Návrat zlatého pokladu
Před 40 lety 20. února 1982 se uzavřela strastiplná pouť československého měnového zlata uloupeného v roce 1939 nacisty. Jeho hodnota se v té době blížila 250 milionům dolarů.
Historie národního zlatého pokladu započala v roce 1918. Po vzniku samostatné Československé republiky začala Národní banka vytvářet tzv. zlatou rezervu. Přispívali i obyčejní prostí lidé. V roce 1938 vpředvečer II. světové války dosáhla zásoba zlata téměř 95 tun. Z obav před německou hrozbou začala banka převádět do zahraničí. V trezorech zůstalo jen něco přes šest tisíc kilogramů. Záhy se ukázalo, že nešlo o plané obavy. Už v den obsazení Československa v březnu 1939 nakráčel do banky zvláštní říšský zmocněnec s úkolem co nejrychleji převést zlato do berlínské Reichsbank a pod hrozbou zastřelením přinutil vedení Národní banky k odeslání příkazů na převod zlata uloženého ve Velké Británii. Peníze z jeho prodeje používali nacisté k financování válečných operací.
Spojencům se podařilo po válce část zlata vypátrat, nároky však vznášela řada evropských zemí. Československo vyčíslilo ztráty na 45,5 tuny, ale pařížská konference nám přiznala náhradu ve výši 24,5 tuny. Z toho do Prahy v roce 1948 doputovala 1948 záloha 6070 kilogramů ve svatováclavských dukátech, ale to bylo na dlouhou dobu všechno. Situaci zkomplikoval nástup komunistů k moci. Američané začali požadovat náhradu znárodněného majetku amerických občanů v Československu. Jednání o navrácení zbylých téměř dvaceti tun zlata se tak táhla až do roku 1982, kdy za přísných bezpečnostních opatření přistály na ruzyňském letišti tři letouny TU-154 napěchované zlatem. Do sejfů Státní banky československé se tak mimo jiné vrátil milión a půl zlatých mincí. A mezi nimi se objevily i dvě americké desetidolarovky z dob osídlování divokého západu s vysokou historickou hodnotou.
