Nevíte, co je ktuba či chala? Vydejte se do židovské čtvrti v Třebíči.

Třebíčské židovské památky jsou hned po Jeruzalému jedinými, které byly samostatně zapsány na seznam UNESCO. Zdejší židovská čtvrť zahrnuje víc jak 120 domů. Prohlédnout si v Třebíči můžete nejen architekturu židovské čtvrti, ale také zjistit, jak vypadal typický dům, co se o svátcích jedlo nebo co bylo napsáno ve svatební smlouvě.

Dlouhou a bohatou historii židovské obce v Třebíči připomíná unikátní ghetto, které patří k nejzachovalejším v Evropě. V 18. a 19. století tu žilo až 1700 lidí. V roce 1848 pak byla vydána nová ústava, která Židům dovolovala kupovat domy a pozemky v jiných částech města. Nejvíc se o židovské čtvrti dozvíte v synagoze, která byla začátkem 90. let rekonstruována a dnes slouží turistům. Hrají se tu divadla, jsou tu výstavy, přednášky a jednou do roka židovský festival. Na stěnách synagogy najdete rostlinné ornamenty a hebrejské liturgické texty, uvedla Renata Poulová:

"Všechny malby jsou původní. Pocházejí z let 1706 až 1707 a byly dělány bez jakýchkoliv šablon, to znamená pouze od ruky. Když se podíváte na strop, tak na něm najdete tři malovaná zrcadla. Ta dvě krajní znázorňují noční oblohu posetou hvězdami. A to uprostřed představuje západ Slunce. Západ Slunce je pro Židy důležitým okamžikem dne a to z toho důvodu, že se západem Slunce pro ně už nový den začíná. Když Židé slaví různé svátky, tak je začínají slavit už v předvečer dne následujícího."

Před válkou žilo v Třebíči zhruba 280 Židů. Všichni byli v květnu 1942 odvedeni nejdříve do Terezína a potom do vyhlazovacích táborů na Východě, především do Osvětimi. Po válce se jich vrátilo jen deset. To už nebyl dostatečný počet na to, aby se jim podařilo komunitu obnovit a udržet. Židovská čtvrť byla po válce z velké části neobydlena a chátrala. V 70. letech byl dokonce vypracován projekt na její kompletní zbourání a výstavbu paneláků. K tomu naštěstí nedošlo a v 90. letech byl vypracován projekt, na záchranu židovské čtvrti, která se dostala až na prestižní seznam UNESCO. V synagoze dnes najdete i model celé židovské čtvrti.

"Pochází z roku 2006, ale neukazuje současnou podobu židovské čtvrti, ale podobu kolem roku 1850. Autorem je Stanislav Vrška z Třebíče, kterému údajně tvorba modelu zabrala 3000 hodin, což vychází na rok a půl. Model je interaktivní. Je před ním tabule s vyznačenou mapou židovské čtvrti a jsou tam nejvýznamnější stavby. Stačí si na jednotlivé domečky kliknout a domeček se vám rozsvítí. Takže hned vidíte, kde se nachází a dozvíte se o něm víc informací. Model je schopný komunikovat v angličtině, němčině, hebrejštině, francouzštině a samozřejmě v češtině."

Hned vedle synagogy je i malé muzeum, v domě číslo 77. Nachází se v něm schodiště vedoucí na ženskou galerii a majitelé domu byli trvale zavázaní udržovat ženám tento přístup volný. Muzeum by mělo evokovat život ve 30. letech 20. století.

"Dům byl postaven někdy před rokem 1798 Selingmannem Bauerem na tzv. španělovském pozemku, což znamená, že ty pozemky údajně kdysi vlastnil muž, o kterém se domníváme, že do Třebíče přišel ze Španělska. Jediné, co o tom muži opravdu víme jistě, je to, že do Třebíče přišel už před rokem 1637, koupil zde grunt od křesťanského hospodáře a na tom gruntu postupně vyrostlo pět domů a synagoga. Většina židovských domů fungovala tak, že horní patra měly rodiny upravené k bydlení a spodní patra využívaly jako řemeslnické dílny a nebo krámky."

Návštěvníci si tak mohou udělat obrázek, jak to mohlo v židovských domech vypadat. V kuchyni na zárubni dveří je mezuza, schránka, do níž se dává svitek z tóry. Stůl uprostřed kuchyně je svátečně prostřený k šabatové večeři. Tento svátek se na rozdíl od ostatních slaví každý týden. Začíná vždy v pátek, poté co zapadne Slunce a vyjdou první tři hvězdy a končí v sobotu zase se západem Slunce. Během šabatu Židé nesmějí pracovat a svátek zahajují večeří.

