Myslivci opět zvítězili nad vlastníky pozemků
Ústavní soud tento týden odmítl zrušit některá sporná ustanovení tzv. mysliveckého zákona. Ta podle kritiků příliš zvýhodňují myslivce na úkor majitelů pozemků. Kritici považují rozhodnutí Ústavního soudu za další vítězství myslivecké lobby. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.
Senátor Karel Schwarzenberg, sám myslivec a zároveň majitel lesů, k rozhodnutí Ústavního soudu poznamenal, že z myslivců se stali páni na cizích pozemcích. Myslivci dál budou i na cizích pozemcích určovat, jak se starat o zvěř, dál si mohou bez svolení majitele stavět na pozemcích krmelce a dál mohou majiteli dokonce i zakázat vstup na jeho pozemek, pokud bude součástí honitby. Ústavní soud veškeré výhrady pravicových poslanců smetl ze stolu. Myslivost včetně lovení zvěře je podle soudu veřejný zájem.
"Je to vlastně ochrana zvěře a je to tedy i plnění úkolů státu ochraňovat přírodní bohatství."
Řekla soudkyně Dagmar Lastovecká. Zákon o myslivosti podle ní nezakládá rozpor s ústavně zaručenými právy. Předsedkyni Sdružení vlastníků honebních pozemků Věru Petrovou ale rozhodnutí soudu zklamalo.
"Rozhodnutí Ústavního soudu jen podtrhlo nesystémovost platného mysliveckého zákona."
Jak řekla Věra Petrová Radiu Praha, myslivci nejen omezují vlastnická práva, ale neslouží ani k ochraně přírody.
"Nám úplně zmizela polní zvěř. Máme málo zajíců, nemáme koroptve, nemáme bažanty. Máme naopak přemnoženou a nekvalitní zvěř srnčí a zvěř černou, divočáky, kteří škodí v lese i na polích. Kdyby myslivci ochraňovali přírodu, muselo by to tady vypadat úplně jinak. Oni ale devastují přírodu a tím devastují majetek majitelů pozemků."
"Na mém lesním majetku bych měla mít tak 20-25 kusů srnčí zvěře. Já jich tam má rok co rok přes sto, protože se mě to stáhne z okolních polí. Sežere mě to jakýkoliv přírůstek stromů. Krmím je sama, protože myslivci je krmí až od listopadu, když už to zvěř nepotřebuje. Kupuji si sama krmivo, abych zachránila les. Přitom s tou zvěří nesmím vůbec disponovat."
Majitelé lesů sice mají právo vyhlásit svůj pozemek za nehonební a státní správa by jim měla vyhovět. Jenže tím se nic nevyřeší. Přemnožená zvěř samozřejmě migruje bez ohledu na to, jestli jeden pozemek je honební a vedlejší ne. Majitel by ho musel oplotit. Majitel navíc riskuje, že mu nikdo nezaplatí případné škody. To připomíná Jaroslav Kostečka, jednatel Českomoravské myslivecké jednoty.
"Veškerou odpovědnost za případné škody na sebe přebírá vlastník. To znamená, že myslivci na takovém pozemku nebudou vykonávat myslivecké právo, ale tím pádem ani nebudou zodpovídat za jakékoli škody, které tam způsobí zvěř."
Věra Petrová připouští, že náhrada škody je teoreticky možná. Praxe je poněkud jiná.
"Já musím dělat především přiměřená opatření. Přitom není řečeno, co mám dělat. Udělala jsem například přiměřené opatření tím, že jsem oznámila krajskému hejtmanovi, že mám takové a takové stavy zvěře a pokud vznikne škoda a nebudou stavy sníženy, tak by to měl platit stát, a že toto oznámení považuji za přiměřené opatření."
Je zde ještě další problém. Minimální rozloha honiteb je podle zákona 500 hektarů a například majitel lesa o výměře 70 hektarů prakticky nemá možnost se prosadit při rozhodování o zvěři. Podle Sdružení vlastníků honebních pozemků by minimální rozloha honiteb měla být pětkrát menší, stejně jako za první republiky. Myslivecký zákon nevyvolal spory poprvé. I ústavní soudci ho měli na stole už několikrát. Někteří kritici jsou ale skeptičtí, pokud jde o možnost nápravy. Příliš mnoho poslanců a politiků vůbec má také myslivecký lístek. Zákon o myslivosti hájil před Ústavním soudem místopředseda sněmovny a předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten říká, že normy upravující myslivost se v Německu, Rakousku i Česku výrazně liší od zákonů ve zbytku Evropy. Vyvíjejí se už 200 let jinou cestou. Podle Filipa tvoří myslivecký spolkový život součást českého kulturního dědictví.
