Česko, svět a Evropa. Díl třetí: česko-americké vztahy II.
Jak se vyvíjely česko-americké vztahy po 2. světové válce? Spojené státy a Československo proti sobě stály ve znepřátelených "táborech", přesto - nebo právě proto - ve Spojených státech hledaly svobodu a uplatnění tisíce Čechů a Slováků. Začíná pravidelná historická rubrika, v níž Herbert Brynda s Martinem Kovářem z Univerzity Karlovy dokončí příběh česko-amerických vztahů.
V minulém vyprávění jsme došli až do doby, kdy v Bílém domě nahradil spolupráci se Sověty nakloněného prezidenta Roosevelta jeho viceprezident Harry Truman. Americká administrativa jen pomalu začínala reagovat na sovětskou expanzivnost, přesto z československého hlediska nedostatečně: Československo patřilo do sovětské sféry vlivu. Jak připomíná historik Martin Kovář, v počínající studené válce se Američané ve střední Evropě až do druhé poloviny roku 1947 příliš neangažovali:
"Britský premiér Churchill v roce 1946 ve Fultonu sice pronesl svůj známý projev o železné oponě, ale zapojení Američanů do politického dění ve středoevropském prostoru bylo - i v době nastupující Trumanovy administrativy - nedůsledné. Dokonce ani země, kde měli komunisté zpočátku minimální podporu, což nebyl případ Československa, jako bylo Rumunsko, se nedočkaly od Spojených států fakticky žádné podpory. Nakonec se stal i rumunský komunismus faktem, který bylo třeba brát vážně. Americká diplomacie a americké tajné služby začaly v Československu vyvíjet faktickou činnost až ve druhé polovině roku 1947, ale přesto byla tato činnost nedostatečná, nemohla ovlivnit politický vývoj, k němuž v Československu došlo. Bylo již sice po vyhlášení Trumanovy doktríny, ale ta byla na přelomu let 1947/48 stále zaměřena na pomoc Řecku a Turecku. V ono "zadržování" komunismu se měnila právě v roce 1948 a 1949. Zároveň je třeba upozornit na americkou snahu přivést československo mezi participanty Marshallova plánu, ale politický diktát Moskvy se již tehdy ukázal silnější."
Právě po 2. světové válce a po komunistickém převratu se podle docenta Kováře začíná psát nejslavnější kapitola česko-amerických vztahů:
"Podle mého názoru to nejpodstatnější, co se v československo-amerických vztazích odehrálo, přišlo právě po roce 1945, kdy se Spojené státy staly jedním z center československé emigrace. Existence československých emigračních skupin a jejich působení ve Spojených státech je nejzajímavější a zároveň možná překvapivě složitou stránkou československo-amerických vztahů."
Ve Spojených státech totiž sídlilo několik generací českých a slovenských starousedlíků, jejichž vztahy s krajany, kteří do Ameriky odešli z ekonomických důvodů a v roce 1938, 1948 a 1968 také z politických důvodů, nebyly nejlepší, stejně jako vzájemné vztahy emigrantů či exulantů. Ostrou dělící čarou byl rok odchodu do emigrace. Martin Kovář se o poměry uvnitř české komunity ve Spojených státech dlouhodobě zajímá:
...říká Martin Kovář a dva možné přístupy českých emigrantů a exulantů k nové vlasti, ilustruje na významných osobnostech českého literárního exilu.
"Patrně dva nejhezčí příklady, které lze v této souvislosti uvést, je aktivita Ferdinanda Peroutky, koneckonců teď vycházejí jeho novinářské eseje, které Rádio Svobodná Evropa přenášelo do Československa, které názorně ukazují, jak to pro Peroutku byla dočasná záležitost, byť nakonec byla trvalá. A Peroutka se nikdy plně neintegroval do amerického způsobu života a nikdy nepočítal, že tam zůstane natrvalo. Druhou stránkou, když jsme u spisovatelů, je činnost Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého a jejich 68 Publishers, kteří naopak - byť vycházeli z české komunity, existovali v ní, a většina čtenářů tohoto nejlepšího exilového nakladatelství pocházela z řad československé komunity, - tak byli v mnoha ohledech plně integrováni do amerického způsobu života a přejali i hodnoty. Jak Josef Škvorecký mnohokrát uvedl, fakt, že se mohl vrátit, byl spíš sladký dárek, se kterým nepočítal, než že by o to programově usiloval."
A těmito parafrázovanými slovy Josefa Škvoreckého končí malý exkurs do česko-amerických vztahů. V příští rubrice vzpomeneme nedávné výročí atentátu na Reinharda Heydricha.
