Řepora - středověké městečko
Na řadě je naše pravidelné cestování. Dnes však budeme se Zdeňkou Kuchyňovou cestovat v čase a to až do 14. století. Na okraji Prahy totiž stojí nefalšované středověké městečko.
Myšlenka vytvořit v Praze městečko ze 14. století se rodila v hlavách několika nadšenců už v roce 1995. Postupem času se našel také investor. Středověké městečko má navodit co nejvěrnější představu jak se před šesti sty lety pracovalo, žilo,ale i slavilo a hodovalo. Od původní myšlenky se však projekt poněkud liší. Část lidí se od něj distancovala, protože nesouhlasila s přístupem komerce. Jak však uvedl člen představenstva Tomáš Štorkán, bez té se dnes městečko provozovat nedá, protože by si na sebe nevydělalo.
A jak se do středověku dostanete? Nepotřebujete žádný stroj času, ale vydáte na západní okraj Prahy. Pak půjdete po úzké stezce, projdete dřevěnou brankou, seběhnete několik schůdků a stojíte u strážní věže. Samotné městečko leží na rozloze asi 3,5 hektaru.
"To městečko se skládá ze šesti usedlostí. Ale ta usedlost není jenom jedna budova, je to komplex obytných a hospodářských budov. A my těch usedlostí máme šest, plus ty strážní věže, tržnici a kostelík, takže vlastně tvoříme takový samostatný celek, který vytváří dojem městečka."
Středověké městečko je obehnané vodním příkopem a palisádou. Je to vpodstatě opevněný hrad z období ranného středověku. Návštěvníci tu najdou i hospodářské zvířectvo a mohou se podívat na středověká řemesla. Své výrobky tu kuje kovář, najdou tu hrnčíře i tesaře. Většinou se jedná o brigádníky, pro které je tato práce koníčkem. Navíc se stavitelé městečka snažili co nejvíce přiblížit technologii staré šest set let.
"Je to v podstatě světový unikát, díky tomu, že celé městečko je vystavěné z přírodních materiálů, převážně ze dřeva, hlíny, slámy a kamene. Už proto nemohlo těch 600 let přežít, takže právě v tom je ten projekt unikátní. A co se týká výstavby, chtěli jsme dodržet i stavební technologii tehdejší doby. V pěti lidech jsme během jednoho roku vztyčili hrubé stavby a to bez použití těžké mechanizace. Žádné jeřáby, ani bagry, nic podobného. Jediným moderním prvkem byla motorová pila."
Stavitelé městečka už několik let shromažďovali zápisy z kronik, kresby a olejomalby, aby získali co nejucelenější informace jak vypadal venkov ve středních Čechách před šesti sty lety. S každým novým domem rostly i jejich zkušenosti. Stavba se však protáhla na tři roky, protože museli žádat o řadu výjimek.
Zbývalo dostavět ještě pár stavení a nejhonosnější dům v městečku, když středověký skanzen postihla pohroma v podobě patrně úmyslně založeného požáru. Jak uvedl Tomáš Štorkán, když se ve čtvrt na pět ráno dozvěděl, že městečko hoří, považoval to zpočátku za hodně špatný vtip.
"Pořád jsem v duchu doufal, že to nebude tak rozsáhlé a byl to pro mě šok, když jsem přijel. Jako první, když jsem vylezl z auta, tak nezbylo nic jiného, než oči pro pláč. Když člověk viděl dílo, které dělal se srdcem, dal do toho kus svého já, a pak ho viděl v plamenech, tak jsem byl nesmírně zoufalý, protože i hasiči s tím zápolili."
Shořela část usedlostí a i když hořelo asi 25 minut, oheň napáchal obrovské škody. Právě proto, že domy jsou ze dřeva, hlíny a slámy. Hasiči měli velké problémy s tím, jak požár lokalizovat. O tom, jak velký to byl žár, svědčí i okolní stromy, které mají ohořelé listy až do výše šesti metrů. Přesto se majitelé skanzenu nevzdali a městečko provozují dál.
"Ono to vypadá docela zajímavě vidět v reálu vypálené městečko 14. století. To vlastně nemůžete vůbec nikde vidět, ale ono to má své proti. Za prvé ten prach, co z toho jde a hlavně je všude cítit spáleniště. Takže v současné době se čeká na výsledný verdikt, protože policie musí přesně určit, co bylo příčinou požáru a musí se vyjádřit pojišťovna, která ovlivní naši další činnost."
Naštěstí požár nezasáhl středověkou krčmu, kde se podávají pokrmy ze 14. století. Zřejmě by dnes hostinský moc lidí nepřilákal na jáhlovou a pohankovou kaši, či vývar, tedy jídlo našich předků. Hosté tu najdou spíše restovaná masa s cibulí a kouskem uzeného, což byla spíše strava šlechty.
"Obrovský úspěch tady mají placky. To je naprosto neuvěřitelné. V té době to dělal každý. Je to v podstatě otázka mouky, vajec a vody. A jde k tomu jakýkoliv doplněk. To znamená švestková povidla, med a jde k tomu zakysané mléko smíchané s česnekem. Takže teoreticky by toto jídlo mohlo odpovídat té době."
Do skanzenu si často najdou cestu i školy a jeho majitelé plánují nabízet i ubytování. Tomáše Štorkána by v dnešním přetechnizovaném světě bydlení v takovém domě docela lákalo.
"Je to naprosto fantastická relaxace. Dýcháte ten život toho městečka, slyšíte, že kovář kove, slyšíte tam smích, z krčmy se ozývá hudba a hlahol hostů, tak to má své určité kouzlo."
A kouzlo městečka můžete užívat celoročně. A jak dodal Tomáš Štorkán, už teď je připravován program na podzimní a zimní měsíce.
"Nejen, že tady bude posezení s mistrem katem, budou tady řemeslné soboty, práce s kovářem, výuka středověkých gotických tanců a podobně. Nepoběží to asi v duchu původního projektu, ale já musím vycházet z toho, po čem touží lidé a ta zábava bohužel je částečně komerčně ovlivněna."
