16. ročník filmového festivalu "Finále" v Plzni
Reprezentativní průřez domácí filmovou tvorbou uplynulého roku nabídla v těchto dnech přehlídka "Finále". Na tradičním, v pořadí už šestnáctém ročníku tohoto tradičního festivalu v západočeské metropoli Plzni soutěžilo o cenu "Zlatého ledňáčka"šestnáct celovečerních, a letos poprvé i 25 dokumentárních snímků. Vedle tématických nesoutěžních sekcí, přibližujících starší české filmy, mohli diváci v plzeňském kině Elektra a v Měšťanské besedě zhlédnout i dalších 130 filmů, mezi nimi žhavou televizní novinku, premiérovanou na obrazovce ČT 1 minulou neděli - "Dědictví slečny Innocencie".
K natočení došlo tedy teprve nedávno, ale bohužel i s mnoha problémy, které prodloužily výrobu filmu z režisérem odhadovaného půlroku na roky dva.
"Mohla to být velice příjemná práce, a z té příjemné práce se stala práce nesmírně obtížná, těžkopádná. Já jsem celou tu dobu vpodstatě zápasil, abych se vyrovnal s rušivou situací, s nepochopením, které mohlo ve svých důsledcích znamenat zničení té věci. V tomto případě byla velmi obtížná záležitost s kameramanem. Já jsem tak strastiplnou práci se žádným kameramanem v životě nezažil, a tvořil jsem s množstvím kameramanů význačných světových jmen, s velkými světovými mistry, ale tam vždycky jsme si porozuměli. A z toho porozumění, ze vzájemné inspirace. vznikají pak zajímavé věci. K tomu zde bohužel nedošlo."
"...krásný herecký lidský materiál, ten se nám podařilo skutečně vypiplat jak mezi dětmi, tak i mezi těmi mladými představiteli - té Innocencie, tedy Markéty Kalužíkové a jejího partnera Lukáše Příkazského, kteří oba jsou studenti brněnské konzervatoře. Ale to také nebylo snadné, než se ty talenty ukázaly, a než se nasměrovaly, neboť herecké školy vyučují herce pro divadelní projev, jehož základem je deklamace. A kamera a televizní obrazovka nebo filmové plátno se s deklamací nesnášejí. Takže to byl určitý proces, než se ty děti podařilo tak naladit a přesně usměrnit na tu polohu, která měla být. Ale pak už ta práce, když se to připravilo, šla jako po másle,"
...uvedl v rozhovoru pro Radio Praha režisér Jiří Krejčík. Nutno dodat, že vše se skutečně zúročilo ve velice působivém výsledku. Ostatně, jako tomu bylo v případě všech jeho filmů - skvělých komedií ze šedesátých až osmdesátých let - například "Svatba jako řemen", "Penzion pro svobodné pány" či "Prodavač humoru", ale i předchzích, psychologicky laděných dramat - "Svědomí", "Frona", "Morálka paní Dulské", "Probuzení", "Vyšší princip", "Půlnoční mše", "Božská Ema" a dalších.
