Náš host - Moldan: Trochu zeslabuje můj odpor k jaderné energetice

Našim dnešním hostem je Bedřich Moldan, profesor Univerzity Karlovy, ředitel univerzitního Centra pro otázky životního prostředí, senátor, bývalý ministr životního prostředí ve vládě Petra Pitharta. Výčet dalších funkcí a aktivit v Česku i v zahraničí by zabral několik minut. Přistupme proto raději hned k rozhovoru.

Bedřich Moldan, foto: Autor

Pane profesore, je globální oteplování moderním ekologickým strašákem nebo ho už lze exaktně doložit?

"Zcela jednoznačně to lze exaktně doložit. Je to nezpochybnitelná věc a rovněž je naprosto zřejmé, že se na tomto jevu velkou měrou podílí lidská činnost."

Někteří vědci ale říkají, že bychom měli být v tomto ohledu opatrní, protože může jít o normální přírodní cyklus.

"Nemůže. Je to prozkoumáno velmi pečlivě. Klimatologové to mají velmi dobře ověřeno. Tyto záležitosti jsou naprosto jasné. Zůstává samozřejmě velké množství otazníků, ale v základní otázce žádný spor není."

Před 360 miliony let, ve středním devonu, prý bylo v atmosféře desetkrát víc oxidu uhličitého než dnes a život se přitom rozvíjel klidně dál.

"Devon je trošku vzdálenější minulost. Informace nemáme zdaleka tak přesné. Musíme si ale uvědomit, že tehdejší biosféra měla zcela jinou podobu, než je tomu dnes. Je to období, kdy například docházelo k velké akumulaci organické hmoty, která byla postupně pohřbena pod povrchem Země. Dnes jsme rádi, že díky tomu máme ložiska fosilních paliv. Ta pocházejí právě z velké části z devonu. Biosféra zkrátka fungovala zcela jinak než dnes."

Pojďme dál. Nedávno média zaznamenala poměrně dramatickou zprávu, že v Česku opět došlo k velmi prudkému zhoršení ovzduší a že jsme dnes opět na úrovni předlistopadových dob. Co si o tom myslíte?

"Tak dramatické to samozřejmě není. Je pravda, že bylo zaznamenáno zvýšení koncentrací jistých škodlivin, zdaleka ne všech. Jedná se hlavně o jemné částice, které nebyly v minulosti specificky sledovány, rozhodně ne před listopadem 1989, takže to srovnání k dispozici není. Nárůst není v žádném případě dramatický. Nemohu tedy s tím celkovým hodnocením souhlasit. Na druhé straně jistý nárůst skutečně nastává a v souvislosti s tím je nutné zdůraznit, že roste také naše poznání a že dnes už víme, že právě tento typ škodlivin, to znamená ty nejjemnější částice, jsou skutečně nebezpečné. Dříve jsme měli za to, že když se zbavíme oxidu siřičitého, když snížíme celkový obsah prašných částic, když snížíme oxidy dusíku, což všechno se podařilo, tak máme vyhráno. Dnes ale vidíme, že vyhráno nemáme, protože jsou jiné škodliviny, kterým jsme dříve nevěnovali tak velkou pozornost. Ostatně ani nebyly metody, jak je měřit. Tady skutečně je nová věc, které je třeba zcela jednoznačně věnovat pozornost. V žádném případě ale nelze tvrdit, že bychom se vraceli před listopad."

Kde ty nově specifikované škodliviny vznikají. Odkud pocházejí ony jemné částečky, které se dříve nesledovaly?

"Vznikají především ze spalovacích procesů. Když říkám spalovací procesy, mám na mysli dvojí typ procesů. Za prvé jde o různé kotle, topidla, od elektráren až po rodinné domky. Lidé z neznalosti a ze zdánlivého nedostatku peněz pálí ve svých kotlích a domácích topidlech všechno možné. To dříve nebylo, už proto, že nebylo tolik plastů a jiných materiálů, které se daly v topidlech spálit. To je tedy jeden z -řekněme - nových zdrojů. Tady ta určitá neznalost a neinformovanost hraje velkou roli, protože lidé si neuvědomují, že s určitým teplem produkují i toxické zplodiny. Nejsou to samozřejmě jenom ty drobné částice. V tomto případě se jedná i různé plynné zplodiny, které mohou být skutečně velmi toxické. Lidé se pak jimi tráví sami i intoxikují i nejbližší okolí. Dalším zdrojem škodlivin je druhý typ spalovacích procesů. Ty se odehrávají v dopravě. Češi mají například velice rádi diesely. Ty znamenají nižší spotřebu, dieselové motory také hodně vydrží, stovky tisíc kilometrů. A to mají lidé rádi. Zapomínají ale na to, že diesely jsou právě bohatým zdrojem těch nejjemnějších částic."

Říkáte, že dnes lidé spalují, co se dá. Znamená to tedy, že zkrachovala politika plynofikace, která byla s velkou slávou zahájena někdy v polovině devadesátých let. Nejprve byla propagována politiky elektrifikace, pak plynofikace. Vzápětí ale elektřina i plyn prudce podražily a jejich ceny rostou dál. Lidem tedy v podstatě nic jiného nezbývá, než pálit, co se dá.

"Elektrifikace rozhodně byla omylem. Topit elektřinou je nesmysl. Je mě velice líto, že to bylo propagováno ze strany vlády a že to bylo dokonce dotováno. Na druhé straně jsem přesvědčen, že plynofikace v žádném případě nezkrachovala, že je pořád velkým přínosem."

O vás je známo, že nejste zastáncem jaderné energetiky. Nemyslíte si ale, že jaderná energetika je přece jen daleko menší zlo, než elektrárny, které spalují uhlí?

"To je opravdu velice obtížná otázka. Musím říci, že v poslední době mám trochu tendenci svůj odpor proti jaderné energetice zeslabit. Říkám to otevřeně. Mám prostě pocit, že se ukázalo, že nebezpečí změny klimatu je skutečně vážné. Nejsem zastáncem toho, aby se stavěly nové jaderné elektrárny. Musím ale uznat, že právě v souvislosti se změnou klimatu získávají jaderné elektrárny jistou popularitu. K tomu samozřejmě přispívá i fakt, že od Černobylu tady žádná větší havárie nebyla, i když já nemám strach z těch havárií. Myslím, že bezpečnostní standardy jsou na vysoké úrovni. Co se mi ale osobně vůbec nelíbí, je souvislost s mezinárodním terorismem. Jaderná zařízení mohou být velmi dobrým terčem různých teroristických akcí. Za ještě závažnější bych ale považoval další věc. Když se rozvine jaderná energetika z kvantitativního hlediska, už se prostě nedá uhlídat šíření plutonia."