Rozpaky nad politickou kulturou
Nad vládní koalicí se stahují další mračna. O uplynulém víkendu vyzvalo vedení ODS své poslance, aby skoncovali s letitou praxí tzv. párování ve sněmovně. Jak uvádí Zdeněk Vališ, v této souvislosti zaznívají hlasy, že parlament opouštějí gentlemanské zvyky.
Občanští demokraté přestanou dodržovat pravidla párování, kdy se za omluveného vládního poslance nezúčastní hlasování jeden poslanec z opozice. Tuto tradici zavedli v roce 1997 sociální demokraté, kteří byli v té době v opozici. Konkrétně to měl být poslanec Pavel Dostál, dnešní ministr kultury, který vyšel vstříc tehdejšímu ministru kultury lidovci Jaromíru Talířovi. Ten musel neodkladně odjet na Pražský hrad a podepsat tam v přítomnosti prezidenta Indie dohodu o spolupráci mezi oběma zeměmi. Pokud by na Hrad nedorazil, hrozila mezinárodní ostuda. Od té doby se tato praxe stala běžnou a v případě nemoci či naléhavé cesty poslance jiné strany se párovalo bez problémů.
Nepsané pravidlo striktně dodržovali šéfové obou nejsilnějších stran Václav Klaus a Miloš Zeman, ať už byli v opozici nebo v čele vlády. Na poslední schůzi sněmovny ale zažívala vládní koalice krušné chvíle. Opoziční občanští demokraté a komunisté se najednou začali párování všelijak vyhýbat a kvůli nepřítomnosti vlastních poslanců neprošlo vládě při hlasování několik důležitých zákonů. Jelikož má vláda ve sněmovně jen nejtěsnější většinu jednoho hlasu, stalo se z každého hlasování drama s nepředvídatelným koncem. Od uplynulého víkendu už má vládní koalice potvrzeno černé na bílém, přinejmenším ze strany občanských demokratů, že různé hrátky kolem párování z uplynulých dnů nebyly náhodné.
Občanští demokraté krčí rameny a říkají, že ODS tu přece není od toho, aby řešila problémy vládních stran. Do Štrasburku ostatně pojedou i opoziční poslanci. Přesvědčivě zní také argument, že nikdo nemůže po ODS chtít, aby vládě pomáhala třeba se zvyšováním daní nebo s protlačením jiných zákonů, se kterými občanští demokraté nesouhlasí. A vůbec, vládní politika je podle ODS natolik katastrofální, že už ji nelze v nejmenším tolerovat. Nestranný pozorovatel může přirozeně vznést i námitku, že i v případě vypárování omluvených poslanců neprošly vládě v minulosti některé zákony kvůli několika notorickým, neomluveným absentérům. Dalo by se pak pouze konstatovat, že pokud si koalice sama nedokáže zjednat pořádek ve svých řadách, asi jí na těch zákonech zase tak moc nezáleží.
Ze stejného soudku je zároveň údiv nad tím, proč se vlastně ministři Špidlovy vlády nevzdají svých poslaneckých mandátů? Vždyť vykonávat poctivě funkci ministra i poslance asi není v lidských silách. Přes veškeré výtky a námitky, že vládní koalice si problémy ve sněmovně působí sama, se ale drtivá většina pozorovatelů shoduje v názoru, že párování poslanců není nic nečestného. Slouží k tomu, aby při hlasování ve sněmovně byl zachován poměr sil vzešlý z voleb a byla tak respektována vůle voličů. Párování je projevem gentlemanského chování a jeho likvidace naznačuje cosi nelichotivého o stavu politické kultury v Česku.