Achašveroš, Haman a Ester na obrazu od Rembrandta

"Jedí pečivo, které leží uprostřed stolu. Připomíná nám vánočku, ale není to vánočka. Je to chala, někdy se používá název barches a je to tzv. šabatový chléb. Na okraji stolu je ještě drobné pečivo. To je známé pod názvem Hamanovy uši. To se pojí se svátkem Purim. Je to jednodenní svátek. Slaví se na začátku jara. A je to údajně nejveselejší a nejhlučnější svátek. Název pečivo dostalo podle jména Haman. Údajně to byl vezír na dvoře krále Achašveroše, který vládl v době Perské říše a za manželku měl Ester. Byla to židovská dívka. Ale Haman byl proradný vezír a usiloval o zničení židovského národa. Královna Ester na jeho úklady přišla a král se rozhodl vezíra i s jeho rodinou oběsit. Mysleli jsem si původně, že mu nechal užíznout uši, ale není to z toho důvodu."

Hamanovy uši, foto: Yoninah / Creative Commons 3.0 Unported, 2.5 Generic

Na stole jsou také macesy, což je nekvašený chléb. Ten Židé jedí během svátku Pesach. Připomíná události z historie, konkrétně z osvobození Židů z egyptského zajetí. Vypráví se, že když odcházeli s Mojžíšem z Egypta, tak měla řada rodin připravené těsto na chleba, ale protože museli rychle odejít, tak jim těsto nestihlo vykvasit a jako vzpomínka na tuto událost se dodnes používá nekvašené těsto. V kuchyni je i obraz, barevná litografie. Je to mizrah, což česky znamená východ. Židé si tak označují východní stěnu v domácnosti - tam je Izrael a Jeruzalém. V ložnici je pak svícen - lenora, který připomíná stvoření světa za sedm dní a devítiramenný chanukia. Ten se zapaluje během chanuky, která se slaví kolem našich vánoc. Zajímavostí je i židovská svatební smlouva.

"Zvaná ktuba. Je to smlouva, kterou dostává židovská nevěsta během svatebního obřadu a nebo krátce po něm a řeší se v ní hlavně její práva. To znamená, jakým způsobem se o ní manžel musí starat, že ji musí živit, že ji musí šatit. Ze strany nevěsty je tam vyčíslené věno, které přináší do manželství. V minimálně stejné výši musí do manželství přinést i manžel. Řeší se tam i to, jakým způsobem bude odškodněna v případě, že se s ní manžel rozvede nebo předčasně zemře. V židovských komunitách to funguje tak, že manžel se může s manželkou rozvést bez udání důvodu kdykoliv. Ona tahle práva nemá. Takže v té smlouvě se řešilo majetkové vyrovnání. Je psaná v aramejštině. Ten text se používá do dnešní doby již nějakých 2000 let s tím, že se tam mění jména, výše majetku. Dole smlouvu podepisovali dva svědci a novomanžel a v některých židovských komunitách měla povoleno podepsat tu smlouvu i nevěsta, ale nebývalo to pravidlem."

Foto: Pavel Heřman (portál města Třebíč)

V přízemí je pak malý krámek, který má připomínat klasické hokynářství ze 30. let. Židovská čtvrť ale není muzeum, jsou to živé ulice.

"Většina domů je v rukou soukromníků, některé ještě patří městu. Je tu spousta drobných podnikatelů, jsou tady i umělci. Umělecké galerie jsou většinou prodejní. Máme tady cukrárny, kavárny, jsou tady restaurace. Spousta lidí nahoře bydlí a dolní prostory využívají k drobnému podnikání. Ostatní domy jsou v rukou soukromníků, kteří je využívají k bydlení a do těch domů už se nedostanete."

Jak dodala Renata Poulová, kromě židovské čtvrti byl v roce 2003 zapsán na seznam UNESCO i židovský hřbitov, kde je kolem 3000 kamenných náhrobků, nejstarší je z roku 1631. Součástí hřbitova je také obřadní síň s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes mohou provádět pohřební obřady podle starých židovských tradic. Památkou UNESCO je také bazilika sv. Prokopa, kam se vypravíme příště.