Otazníky nad vládní inventurou
Už příští týden má dojít ve vládní koalici k důkladné inventuře plnění programového prohlášení. Podle pozorovatelů výsledek inventury napoví, zda má ještě existence koalice smysl a zda existuje vůle v ní pokračovat. Jak uvádí Zdeněk Vališ, odpověď zatím není jednoznačná.
Premiér Vladimír Špidla je očividně ve dvojím ohni. Na jedné straně ho mnozí delegáti na nedávném sjezdu sociální demokracie ostře kritizovali za to, že ve vládě příliš ustupuje koaličním partnerům, lidovcům a unionistům. Na druhé straně je podle většiny pozorovatelů zřejmé, že vláda vůbec neplní klíčové body svého programu, přijatého před osmi měsíci. Už do konce loňského roku měla například vláda schválit střednědobý rozpočtový plán tak, aby se počínaje rokem 2005 začal snižovat podíl schodku státního rozpočtu na hrubém domácím produktu.
Po nedělním jednání expertů vládní koalice se sice ledy možná pohnuly, ale nikdo dnes nemůže s jistotou předvídat, jaký konečný projekt nakonec ve vládě projde. Zvláště když ještě nedošlo na taková citlivá témata, jako jsou daně a škrty v sociálních dávkách. To samozřejmě neznamená, že by vláda za dobu své existence nepřijala některá důležitá a odvážná rozhodnutí. K nim patří například zrušení kontroverzního kontraktu na stavbu dálnice D-47 nebo zrušení rozhodnutí o nákupu stíhaček Gripen. V tomto ohledu vyjadřuje většina pozorovatelů spokojenost, že vláda, potažmo premiér Špidla, plní své předsevzetí o otevřené a průhledné politice. Pokud jde ale o plnění zásadních programových cílů, naplňují se obavy, vyslovené už při nástupu nové vlády, že na tomto poli narazí kabinet na ideologické mantinely tří partnerů. Spor v koalici se totiž vede především o to, zda se má hospodaření státu vyrovnávat snížením výdajů, rozumějme sociálních, nebo zvýšením příjmů, rozumějme daní.
Najít shodu s vládními partnery se sociálním demokratům ostatně nepodařilo ani v zákonu o nájmech, který minulou středu projednávala Poslanecká sněmovna. Tento první velký koaliční střet ovšem jen názorně ukázal, jaké je reálné rozložení politických sil. Oběma menším vládním stranám potvrdil, že když půjde takříkajíc do tuhého, sociální demokraté je ve vládě bez váhání přehlasují. Také ve sněmovně pak spor o podobu zákona o nájmech reálně vytyčil přirozené ideologické hranice. Na straně sociálních demokratů došlo ke spojenectví s komunisty, naproti tomu unionisté a lidovci se zase ocitli na stejné lodi s občanskými demokraty.
Průzkumy volebních preferencí v posledních měsících musí lidovcům a unionistům působit neklidné spaní. Unionisté klesli hluboko pod pět procent. Takový výsledek v případných nových volbách by jim uzavřel cestu do sněmovny, a lidovci se v posledním průzkumu hranici pěti procent nebezpečně přiblížili. Potíž je v tom, že socialisté, když jim poteče do bot, mohou skutečně další tři roky vládnout sami s podporou komunistů, jakkoli Špidla takovou alternativu jednoznačně odmítá. Jeho vlastní strana mu může dát sbohem a vybrat si za premiéra někoho "pragmatičtějšího". Pro lidovce a zejména pro unionisty by ale odchod z vlády mohl představovat různá rizika. Unionistům se v takovém případě většinou prorokuje osud někdejšího Občanského hnutí nebo ODA, tedy v podstatě zánik, politická smrt. Unie svobody jako by se nacházela v začarovaném kruhu. Když zůstane ve vládě a nevykáže se nějakými viditelnými výsledky, bude to špatně. Když odejde z vlády, také to bude špatně. Je zde ale ještě jeden veledůležitý moment. Obě malé strany si určitě nebudou chtít nechat ujít příležitost být v historické vládě, která oficiálně přivede Českou republiku do Evropské unie.
Hodně pozorovatelů sice datuje konec této vlády na druhou polovinu června, po referendu o vstupu do Evropské unie. Jiní soudí, že nepřežije podzimní schvalování rozpočtu na příští rok. Možná ale, že zapůsobí právě zmíněný psychologicko-prestižní faktor, a že tedy Špidlův kabinet v současném složení dokodrcá až do 1. května příštího roku, kdy se má stát Česko členem společenství.
