Česká worldmusic míří do světa
České a moravské lidové písně mají prý v posledních letech na růžích ustláno, tvrdí mnozí muzikanti. Kapely, které své skladby aspoň částečně inspirují lidovými melodiemi a texty, získávají rychle publikum a škatulku worldmusic. Jednou z nich je i pražská kapela Kapitán Kajman, která v těchto dnech vydala své první CD a jede koncertovat do Finska.
Lidovky se už dávno nehrají jen na vesnických zábavách, svatbách a podobných příležitostech. Vlna worldmusic v Čechách je vynesla na pódia velkých festivalů. Zájem o ně má i zahraničí, kde folklór, etnická hudba našla své publikum už před lety. Kde se však v mladých lidech náhle bere takový zájem o lidové písně? Je to ovšem skutečně tak náhlá módní vlna, jak se na první pohled zdá, a není škatulka worldmusic jen všeobsáhlý pojem, kam spadá jakýkoliv folklór, a to i třeba vezmete-li si místo bicí soupravy jen africké bubínky? Ptá se saxofonista a klarinetista kapely Kapitán Kajman Michal Hrubí, který je otráven vlnou worldmusic, ale muziku worldmusic má rád.
"Je pravda, že worldmusic dneska frčí. Jasně, že to člověka potěší, když vidíte, že se to lidem líbí, tancují a zvou tě. Máme tradici lidovek, ale zároveň si myslím, že je u nás hodně slyšet tradice českého bigbeatu jako je Garáž, Jasná páka, prostě tyto saxofonové kapely. V podstatě vlnu worldmusic nesnáším, ale mám rád tu muziku. Co se kolem toho děje na velkých festivalech!? Mám vždycky pocit, že jsou tam takové kapely "jako", ale zase na druhou stranu je fajn, že to lidi poslouchají, pak si poslechnou i nás."
Tak to byla kapela Kapitán Kajman a píseň "Odešla si" z debutového cédéčka "Až vyteče med", jehož křest se konal v Praze v hospodě Na Slamníku, ale čeká ho ještě jeden křest a to v polovině července ve Finsku.
"Je to náš první zájezd do zahraničí. K tomu došlo tak, že jsme hráli v hospodě Na Slamníku, skoro jinde nehrajeme, a přišla tam za námi nějaká ženská, že pracuje pro finský rozhlas. Dělala dokument o nějakém finském cirkusákovi a přišla za námi, že lepší cirkusovou muziku neslyšela. A tak použila naše písničky do dokumentu. Ten finský cirkusák spolupracoval i s různými českými cirkusy, takže natáčení bylo veselé. Jedeme tam na pět koncertů a doufám, že se to povede."
Čím myslíš, že můžete oslovit finské publikum?
"Tak doufám, že divokostí, která tam snad je. I když se mi někdy zdá, že hrajeme příliš sofistikovaně. A v neposlední řadě samozřejmě uměleckými hudebními výkony, že ano. Máme zpěvný, taneční písničky, takže doufáme, že by se to mohlo líbit. Z toho, jakou možnost jsem měl Finy poznat, mám z nich takový dojem, oni tvrdí, že jsou melancholičtí a sentimentální, ale zdaleka to tak není."
Písně Kapitána Kajmana mají přídech lidovek, texty jsou podobně upřímné a nestylizované. Folklór kapelníka Michala Hrubého okouzlil už dávno.
"České lidovky jsou takové tvrdé, durové, samá polka, ale i v Čechách se najdou takoví jako například dudák Josef Režný, starý chlap, ty jsou nejzajímavější. Moravská muzika je i rytmicky velmi zajímavá. Já jsem z Broumova, kde vlastně žádná hudební tradice není, ale postupně jsem se dopracoval, že mám rád folklór jakýkoliv, ať už je to Pražský pouťový orchestr nebo flétnista Tajma Tadeši z Japonska, abych se trochu vytáhl, že znám všechno."
Kapitán Kajman hraje, zdá se, i čistě lidové písně. Ovšem je otázkou, zda-li právě tato skladba s názvem "Ta moje rodná zem" nevznikla spíše v pražském bytě Michala Hrubého, kapelníka Kajmana než někde v horách. Ale i to je vlastně worldmusic.
