii. Byl to vlastně poúnorový emigrant, skončil na Novém Zélandě, oženil se s jakousi maorskou princeznou a opravdu nezapomenutelným dialektem mi říkal: Já su prezidentem na všetkých tých ostrovách. Mínil tím prezidentem Folklorního sdružení Maorských ostrovů.
"Vidím, že i ve vás zanechal dojem. Já si velmi vážím, že jsem se s ním osobně mohl setkat, a mrzí mne, že už není mezi námi."
Máte ho také natočeného?
"Máme ho natočeného, máme ho na fotografiích. Dodnes sem jezdí jeho syn a pokaždé přijde i za námi. To jsou příběhy, které dokáže napsat pouze život."
Na závěr jsem o pár slov k multimediálním projektům Folklorního sdružení ČR požádala i jeho předsedu Zdeňka Pšenicu:
"My jsme před několika lety vytvořili tzv. multimediální projekty s firmou Vemori a se sdružením Tradice. V tuto chvíli máme šedesát DVD, a nejsou to jenom naše členské festivaly a majoritní akce, ale jsou tam i některé zvyky. Jsou tam třeba vánoční zvyky z Valašska. Jsme také připraveni a schopni udělat jazykové verze těchto multimediálních projektů. To je jedna z věcí, která je z těch nových aktivit Folklorního sdružení, a moc se o ní ve světě ještě neví. My proto chceme zkvalitnit i naši prezentaci na webových stránkách a zde mohu říct i lidem v zahraničí, že naše stránky se od 1. ledna 2008 radikálně změnily. Budou tam i kvalitní jazykové verze, ale budou tam i průřezová představení z našich festivalů i tipy na kvalitní stylová gastronomická zařízení. A také bychom tam chtěli zkvalitnit nabídku multimediálních projektů."
