Slibná šance pro reformu

Jedním z nejdůležitějších úkolů nové vlády bude nutnost stáhnout deficit veřejných rozpočtů. K tomu bude tlačena i ze strany Evropské unie. Nejtvrdší střet se dá přitom očekávat v otázce penzijní reformy. S ní si dosud nedokázala poradit žádná vláda. Jak uvádí Zdeněk Vališ, po letošních volbách je šance konečně s reformou pohnout.

Slibná šance pro reformu

Řešení penzijního problému se odsouvá od voleb k volbám. Všichni přitom považují reformu za nutnou. Představy o ní jsou ale diametrálně odlišné. Sociální demokracie trvá u základního důchodu na principu solidarity, tedy na pokračování průběžně financovaného systému, kdy aktivní lidé platí z odvodů svých mezd na důchody seniorů. Pravice naopak preferuje povinné soukromé kapitálové spoření, které je založeno na principu každý si spoří na sebe.

Dnešní penzisté

Výsledkem je, že budoucnost příštích generací penzistů je nyní naprosto nejistá. Lidé dnes pracují, platí pojištění, ale netuší, kdo, jak a v jaké výši vyplatí zítra a pozítří jejich penze. Levice je uklidňuje tvrzením, že nic hrozného se neděje a že průběžný systém má šanci vydržet ještě klidně třicet let. Pravice naopak kontruje hrozbou, že se rychle blíží kolaps, protože mladí staré neuživí. Populace stárne a český stát už nyní musí dosypávat do důchodové kasičky miliardy, aby dostál závazkům. Vládní penzijní reforma v minulém volebním období v parlamentu neprošla. Její předkladatel Vladimír Špidla uspěl pouze s odbouráním výhod pro předčasné odchody do důchodu. Sněmovna naopak zamítla vytvoření Sociální pojišťovny, která by oddělila peníze na důchody od státního rozpočtu.

Zcela nepřijatelnou se stala pro pravici i myšlenka na vznik zaměstnaneckého penzijního připojištění. Oba opěrné body sociálnědemokratické reformy se ale nyní opět objevily na scéně. Nejsilnější strana je předložila v návrhu koaliční smlouvy nové vlády a je dosti pravděpodobné, že je prosadí. Koalici to možná ani nebude tolik bolet. Ve svém programu se přece hlásí k zavedení vícesložkového důchodového systému. Pod tím se sice může skrývat záměr unionistů přejít na povinné soukromé pojištění, ale může to také znamenat zachování současného systému s posilováním významu už existujícího dobrovolného individuálního připojištění, což by se shodovalo i se zájmy sociální demokracie.

Ani vznik Sociální pojišťovny by nemusel vyvolat až tak velké třenice. Oddělení peněz na důchody od státního rozpočtu by jistě vedlo k větší transparentnosti finančních toků a byl by to po letech sporů konečně první zásadnější krok k nastartování reformy systému. Prostor ke kompromisu vytváří předložený návrh koaliční smlouvy také v tom, že v něm vůbec není zmíněna otázka věková hranice pro odchod do důchodu. Je známo, že sociální demokracie se zásadně staví proti zvyšování věkové hranice na 65 let pro muže i ženy, jak navrhuje pravice. Je ale také známo, že sociální demokraté nic nenamítají proti zavedení pružné věkové hranice pro odchod do penze, což preferují i lidovci. Každý by měl v podstatě právo rozhodnout se pro odchod do důchodu v takovém věku, který mu vyhovuje. Samozřejmě i s příslušnou doživotní výměrou důchodu.

Plná shoda mezi všemi stranami přitom panuje v zásadě, že výše základního důchodu by měla odpovídat výši zaplaceného pojistného, jinými slovy řečeno, do základního systému by měl být promítnut princip zásluhovosti. To by byl velký rozdíl oproti současnosti, kdy stát stále vyměřuje penze velice nespravedlivým metrem. Nehledí příliš na celoživotní zásluhy lidí. Šance, že v nastávajícím volebním období se penzijní reforma konečně pohne kupředu, je ale docela slibná.