Pozvánka do Lázní Bohdaneč
Minulý týden jsme si povídali o historii i současnosti městečka Lázně Bohdaneč a jak už sám název napovídá, hlavní roli zde hrají lázně, do kterých se dnes vydáme.
Začátek zdejších lázní se datuje do roku 1897. Ty založil bohatý a podnikavý Jan Veselý. Na to, že je zdejší rašelina léčivá přišel zřejmě náhodou. Půvobil totiž jako předseda vodního družstva pro regulaci zdejšího Rajského potoka, a všiml si, že v jeho okolí, asi na rozloze 42 hektarů sklízel jeho otec velmi kvalitní seno. A jak uvedla Kateřina Machačová, obchodní ředitelka Lázní Bohdaneč, rozhodl se, že věci přijde na kloub.
"Zjistil, že jsou tady velká rašelinová ložiska. Začal pátrat, jak by se dala lépe využít a nechal udělat rozbory ve Vídni. Dozvěděl se, že ta slatina je ostřicorákosová, že je přibližně 4 tisíce let stará, má úžasné termoregulační schopnosti, je čistá bez příměstsku hlíny, po vysušení je lehoučká a předurčena k léčebným účelům. Nelenil a přes varování svého otce a vůbec občanů městečka zariskoval, dal peníze do dopravy té rašeliny, vybudoval určité zázemí a udělal první sezónu roku 1897."A během ní lázně navštívilo 37 klientů. Těm sloužilo 15 kabinek po 4 lidech. Další rok to už bylo 70 lidí. Jak uvedla starostka Lázní Bohdaneč Květoslava Jeníčková, zájem v dalších letech začal dramaticky narůstat, bohužel to však přesáhlo možnosti jedince.
"Pan Veselý budoucnosti lázní velmi věřil. Nechal tehdy přestavět jeden z domů na náměstí, kde byl původně lihovar s výčepem a protože brzy kapacita lázní nestačila, koupil další domy, i rozsáhlé pozemky, ale zadlužil se a musel posléze lázně v dražbě prodat a v roce 1906 z lázní odešel."
Lázně se tak dostaly do obecní správy. Naštěstí se pokračovalo v nastartovaném trendu a došlo k ohromnému rozkvětu. Už za působení Veselého tu pracovalo mnoho kapacit - například jeden z pavilónů stavěl známý architekt Josef Gočár, po němž dnes pavilón nese i své jméno."Je to zajímavá stavba, zejména tím, že je postavena v kubistickém slohu a kubismus jako umělecký směr v architektuře nemá mnoho staveb, takže znalci v této oblasti k nám velice často přijíždějí a o tuto památku se zajímají."
Osudy lázní se později měnily s politickou situací - například za druhé světové války z nich byl vojenský lazaret. Po válce se zase činnost lázní obnovila a nyní jsou akciovou společností. Léčí se zde především pohybové ústrojí, i různé pooperační stavy. Lázně pořádají pro zájemce relaxační pobyty i antistresové programy. Každý rok přijíždí 7,5 až 8 tisíc lidí. Zájem je tak obrovský, že i když lázně přistavěly nový pavilón, nazvaný po zakladateli - Veselý, musí každý měsíc odmítat asi 1800 žádostí. Kapacita prostě nestačí. Věština klientů lázní je z České republiky, ale, jak uvedla Kateřina Machačová, před dvěma roky započal i program získávání zahraničních klientů.
"To, že se snažíme vést lázně s atmosférou rodinnou a zakládáme si na individuálním přístupu ke klientovi, oceňují především zahraniční klienti, takže začali skutečně reagovat na tyto nabídky. Máme z toho radost. Ze začátku to byli především klienti arabští, pak Holanďané, Švédové, několik lidí přijelo ze zámoří a pak samozřejmě z nejbližších zemí - Rakušané a Němci."
Rašelinové lázně mají i jednu zvláštnost a tou je pramen, který v podstatě pramenem není. V roce 1913 nechali zdejší radní - lázně byly v té době obecní - postavit už zmiňovaný pavilón Gočár. K věhlasu lázní však chyběl minerální pramen. Jak uvedl Aleš Bača, který má v lázních na starosti kulturu, radní se proto rozhodli, že minerální pramen za každou cenu najdou a pozvali firmu Artézia.
"Ta pramen našla a započali s vrtáním. Když byli zhruba na 35 až 40 metrech, tak jim ale firma oznámila, že pravděpodobně byl pramen tak slabý, že uhnul a nebo, že tam vůbec žádný pramen nebyl. Ale bohužel radní trvali na svém, že pramen za každou cenu vydolují a bude určitě minerální. A tak firma Artézia kopala celkem rok. Pramen skutečně vytrysknul z hloubky 387 a půl metru do výšky 15 metrů, ale byl bohužel velkým zklamáním, protože to nebyl pramen minerální. Je pouze 21 stupňů Celsia teplý, alkalicko-železitý. Takže ho používáme bohužel pouze jako dekoraci. A to jediné co nám chybí, to jsou minerální prameny."Nad pramenem je umístěna socha bohyně Venuše po koupeli od akademického sochaře Josefa Jiříkovského. Jak dodal dodal Aleš Bača, stala se patronkou pramene a je u ní příjemné posezení. Kromě procházek zdejším parkem lázně nabízejí restaurace a kolonádu služeb. Koná se tu řada kulturních akcí a pro zájemce i výtvarná dílna. Klienti tu najdou posilovny a solária, minigolf a bazén. A kdo se chce podívat do okolí, může tak učinit na půjčeném kole, neboť v celém okolí Lázní Bohdaneč jsou cyklistické stezky a přírodní rezervace. A kdo by se nespokojil s tímto programem, Pardubice, stotisícové město, vzdálené 8 kilometrů, je dostupné městskou hromadnou dopravou.