Keltové

Každý v sobě máme kapku keltské krve, oznámili před časem genetici a srovnali přitom genetickou příbuznost obyvatel České kotliny s Welšany nebo Bretaňci, kde se i podle historických pramenů dochovalo původní keltské obyvatelstvo. A málokde v Evropě se najde tolik příznivců keltské historie, kultury, hudby a keltských legend, jako právě v Čechách. Na letní slavnosti slunovratu Beltine se každoročně sjíždějí tisíce lidí, nedaleko Mladé Boleslavi vyrůstá skanzen, kde se vyznavači Keltů pokoušejí obnovit způsob pravěkého života našich předků, a s literaturou o druidech, keltských rituálech a mýtech se doslova roztrhl pytel. Jaká je však skutečnost? Jsme opravdu potomky Keltů, nebo se jedná jen o jakousi hru na Kelty? Tomu se spolu s archeologem dr. Petrem Drdou budeme věnovat v dnešní historické rubrice:

Keltové

Nejprve několik faktů: Keltové žili na našem území především v době mezi 5. a 1. stoletím před Kristem, tedy v takzvaném laténu, mladší době železné. Nelze s jistotou říci, odkud do Čech vlastně přišli. Patří k indoevropským kmenům, které obývaly rozsáhlá území Evropy, sahající prakticky od Turecka přes Balkán, střední Evropu až po Galii a nynější Británii. Většinu údajů o Keltech v západní Evropě lze čerpat z antických autorů, Julius Caesar o nich například přinesl mnoho informací ve svých Zápiscích o válce galské. Pokud jde však o Kelty na našem území, musíme se spolehnout většinou jen na archeologické nálezy. Podle Dr. Petra Drdy z Archeologického ústavu Akademie věd, který se výzkumem keltského osídlení v Čechách zabývá již desítky let, je těžké i určit, kolik Keltů zde asi žilo:

"To je velmi zapeklitá záležitost, takové odhady. Demografové se samozřejmě zabývají tímto problémem a jedna z posledních souhrnných prací, která se zabývala sledováním demografických proměn obyvatelstva na území českých zemí, uvádí, že v mladší době železné, to jest v tom úseku mezi 5. a 1. stoletím, mohlo obývat naše země přibližně asi sto deset tisíc lidí. Keltové žili na územích, která byla především výhodná pro zemědělský život. Tím ovšem se neliší od jiných starších pravěkých populací. Ale byla období, kdy se z praktických důvodů nevyhýbali ani méně klimaticky výhodným částem naší země. Bylo to motivováno tím, že byli vynikající prospektoři surovin. A mladší doba železná se jmenuje železná proto, že to je doba, kdy železo hrálo v životě tehdejší společnosti velmi významnou roli."

Většina nářadí, jak ho známe dnes, má také svůj původ právě v laténu. Kladiva, pily, pilníky, nože, nůžky, kosy a srpy mají i teď prakticky stejný tvar, jaký jim dali Keltové. Keltové tedy žili především v zemědělských osadách, například v Polabí, v Pražské kotlině, na Plzeňsku, v jižních Čechách na Budějovicku. Od 5. století ale začali stavět i opevněná hradiště.

"Některá z nich dosahovala impozantních rozměrů. Například hradiště Závist, které leží vedle Zbraslavi, dosáhlo v 5. století před Kristem rozlohy téměř jednoho kilometru čtverečního."

Tuto rozlohu zdaleka neměla ani mnohá středověká královská města. Jinak se ale keltská hradiště městům příliš nepodobala. Uvnitř hradeb stály jednotlivé dřevěné usedlosti, obklopené hospodářskými přístavky, chatrčemi, kůlnami či volným prostranstvím. Uvnitř hradiště se nacházelo vladařské sídlo:

"Tehdejší společnost, a to bych měl zdůraznit, byla velmi zřetelně a velmi jednoznačně hierarchicky vybudovaná. V čele stál vladař a ten byl obklopen svou rodinou a družinou a dalším okruhem osob, které tvořily více či méně závislý okruh lidí, kteří se věnovali nejrůznějším aktivitám."

Například na Závisti tak žilo podle odhadů až několik set lidí. Skutečně velká opevněná sídla, dokonce se hovoří o prvních pravěkých městech, vznikala ale později.

"To byly velké sídelní aglomerace, dosahující rozlohy několika desítek až stovek hektarů, které ale měly trošku jinou povahu, než první keltská hradiště. Tady už zástavba byla téměř plánovitá, daleko hustší, a zase tím vůdčím prvkem je velmožská rezidence. Kdybychom si takovou rezidenci představili, asi by nám to z dnešního pohledu přišlo velmi chudobné, venkovské. Srdcem takové hospodářské a sídelní jednotky byl obytný dům a jsou určité doklady toho, že ty domy mohly být až jednopatrové. A měly poměrně dost velikou rozlohu."

Uvnitř těchto oppid byly kromě obytných sídel i řemeslnické dílny, hospodářské budovy, domy tu spojovaly ulice, které uprostřed ústily na jakési dlážděné náměstí se studnou nebo cisternou na vodu. Zde se konaly i trhy, lidé se tu setkávali a mohly se tu snad odbývat i určité rituály a obřady. Pokud ale jde o duchovní život Keltů, jsou archeologové velmi opatrní:

"To je věc, která patří k těm nejsložitějším na objasnění. Vůbec je obtížné zjistit, jakým způsobem se archeologicky dá rituální nebo náboženský život doložit. My víme právě od antických zpravodajů, že každodenní život normálního člověka v keltské společnosti prostupoval nepřetržitě jiný svět, který se vymykal těm každodenním činnostem, sloužícím pouze pro praktické účely obživy, a to byl svět duchovní."

"My musíme jenom litovat, že nemáme tak krásné a tak výmluvné nálezy, jaké jsou z posledních desetiletí například na území severní Francie, kde byla odhalena celá řada keltských svatyní, které svědčí někdy o rituálech a náboženských úkonech, které by dnešnímu člověku přišly velmi barbarské a velmi, velmi kruté."

Podobné důkazy lze ovšem najít i na našem území. Archeologové zde objevili kosterní pozůstatky se stopami ran, zlomenin, naházené zcela nepietně do společné jámy. Jde zjevně o pozůstatky náboženských obřadů. Ale i v každodenním životě se Keltové setkávali s lidskými oběťmi:

"Nacházíme třeba stavební oběti, počínaje novorozenci až po dospělé osoby, které jsou pohřbeny v základech staveb a sloužily jako oběti při budování domů nebo nějakých veřejných staveb, třeba bran."

Vraťme se ale k původní otázce, zda v nás skutečně koluje ona pověstná kapka keltské krve. Dr. Drda ji s určitou výhradou skutečně připouští:

"Tyto genetické výzkumy mají schopnost dosáhnout velmi hluboko do pravěku. Ale je tu otázka četnosti určitých genových mutací. Ale určitá část našeho obyvatelstva takové genové mutace může obsahovat. Vycházejme ovšem ze skutečnosti. Jsme národ, který hovoří slovanským jazykem s nesmírně bohatou slovní zásobou. Asi ta slovanská složka v nás bude nejsilnější."

Náš pořad o keltské kapce krve, v němž jsme si povídali s archeologem Petrem Drdou z pražského Archeologického ústavu Akademie věd, končí.