Jaký je obsah 28. října po 86 letech?
Státní svátek 28. října je poslední dobou pro mnoho Čechů a Češek jen dnem volna, který - pokud to kalendář umožní - často využijí k prodlouženému víkendu. Jaký je současný obsah tohoto výročí v České republice, nástupnickém státě Československa, se politologa Jiřího Peheho zeptal Herbert Brynda.
"Myslím si, že vztah minulého režimu k 28. říjnu byl problematický, protože to bylo nejen výročí vzniku samostatného Československa, ale také den vzniku československé - masarykovské - demokracie, se kterou měl samozřejmě bývalý režim velké problémy. Pokud bychom vzali oněch čtyřicet let komunismu, tak určitý návrat k masarykovským tradicím nebo alespoň jejich politické omilostnění nastalo kolem roku 1968 a pak zase na dvacet let bylo výročí 28. října vnímáno spíše negativně. Nakonec tradici oživili disidenti a lidé ze šedé zóny, kteří v roce 1988 28. říjen vzpomněli neoficiálně."
Jak si vůbec disidenti připomínali 28. říjen, kromě toho, co jste zmínil?
"Myslím, že se oslavy nebo vzpomínky na 28. říjen nikdy nekonaly v nějakém bombastickém stylu, ale vždy šlo o připomínání té masarykovské tradice. 28. říjen byl pro mnoho lidí v disentu spojen právě s osobou Tomáše Garrigua Masaryka, s jeho filozofickým odkazem, který byl sám o sobě do určité míry projevem nesouhlasu s praktikami komunistického režimu."
"Od roku 1990 se 28. říjen začal připomínat opět svobodně, ale po těch čtrnácti letech se zdá, že občané, jichž by se tento svátek měl především týkat, a jejichž by především měl být, ho vnímají jen jako den volna. A když nepočítáme oficiality, tak si ho po svém připomínají ti, jimž byl v minulých dobách spíše proti srsti - příslušníci radikální levice nebo pravice. Čím si to vysvětlujete?"
"Já si především myslím, že 28. říjen ztratil poněkud na svém lesku, protože se toto výročí týká vzniku samostatného Československa, které už neexistuje, takže svým způsobem slavit vznik samostatného Československa v samostatné České republice, která je jakousi zbytkovou částí státu, který vznikl v roce 1918, je pro některé lidi protimluv. Na druhou stranu si také myslím, že mnoho lidí bere českou státnost a vlastně i novodobou českou demokracii jako samozřejmou věc, za kterou není třeba bojovat, považují tento boj za vybojovaný a proto symbolika 28. října pro mnoho lidí už není tak silná. Naopak se toto výročí stává příležitostí pro nacionalistické radikály, kteří výročí používají proti Evropské unii, proti integračním tendencím v Evropě, protože si s pomocí tohoto výročí připomínají to, o co by nám podle jejich názoru mělo především jít. o národní zájmy, o národní identitu a podobně."
Vzpomínám si na výrok filozofa J. B. Kozáka, že v každém pojmu je toho tolik, kolik do něj namyslíme. Co do 28. října namýšlíte vy osobně a jaký obsah podle vás převládá v české společnosti?
"Já vidím 28. říjen především jako den vzniku československé, potažmo české samostatnosti. Tedy jako výročí, kdy si připomínáme, že po mnoha staletích rozpuštění české státnosti ve větším celku, vznikl samostatný stát. Ale nevidím tento svátek nezbytně jako výročí vzniku demokracie nebo svobodné ekonomiky, protože to všechno jsme vlastně od Rakouska zdědili. Tato demokracie nebyla perfektní, ale zdědili jsme určitý typ demokracie a tržního hospodářství. Co jsme neměli, byl stát. Takže já vidím 28. říjen především jako výročí české státnosti a v tom se podle mého názoru 28. říjen liší od dalšího svátku, který si připomínáme - 17. listopad -, kdy jsme už neobnovovali státnost, ale museli jsme znovu budovat demokracii a tržní hospodářství, které jsme za 41 let komunistického režimu ztratili. Myslím si, že kdyby Ferdinand Peroutka dnes znovu psal knihu o tom, co tady dělo nebo děje od roku 1989, tak by tuto knihu nemusel nazývat Budování státu, ten máme od roku 1918, ale nejspíše by ji nazval Budování demokracie."Kdybyste byl nucen volit mezi 1. lednem jako dnem vzniku samostatné České republiky a 28. říjnem, jak byste volil?
"V každém případě bych volil 28. říjen, protože česká státnost byla obnovena v rámci Československa v roce 1918. To, že tehdy nešlo o český stát, ale o Československo a že jsme tento stát sdíleli s dalšími národy a národnostmi, je už trochu jiná věc, ale v roce 1918 jsme dostali do rukou zpět vládu věcí svých. Kdežto v roce 1993 nevzniklo nic nového, česká státnost se zcela logicky odvozuje od té československé a myslím si také, že pro mnoho lidí je 1. leden 1993 smutným výročím, protože jsme nebyli schopni dostát dědictví 28. října roku 1918. Právě 1. ledna 1993 jsme část tohoto dědictví promrhali,"
říká v rozhovoru pro Radio Praha politolog Jiří Pehe.