Nadávky v české politice: jaká je naše politická kultura?

Libor Ambrozek

Jaká je česká politická kultura posledních let? Nedegradují ji výrazy, které používají někteří politici na adresu svých kolegů? O to se zajímala Martina Lustigová.

Libor Ambrozek
Na první pohled běžná parlamentní procedura, projednávání zákona o emisích, se stala rozbuškou pro nezvykle ostrý spor mezi ministrem životního prostředí Liborem Ambrozkem a předsedou Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Josefem Hojdarem. Hojdar ve svém parlamentním projevu sdělil poslancům, že Ambrozek rozeslal šéfům velkých energetických firem esemesku, v níž členy Hospodářského výboru označil vulgárním termínem pro pánské přirození. K tomu ministr Ambrozek připojil výhružku, že zákon nebude od ledna platit, ale on na to, cituji, "sere". Poslanec Hojdar urážky nedokázal přejít a přilil oleje do ohně, když o ministrovi Ambrozkovi prohlásil, že je dobytek, který škodí tomuto státu. Zároveň vyzval Ambrozka k odchodu z vlády.

Premiér Gross o odvolání ministra životního prostředí neuvažuje a naopak se snažil situaci uklidnit. O premiéru Grossovi je ostatně známo, že se nerad pouští do vyhraněných konfliktů a střetů. I nyní dostál své pověsti.

K těm, kterých se esemeska bezprostředně dotýkala, patří i člen Hospodářského výboru Tomáš Teplík: "Mě překvapila slova pana ministra životního prostředí, protože bych to od něj jako od člena katolické konzervativní strany vůbec nečekal." Poslanec Teplík dále naznačil, že je na místě, aby se ministr Ambrozek omluvil a vyvodil ze svého chování politickou zodpovědnost.

Ambrozkův stranický šéf Miroslav Kalousek vedle tolik diskutované omluvy upozornil na dvě roviny problému: "Slova, která byla použita, nepatří do politické kultury a určitě nesluší žádnému z politiků. Myslím si, že každý by se měl omluvit, že takové slovo použil. Na druhé straně zůstává ten věcný problém: návrhy, které tu padaly byly velmi nebezpečné pro další vývoj životního prostředí."

Většina politiků i komentátorů se shoduje v tom, že aféra je důsledkem nervozity politických stran v předvolební kampani, jejíž rétorika se v posledních dnech před volbami přiostřila, a která byla sama o sobě značně agresivní. Politolog Jan Bureš k tomu dodává:

Chování známých osobností, politiky nevyjímaje, se pro lidi stává vzorem. Proto hrozí, že budou považovat takové chování za "normální". Nad otázkou, jak tato prohlášení mohou působit na mladé lidi, se zamyslela psycholožka Ilona Gillernová: "Tito lidé, kteří vystupují v určitých rolích a v určitých pozicích, ať chtějí nebo nechtějí, vytvářejí modelové chování pro reagování v určitých situacích, a každý mladý člověk, když je s takovým vzorem chování konfrontován, se s ním musí nějak vyrovnat. Když má to štěstí a je kolem něj celá řada jiných modelů, tak se s ním dá o tom mluvit, dá se mu to objasnit a vysvětlit, že takhle ne, když mám vztek a jsem doma, tak že to eventuálně takhle udělat můžu, ale když zastávám určitou roli, tak asi bych takhle úplně neměl. Pro to dítě je to určitě situace, se kterou se musí vyrovnávat, a je potřeba, aby ti dospělí k tomu ještě vždycky něco řekli."

K užití silných slov nedošlo mezi českými politiky poprvé. Servítky si svého času nebral někdejší premiér Zeman, známá je i dávná facka, kterou poslanec Wagner v afektu uštědřil svému tehdy ještě stranickému kolegovi Grulichovi. Vnitrostranické urážky v ČSSD nejsou ojedinělé - tak například letos v září prohlásil nynější poslanec Evropského parlamentu Richard Falbr o své stranické kolegyni Martině Havlové, že je čúza. Během kampaně před volbami do Evropského parlamentu zase urazil účastníka mítinku, který se ho zeptal, jestli není na práci v parlamentu starý, když usíná na jednáních - Falbr si to nenechal líbit a k jednasedmdesátiletému profesoru češtiny pronesl: "Co vy mi budete povídat, vždyť vy stojíte nad hrobem!"

Samotná sněmovna zažívala nejvíce ostrých výrazů v první polovině 90. let, kdy v ní seděli Sládkovi republikáni. Jak je vidět, jejich odchodem ze sněmovny časy urážek a vzájemného napadání v české politice neskončily.