Na Kuks láká i unikátní Tanec smrti
Barokní hospital Kuks na Trutnovsku se po dvouleté rekonstrukci otevřel veřejnosti. Hned první den přišlo 1300 lidí. Největší zájem měli o prohlídku restaurovaných nástěnných maleb z cyklu Tanec smrti, historickou lékárnu, hrobku hraběte Šporka či sochy Matyáše Bernarda Brauna
"Granátové jablko bylo symbolem řádu milosrdných bratří, který spravoval hospital po 250 let. Granátové jablko znamená v křesťanské věrouce jakési zmrtvýchvstání, obrození. Proto se nám zdálo velmi trefné tak nazvat i projekt: Kuks - Granátové jablko."
S granátovým jablkem se tu setkáte všude. I unikátní barokní lékárna na Kuksu se jmenuje U granátového jablka.
Na turisty čeká 144 záhonků
Zájem o Kuks je po jeho znovuotevření obrovský. O Velikonocích se dostal na návštěvnost Karlštejna či Hluboké. Rekonstrukce stála více než 440 miliónů korun, Kuks obdržel jednu z nejvyšších dotací.
Jak dodal Libor Švec, v Kuksu vznikly nové učebny, bylinkářství, divadlo. Budou tu probíhat semináře a kurzy nejen pro laickou, ale i odbornou veřejnost. V původních ložnicích chovanců je 33 lůžek, obnovená bude i restaurace.
Kusk skoro jako malé Versailles
Hospital si mnozí návštěvníci pletou se zámkem. Ten však stál naproti hospitalu a je už dávno zbořen. Ve své době to však byl areál s lázněmi. Jeho zakladatel František Antonín Špork chtěl mít z Kuksu malé Versailles s jeho rušným životem.
"Lázně byly v podstatě jakýmsi rozdrobeným zámkem. Hrabě Špork je pojal jako svoji letní rezidenci. Nad schodištěm, které je proti nám, stával zámek. Od zámku vedly na obě strany dřevěné lázeňské kolonády, které se již nezachovaly a okolo břehů byly lázeňské budovy, hostince, opera, orloj a podobně. Malý zámek, velký špitál. Špork to podle mě chápal jako protiklad rozdrobenosti života, proto bylo v lázních tolik budov a atrakcí. Naproti stojí jeden hospital. Jedna smrt, jeden Bůh, což je jakousi opozicí vůči těm živým lázním," uvedl pro Český rozhlas historik a správce uměleckých sbírek na Kuksu Jindřich Kolda.
Lázně tu však fungovaly pouze 40 let. Jejich éra skončila smrtí hraběte Šporka.
Do Kuksu láká Tanec smrti
"Celý život trpěl svým nízkým původem. Jeho otec ještě pásl vepře. Za třicetileté války se domohl šlechtického titulu. Špork byl první syn v rodině, který uměl psát. V 80. letech 17. století přišel do společnosti a tam se k němu všichni otočili zády. Proto se rozhodl, že jim ukáže, že je lepší než oni. Proto postavil velkou rezidenci tady na venkově, daleko od Prahy. Tento rys se podepsal do jeho popudlivosti, prchlivosti, které se zároveň kombinovala až s přehnanou zbožností a sklonem k moralizování."
O Šporkovi se také říkalo, že je velký kverulant a lakotný hospodář, přesto prý při jeho slavnostech teklo z kašen víno. Holdoval divadlu, opeře a lovu, přitom zakládal kláštery a špitály. V hospitalu v Kuksu žili přestárlí vojenští veteráni z okolí.
"Zde můžete vidět tu hierarchii. Smrt si bere papeže, mnicha, faráře, ale stejně tak na druhé straně i císaře, krále, ale i ožralu, blázna. Vidíme, že smrt je v posledních chvílích života spravedlivá ke všem. V 18. století byla smrt součástí života. Byla velmi vysoká úmrtnost. Často se zmiňuje ono memento mori, které se zde opakuje, pamatuj na smrt. Malby zde už byly před rokem 1729, hospital byl takto vybaven již za života hraběte Šporka."
Jak uvedl historik Jindřich Kolda, chloubou Kuksu jsou také barokní sochy Matyáše Bernarda Brauna. Originály soch Ctností a Neřestí jdou dnes v Kuksu v lapidáriu, průčelí před hospitalem lemují jejich repliky.
