Sjezd nepodpořil vládu
Sjezd sociální demokracie schválil o víkendu ostrou rezoluci proti válce v Iráku. V textu se konstatuje, že akce pod vedením Spojených států je v rozporu s mezinárodním právem. Sociální demokraté žádají, aby se další vývoj událostí vrátil pod kontrolu OSN.
Protiválečné hlasy na sjezdu jednoznačně zvítězily. Špidlova vláda, v níž mají sociální demokraté většinu, se přitom nedávno postavila k válce smířlivě, když ji s lítostí označila za poslední možné řešení, ale vyjádřila pro postoj Spojených států pochopení. Sjezdovou rezoluci navrhl senátor Richard Falbr a podílel se na ní i předseda Valného shromáždění OSN poslanec Jan Kavan. Ten řekl Radiu Praha, že ve stanoviscích sjezdu a vlády nevidí rozpor.
"Jde tu jen o jednoznačnější vyjádření podobných přístupů, které sdílíme s ministry české vlády. A na toto jednoznačnější vyjádření má jistě sjezd sociálních demokratů - který není totožný s koaliční vládou - své právo. Ale není v tom - to zdůrazňuji - žádný odsudek vlády nebo snaha se od vlády distancovat."
Konkurenční rezoluci, která měla jednoznačně podpořit vládní stanovisko, předložil na sjezdu poslanec Libor Rouček. Musel přitom odrážet námitky, že není sociálnědemokratická.
"Když se podíváte na ty čtyři strany, která tam válčí, a já říkám, že my to nejsme, tak vidíte, že vlády ve dvou zemích - ve Velké Británii a v Polsku - jsou vlády sociálnědemokratické. Chcete obviňovat Tonnyho Blaira, že není sociální demokrat? Chcete obviňovat Leszka Millera, že není sociální demokrat? Chcete obviňovat nás, kteří to vidíme trošku jinak než naše krajní levice, že nejsme sociální demokraté?"
O Roučkově rezoluci nakonec sjezd ani nehlasoval, protože vítězství protiválečné rezoluce bylo zcela zřetelné. V kuloárech si pak poslanec postěžoval, že se ho nikdo z přítomných ministrů nezastal.
"Nikdo z vlády nenašel odvahu, aby vystoupil a aby - když už ne podpořil - se alespoň vyjádřil. To mě mrzí."
V tomto ohledu neměl Libor Rouček tak zcela pravdu. Premiér Špidla, stejně jako ministr vnitra Gross pro schválenou rezoluci ruku nezvedli. Z členů vlády pro ni naopak hlasoval třeba ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Ten se ale snažil alibisticky přehodit odpovědnost na premiéra.
"Já si myslím, že hlavní slovo v této věci měl říci premiér, protože samozřejmě zodpovídá za zahraniční politiku vlády."
Přijetí rezoluce předcházela bouřlivá a emotivní diskuse, při které obě strany hrály na city. Richard Falbr třeba zavzpomínal na to, jak se v dětství se svou matkou musel v Londýně schovávat při každém nacistickém náletu. Často zněla slova o zločinu proti lidskosti a o pošlapávání mezinárodního práva. Naproti tomu pískot vyvolal delegát z Kladna, který připomínal, že bez Spojených států by nebylo obnoveno Československo, ani by nepadl komunismus. Delegát také prohlásil, že kdyby žil Jan Žižka, divil by se, proč už neválčíme. Vzápětí vystoupil Miloš Krejza z Pardubic a svůj pískot odůvodnil slovy:
"Proč bych si nezapískal, když jsem tady slyšel ty nesmysly, které jsem slyšel."
Odpůrci rezoluce zase připomínali sjezd sociální demokracie před čtyřmi roky, který rovněž po vzrušené debatě nakonec podpořil vládu a tím i bombardování Jugoslávie. A Libor Rouček uvedl, že neobhajuje válku, ale české národní zájmy.
