Na pytláky lze jít od lesa

Chránit přírodu by měla podle vládního návrhu zákona ozbrojená profesionální stráž. Ta by měla zamezit přibývajícímu počtu pytláctví a krádeží plodin na polích. Jak uvádí Zdeněk Vališ, dá se očekávat, že návrh vyvolá ostrou negativní reakci, zvláště když rozvoji organizovaného pytláctví je možné se bránit už podle současných zákonů a předpisů.

Rybáři a myslivci přicházejí ročně kvůli pytlákům o desítky miliónů korun. Třeba jihočeští rybáři si stěžují, že v jejich slavných rybnících loví pytláci už několik let téměř beztrestně, a to i ve velkém. Není výjimkou, že s úlovkem na černo odjíždí i plný nákladní automobil. Pytláci jsou často navíc organizováni do gangů, které si rozdělují celá teritoria, pro výlov i odbyt. Jejich drancování provází zároveň vysoká agresivita a brutalita. Přibývá fyzických napadení rybářských stráží. Při incidentech s pytláky už došlo k těžkým zraněním a dokonce úmrtím.

Zákon umožňuje soudům udělovat za pytláctví vyšší tresty. V případě organizovaného lovu hrozí pytlákům a překupníkům až pětileté vězení. Hlavní problém je ovšem provinilce chytit a jeho čin mu dokázat. Strážný, který přistihne pytláka, totiž nemá právo ho legitimovat, ani omezovat svobodu jeho pohybu a musí zavolat policisty. A na ně samozřejmě žádný provinilec přece nebude čekat. Policie se zase vcelku logicky hájí tím, že nemůže stále vyčkávat na stovkách míst, kde by se pytláci mohli objevit. V podobné situaci, možná ještě obtížnější, se nacházejí myslivci. Podle činitelů rybářských a mysliveckých sdružení nemají při současné právní úpravě jejich pracovníci žádnou ochranu a může si na ně kdokoli dovolit.

Veřejnost většinou s lidmi od vody i s lesáky sympatizuje. Lze ale pochopit i ty, kteří přistupují k celé záležitosti opatrně a nahlížejí na ni v širších souvislostech. Řadu výhrad k návrhu na zřízení ozbrojené profesionální stráže, který ve vládě prosadila ministerstva zemědělství a životního prostředí, mají třeba právě ochránci přírody. Těm především vadí, že dnešních zhruba pětadvacet tisíc dobrovolných ochranářů by vystřídal menší počet profesionálů, kteří sice budou ozbrojeni, ale nebudou mít potřebné znalosti z lesní, vodní či polní problematiky. U části veřejnosti a politiků ale určitě vyvolá znepokojení fakt, že příliš velké množství lidí by dostalo příliš velké pravomoci. V podstatě by se z nich stali veřejní činitelé s možností šikanovat veřejnost. Třeba by pak větší moc chtěli mít i listonoši, průvodčí a revizoři. A brzy by si už veřejnost mohla připadat jako za minulého režimu. Jen si vzpomeňme na ty různé činitele v podobě pomocníků veřejné bezpečnosti, pohraniční stráže, veřejného pořádku a vůbec čehokoli. Činitelů neboli orgánů bylo tolik, že vyvolat rvačku někde v hospodě znamenalo koledovat si o obvinění z napadení hned několika veřejných činitelů.

Co ale dělat s velkým problémem, kterým pytláctví bezesporu je? Samozřejmě nemá cenu dlouze meditovat o takovém tom tradičním pytláctví. To bylo a bude, že si někdo uloví zajíce nebo chytne kapra na černo. Jde především o zmíněné gangy, které pořádají nájezdy na lesy, rybníky a pole. Ty nejsou dokladem lovecké vášně, kterou vynikal Otomar Korbelář coby pytlák ve známém českém filmu Prstýnek. Cílem gangů je především tučný zisk. Zdá se tedy, že mnohem více než nový zákon o profesionální stráži chybí lepší spolupráce policie a kontrolních orgánů v rámci už platných zákonů. Zisk je přece možné dosáhnout jen když existuje kupec pytláckého zboží. Navíc je zde zákon o potravinách a jsou zde příslušné veterinární předpisy. V těch je jasně stanoveno, jaké požadavky musí splňovat potravina živočišného původu, než jde do veřejného stravování. Pokud se domluví státní veterinární správa s hygieniky a Českou obchodní inspekcí na koordinovaných kontrolách, tak si majitelé restaurací a jiných zařízení moc rozmyslí, zda příště od někoho opět nakoupí pytlácké zboží.