Chemici opět do války
Devátá rota chemické obrany z Liberce se přímo zapojí do boje proti terorismu. Premiér Miloš Zeman před několika dny prozradil, že o tyto české vojenské specialisty požádali Prahu Američané. Jak uvádí Zdeněk Vališ, předchůdci dnešních chemiků se proslavili už před deseti lety ve válce v Perském zálivu.
Asi před třemi roky se objevila na pultech knihkupců kniha Pouštní horečka, pojednávající o osudech československé protichemické jednotky nasazené ve válce v Perském zálivu. Jeden z jejích autorů, bývalý velitel československé jednotky plukovník Jan Valo, o ní řekl, že má udělat tečku za některými nejasnostmi války v Zálivu. Československý protichemický prapor, operující v sestavě spojeneckých vojsk, totiž prokázal přítomnost chemických bojových látek na bojišti. Americký generál Schwarzkopf, vrchní velitel spojeneckých vojsk, prý ale tehdy zakázal československé armádě tyto údaje zveřejňovat. Oficiální verze pouze připouštěla, že vlivem větru možná došlo k druhotného spadu z vybombardovaných chemických továren a skladů v iráckém vnitrozemí. Čechoslováci ale trvali na tom, že zjištěné otravné látky pocházejí z munice, která se musela nacházet na hranicích Iráku a Saúdské Arábie.
Zajímavá je v tomto ohledu sama anabáze knihy Pouštní horečka. Nakladatelství Naše vojsko ji totiž právě na konci roku 1998 náhle odmítlo vydat, i když o ní napřed velmi usilovalo. Svůj nový postoj nechtělo nakladatelství zdůvodnit. Předseda dozorčí rady firmy pouze přiznal, že má strach. Nejmenovaný důstojník tajné služby podle deníku Mladá fronta Dnes připustil, že se tak stalo vlivem americké strany. Zároveň ale dodal, že Američané možná vyslovili názor, že není vhodné šířit poplašné zprávy a servilní úředníčci v Praze ihned začali jančit. Když Američané říkají, že se nic nestalo, proč bychom my měli tvrdit něco jiného. Není ovšem žádným tajemstvím, že detekční přístroje použité v Zálivu československou armádou byly dokonalejší než americké a Američané také hned po válce neváhali poslat si pro ně do Prahy zvláštní letadlo.
Určitě ne náhodou první čeští vojáci, kteří byli po vstupu Česka do NATO začleněni okamžitě pod přímé velení aliance, patřili právě k protichemické jednotce. Ať tak či onak, v Perském zálivu se čeští vojáci poprvé od druhé světové války zapojili do válečného konfliktu. A v boji obstáli se ctí. Někteří z nich doprovázeli začátkem letošního roku prezidenta Václava Havla při cestě do Saudské Arábie a Kuvajtu. Po deseti letech měli možnost prohlédnout si znovu místa, kudy projížděli v linii druhého tankového sledu spojenců a pomáhali vyhánět iráckého agresora z Kuvajtu. Po návratu řekl mluvčí válečných veteránů František Janda deníku České slovo, že byl v šoku, když viděl, jak si v obou zemích Čechů váží. Kuvajt využil návštěvy českého prezidenta k tomu, aby požádal Českou republiku o pomoc při objasňování škodlivosti uranové munice, kterou ve válce používala spojenecká vojska. Podle Jandy bylo vidět, že Čechy považují v Kuvajtu za skutečné experty. Jejich následníci budou mít nyní ve válce proti terorismu možnost toto hodnocení potvrdit.
