Strahovský klášter
A kam budeme dnes cestovat? Zůstaneme v Praze a společně se Zdeňkou Kuchyňovu se podíváme mezi mohutné zdi Strahovského kláštera.
Strahovský klášter vybudoval ve 12. století budoucí král Vladislav I., v té době ještě český kníže. Dnes je opět sídlem řádu premonstrátů a jeho název Strahov pochází pravděpodobně od slova strahovati či strážiti. Stál totiž na velice exponovaném místě a právě jeho branami mnohokrát pronikla do Prahy cizí vojska. Například 8. listopadu roku 1620 to byla vojska pobělohorských vítězů. A právě odtud - od Strahovské brány - sledoval úprk stavovského vojska tzv. zimní král Fridrich Falcký. Jak uvedl průvodce Stanislav Marchal, v první hodině bitvy se totiž zdálo, že stavovské vojsko vyhraje a velitelé navrhli, aby se král zúčastnil přehlídky vítězů.
"Poslali na Pražský hrad rychlého posla. Ovšem Fridrich Falcký tam právě pořádal slavnostní hostinu na počest velvyslance svého tchána anglického krále Jakuba 1. Takže samozřejmě nějakou dobu trvalo, než se prostě "vyhrabal" z Pražského hradu a dojel sem ke strahovské bráně. Mezitím to na Bílé hoře dopadlo zcela opačně, takže on už byl potom svědkem úprku těch vojsk. Urychleně se vrátil na Pražský hrad, přenocoval na Starém městě pražském a následujícího dne opustil Prahu směrem do Vratislavi. No a jistě si vzpomenete na tu známou historku, že údajně v Náchodě ztratil podkovu a tu podkovu tam dodnes ukazují v dlažbě."
"Gottfried von Pappenheim padl v bitvě u Lützenu. Jinak se samozřejmě zachovalo to dodnes známé rčení Albrechta z Valdštejna, že zná své papenheimské. To znamená, že je to pluk, na který se mohl spolehnout. Byť paradoxně, když se potom později začalo používat to, že zná své papenhaimské, tak se jakoby zdálo, že je to myšleno v opačném slova smyslu."
Součástí kláštera je i obrazárna, která byla opět otevřena před deseti lety a patří k nejvýznamnějším sbírkám na území Česka. Najdeme tu skvosty i z doby gotiky, jako například obrazy Smrt svaté Barbory a sv. Voršily. První sťal vlastní otec, protože nemohl přenést přes srdce, že je křesťanka.
"Ale méně známé je martyrium svaté Voršily. Protože ta údajně plula po Rýně s desetititísci družkami. Tady má být zobrazeno známé město Kolín na Rýnem a tam byla se všemi těmi pannami umučena. Údajně jí král Hunů nabídl ruku a tím pádem i milost, což ona jako křesťanka odmítla, takže i ona byla umučena."
V obrazárně najdeme obrazy z doby gotiky až po romantismus. K vrcholným dílům například tzv. Doksanská archa, kterou přivezl opat Mayer. Ten se zasloužil také o to, že se do Strahovského kláštera dostal další klenot. A to Růžencová slavnost od Albrechta Dürera. Do českých zemí se obraz dostal roku 1606, kdy se o něm dozvěděl Rudolf II. a za značnou sumu jej zakoupil do své sbírky.
"Obraz byl na příkaz císaře Rudolfa nikoliv převezen, ale přenesen do Prahy. Rudolf přikázal pod těžkými sankcemi, že skupina mužů, čtyři se museli střídat, ten obraz nesli z Itálie přes Alpy až do Prahy. Tam se stal skvostem Rudolfínské sbírky. Zřejmě byl někdy v 17. století poškozen, protože unikl rabování rudolfínské sbírky Švédy roku 1648 a zůstal na Pražském hradě až do 18. století do smutně proslulé Josefínské dražby."
V té byl doslova za pár krejcarů prodán jako značně poškozený. A právě od dědiců tohoto kupce obraz koupil opat Mayer a v majetku kláštera zůstal až do roku 1934, kdy byl prodán státu. Originál obrazu je dnes v Národní galerii ve Šternberském paláci a ve Strahovské obrazárně visí jeho kopie. Tu maloval Jan Grus, který také originál Růžencové slavnosti v 19. století restauroval. Obraz byl ve velmi špatném stavu, na několik místech odpadaly celé kusy malby.
"Takže Jan Grus podle zbytku ten obraz do určité míry v uvozovkách domaloval a podle toho potom maloval tu kopii. Není to jediná kopie tohoto obrazu. Asi nejznámější je v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Ale když se tam na obraz podíváte, tak si řeknete: ta hlava té madony vypadá trošku jinak než v Praze. Není to tím, že by to kopista ve Vídni odflákl, je to proto, že zatímco obraz ve Vídni zachycuje jak to vypadalo před tou restaurací, tak tady je to zachyceno po restaurování v tom období 19. století."
Jak uvedl Stanislav Marchal, na obraze Pana Marie s Ježíškem dává růžence dvěma skupinám osob - odtud tedy název Růžencová slavnost. Jsou zde jak postavy duchovní, tak světské a dokonce se tu zvěčnil i autor obrazu Albrech Dürer. Poznáte ho podle toho, že drží v ruce dopis. Růžencová slavnost je dnes bezkonkurenčne nejvýznamnější obraz v českých státních sbírkách.
