Trefy Hanky z Arku
Na jednání Hany Marvanové existují různé názory. Podle jedněch u ní vítězí osobní zaťatost nad zdravým rozumem. Jiní jí tleskají. Zdeněk Vališ zase soudí, že dosáhla cílů, které vůbec nezamýšlela.
"Zkuste se s ní na něčem kloudném dohodnout, to je nadlidský úkol," postěžoval si na Hanu Marvanovou ještě v dobách čtyřkoalice jeden lidovecký politik. Kolují i jiné zvěsti: chová se prý pořád jako neřízená střela, je umíněná a když není po jejím, fňuká jako uražené dítě. Údajně si za svou politickou naivitu vysloužila i ve vlastní straně přezdívku Hanka z Arku.
Leckomu může naopak imponovat to, že nic nehraje, že ji nezajímají tahy spoluhráčů a politických konkurentů, že jedná podle svého svědomí a odmítá být obyčejným technologem moci. Ať tak či onak, obviňovat Hanu Marvanovou z nevypočitatelnosti, popřípadě ji srovnávat s někdejším neslavně proslulým sociálnědemokratickým poslancem Wagnerem není příliš férové. Od začátku se přece netajila tím, že je jí dohodnutý vládní program proti srsti a raději rezignovala na funkci předsedkyně Unie svobody. Nic na tom nemění fakt, že svým hlasem pomohla vyslovit ve sněmovně důvěru vládě. Všem ale muselo být jasné, že z jednoho hlasování se po čtyři roky volebního období žít nedá a že tedy u každého dalšího důležitého hlasování může pak Marvanová dělat drahoty. Předpokládalo se, že dramatické chvíle v tomto ohledu nastanou už v prosinci při schvalování státního rozpočtu. Jenže přišly povodně, hlasování o daních a vše se urychlilo.
Projevovat nyní údiv a překvapení nad tím, co se stalo, zavání tak trochu pokrytectvím. Křehkost vládní koalice, opřené o většinu jediného hlasu, musela přece dříve nebo později vyústit v debakl. Údiv proto vyvolávají spíše ti politici, kteří jako by dnes na něco takového nebyli připraveni. Jako by je ukolébaly fráze o zdravě koaliční, dělné a stabilní proevropské vládě. Té samozřejmě pád nehrozí a není vyloučeno, že jí páteční porážka paradoxně naopak prospěje. Jinak ale Hana Marvanová svým zásadovým hlasováním proti vládě dosáhla také cílů, které určitě nezamýšlela.
Mimochodem, ještě dlouho po hlasování nevěděla, co jí všichni kolem vyčítají, nechápala proč ten rozruch. Třeba na otázku Mladé fronty Dnes, zda ji nenapadlo, že její postoj při hlasování ve sněmovně může postrčit sociální demokracii ke spolupráci s komunisty, udiveně opáčila, že neví prý proč by to měl premiér Špidla dělat. Svatá prostoto! Z různých důvodů se Marvanové rovněž podařilo posílit tu část sociálních demokratů, která prosazuje Miloše Zemana na Hrad.
V neposlední řadě ovšem trefila i svou vlastní stranu. Ta by vypuzením z vlády a s puncem potvrzené nespolehlivosti zřejmě nastoupila cestu do končin vyhrazených politickým bezdomovcům. Těm pružnějším v Unii svobody už možná dochází, že jejich kariéra vyžaduje v současné politické konstelaci bezpečnější deštník. Česko je ostatně plné straníků, kteří prošli dvěma až třemi stranami. I sami předsedové někdy končí u konkurence. Ne náhodou už také "velká pravicová matka" ODS vyslala směrem k Unii svobody signály, že Klausova strana by měla pochopení pro návrat někdejších zrádců do svých řad. Navrátivší se zbloudilec a kajícník je většinou užitečnější než ten, kdo byl hodný. Stejně tak si ale lze představit některé členy Unie svobody jako budoucí křesťanské demokraty a výjimečně i jako posilu liberálů mezi sociálními demokraty. Všechno tedy může být v brzké době jinak.
