Jaký je elixír života? To se dozvíte od tří devadesátiletých studentek.
V Česku právě skončil školní rok. My se však vypravíme za studenty poněkud staršími, kteří si teď také zasloužile užívají své prázdniny. Je jim přes devadesát a studují Univerzitu třetího věku na pražské Filosofické fakultě. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
Tři studentky, které už překročily devadesátku, přijal na závěr školního roku děkan filosofické fakulty Jaroslav Vacek. Jejich věk by jim nikdo nehádal a svěžest a životní elán by jim mohl závidět mnohý šedesátník. Senioři mají o studium velký zájem. Loni jich navštěvovalo přednášky na fakultě téměř 600. Museli se dokonce stěhovat do větších poslucháren. Jak uvedl děkan Vacek, fakulta nabízí řadu oborů.
"Od psychologie, po literaturu, jazyky. Humanitní obory obecně mohou obohatit život i v tom období, co se mu říká - možná trochu nehezky - období neproduktivní, tak to je dost významná skutečnost."
Všechny tři devadesátileté studentky nedají dopustit na své profesory, všechny přednášky je neobyčejně baví a hodlají pokračovat ve studiu, dokud jim to zdraví dovolí. Jejich zájem o studium, je tak veliký, že už stihly i několik škol, jako například Marie Kubíková, původním povoláním doktorka přírodních věd.
"Udělala jsem si ještě tři diplomy. Jeden na vysoké škole zemědělské, druhý na medicíně a třetí jsem si udělala na dějinách hudby. Tam jsem si udělala písemnou práci. Děkuju těm všem přednášejícím, protože oni nám opravdu dávají co mohou nejvíc. Vždyť to dělají z lásky k té vědě a z lásky k nám."
Řekli by jste, že v rodném listu paní Kubíkové stojí datum narození 1911? A to se ještě stihne při studiu starat o dvě zahrádky. Stejně vitální jsou i dvě další ženy, které se setkání účastnily. Například paní Ludmila Hesová chodí na přednášky z pedagogiky, filosofie, psychologie a dějin. A cizí ji není ani moderní technika. Není to tak dávno co se úspěšně poprala s mobilem. A co říkají její příbuzní, že mají doma tak vzdělanou babičku?
"Musím říct, že by asi dali přednost tomu, kdybych něco upekla. Oni se na to dívají s takovou mírnou shovívavostí. Asi jsou potěšeni tím, že je moc neobtěžuju, když se sama zabavím. Ale, že by oni říkali, až já budu stará, budu dělat to samé, tak to tedy určitě ne."
Nejstarší ze studentek Markétě Cahové je už 93 a celý život byla učitelkou. Na filosofické fakultě studuje dějiny hudby a klasické archeologie. I ona je ráda, že může studovat a mít kolem sebe společnost.
"Lidé odcházejí a člověk zůstává sám a tohle je něco, kde se člověk necítí tak sám a ještě se k tomu něco přiučí."
A právě ve studiu a společném setkávání nachází tyhle vitální seniorky elixír života, který je udržuje v duševní pohodě.