Nejvyšší i nejvodnatější. České rekordy drží vodopády v Krkonoších
Vodopády patří k nejkrásnějším výtvorům přírody a v Česku je jich celá řada. Ty největší jsou v krkonošském pohoří, které je také hlavní vodopádovou oblastí v zemi. Z výšky 148 metrů se skalnatým srázem řítí nejvyšší Pančavský vodopád. Nejmohutnějším a nejnavštěvovanějším je zase Mumlavský.
Tak hojný výskyt vodopádů, jaký je v Krkonoších, je v Evropě ojedinělý. Za mimořádně příhodné podmínky pro tvorbu vodopádů vděčí nejvyšší hory Česka tvrdému žulovému podloží, třetihornímu vrásnění a především zalednění v době čtvrtohor, které zde zanechalo hluboká ledovcová údolí.
V blízkosti skalní hrany ledovcem modelovaného Labského dolu, na Pančavské louce, pramení říčka Pančava. Na dno dolu se pak řítí 148 metrů skalnatým srázem. Nepadá ale kolmo k zemi, po strmé skalní stěně se řítí dolů v několika stupních. Právě kvůli kaskádám, kdy se voda rozstřikuje všude kolem, dostal zřejmě Pančavský vodopád svůj název. Pochází z německého slovesa panschen, které znamená cákat nebo šplouchat.
Zajímavé je, že v době jarního tání se při úpatí vodopádu tvoří ještě jedno boční rameno, jehož výška je přibližně 162 metrů. V této době poskytuje nádhernou podívanou, srovnatelnou i s některými známými zahraničními vodopády. V zimě pak Pančavský vodopád vytváří romantické rampouchy jako ze skla.
Z historie
Pančavský vodopád patří k nejvýznamnějším a hojně navštěvovaným vodopádům od samých počátků turistiky. Byl uváděný prakticky ve všech turistických průvodcích a mapách Krkonoš, počínaje nejstaršími německými z přelomu 18. a 19. století.
Jak uvádí Vlastimil Pilous v časopise Krkonoše a Jizerské hory, ve 2. polovině 19. stol. a na počátku 20. století tu stály dokonce vyhlídkové budky, které sem nechal umístit tehdejší majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier.
Nad horní hranou zřídil malou nádržku se stavidlem a budku pro úkryt obsluhy i poskytování skromného občerstvení a vyhlídkovou terasu se zábradlím. Na dně údolí pod vodopádem byla při turistické cestě druhá, jednoduchá (původně dřevařská) bouda. I zde bylo podáváno občerstvení, a když se nashromáždilo dostatečné množství platících turistů, dal personál trubkou signál obsluze nahoře ke zvednutí stavidla. Návštěvníci tak viděli „vylepšený“ vodopád i v letní sezoně v podobě, jakou má v době tání sněhu.
Obě budky však zanikly ve 30. letech minulého století. Také z nádržky zůstaly jen nepatrné zbytky hrázky na úpatí kamenného schodiště pod dnešní vyhlídkou. Ta nese název Ambrožova, po jilemnickém rodákovi a ochránci přírody Krkonoš Jindřichu Ambrožovi (1878 - 1955), a poskytuje jedno z nejkrásnějších výhledových míst Krkonoš.
Nejvodnatější Mumlavský
Vodopádů jsou v nejvyšším pohoří Česka přes dvě desítky. K nejkrásnějším patří Mumlavský. Je tvořený stupňovitými žulovými bloky a je to na vodu nejbohatší a turisty zřejmě nejvyhledávanější vodopád Česka - jeden z hlavních turistických cílů západních Krkonoš.
Voda se řítí za mocného hukotu z výšky 10 metrů dolů a když ji v zimě promění mráz v led, vykouzlí mohutný ledopád.
V řece a kolem vodopádů jsou zajímavé kulaté prohlubně, které vznikly působením silného proudu řeky a drobného štěrku i kamenů na žulové bloky, do kterých vyhloubily díru a stále ji rozšiřují. Říká se jim obří hrnce a kotle nebo také čertova oka. Největší dosahují 6 metrů v průměru a 3 metry hloubky. V létě se v nich lze vykoupat. Je to ale nebzepečné.
„Je to osvěžující zážitek, ale nikdy se zde nekoupejte sami“ varuje mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný. Stěny obřích hrnců jsou hladké, voda se v nich točí rychle a je ledová. To plavcům rychle ubírá síly a bez pomoci se nedokážou dostat ven.
Také jméno Mumlavského vodopádu a říčky Mumlavy pochází z německého výrazu. Mümmeln, tedy česky mumlat. Vystihuje prý zvuk, který vydává Mumlava v celé délce toku, když neustále protéká vodopády a kaskádami.
