Debakl jedné lákavé vize

Cyril Svoboda, Vladimír Špidla a Petr Mareš, foto: ČTK

Osud koaliční vlády i pozice jejího premiéra a šéfa sociální demokracie Vladimíra Špidly nebyly podle většiny pozorovatelů nikdy tak vratké jako nyní po páteční volbě prezidenta. Rozhodující prý bude, jak dopadne nadcházející sjezd nejsilnější vládní strany. Jak ale soudí Zdeněk Vališ, svou vizi se Špidlovi už asi těžko podaří prosadit.

Cyril Svoboda,  Vladimír Špidla a Petr Mareš,  foto: ČTK
Základem Špidlovy politické vize je koaliční vládnutí nejen s křesťanskodemokratickými lidovci, ale také s programově hodně vzdálenými pravicovými unionisty. Má to být pokus vytvořit životaschopnou alternativu politickým poměrům, kterými se vyznačovalo často démonizované předchozí souručenství sociálních a občanských demokratů. Tuto Špidlovu vizi, jak známo, od začátku jednoznačně odmítal bývalý premiér Miloš Zeman. Ze svého exilu na Vysočině se o ní také čas od času vyjadřoval hodně jízlivě. Rozhodně ji nedával šanci na úspěch. Zeman se netajil tím, že by preferoval jednobarevnou menšinovou vládu, která by podporu hledala vždy případ od případu, tu vlevo, tu vpravo, nebo někdy napříč politickým spektrem.

Samozřejmě by mu určitě nebyla proti mysli ani menšinová vláda, která by pokračovala ve šlépějích jeho kabinetu, tedy se smluvně zajištěnou tolerancí ze strany občanských demokratů. Určitě by se smířil dokonce i s velkou koalicí sociálních a občanských demokratů. Jako ryzího pragmatika by ovšem Zemana neděsila ani spolupráce s komunisty, která by menšinové sociálnědemokratické vládě zabezpečila pohodlnou většinu ve sněmovně. Není žádným tajemstvím, že různé představy expremiéra se setkávají s více či méně příznivou odezvou také v členské základně. Dá se tedy předpokládat, že po zvolení Václava Klause prezidentem averze vůči Špidlově experimentu ještě vzroste.

Jedněm bude vadit, že politika sociálnědemokratického vedení dosáhla bezprecedentního výsledku: v zemi, kde vládne většinová -byť křehká - vláda, se prezidentem v parlamentní volbě stal kandidát opozice. Navíc vyhrál muž, který představuje vše, proti čemu se právě Vladimír Špidla vymezoval. Jiné sociální demokraty naopak právě tento fakt posílí v přesvědčení, že jak pro stranu, tak pro zemi bylo lépe v minulém volebním období při existenci opoziční smlouvy.

Václav Klaus,  foto: ČTK
A nyní, když je Klaus prezidentem, se naskýtá příležitost nějakým způsobem na toto období vhodně navázat. Tato alternativa by byla určitě přijatelná i pro početné antikomunisty v sociální demokracii, kteří se obávají případného skluzu do komunistické náruče. Ať tak či onak, premiéra Špidlu čekají krušné týdny. Ale nejen jeho. K ostrému vnitrostranickému střetu musí nutně dojít a výsledek není předem jasný. Není ovšem ani jasné, co bude dál, ať už sjezd dopadne tak či onak.

Současná vláda už vlastně není koaliční a většinová. Už vůbec totiž nejde jen o jeden hlas zlobivé Hany Marvanové. Těch nejistých hlasů je najednou povážlivě hodně. I kdyby ale nakrásně zvítězili Špidlovi oponenti a nechali padnout současnou vládní koalici, ani oni nebudou mít vyhráno. Sociální demokracie jako taková přestala být důvěryhodným partnerem pro vyjednávání s kýmkoli, takže by nakonec nemusela vyjít žádná alternativa preferovaná dosud Zemanem.