Třebechovice pod Orebem - město betlémů
Dnes se vypravíme do městečka Třebechovice pod Orebem. Od Zdeňky Kuchyňové se dozvíte, proč se mu říká město betlémů a co se událo na vrchu Orebu, který se dostal ve 20. století i do názvu města.
Třebechovice odvozují svůj název od jména Třeboch, který založil původní osadu. Místní učitel však podle pamětníků vyprávěl dětem o pojmenování města jiný zajímavý příběh. U řeky Dědiny stávala tvrz. Když muži odešli na lov do lesů, přišli nepřátelé. V tvrzi zůstali jen chlapci, ženy a starší lidé. Když už se zdálo, že podlehnou, rozhodl se nejstarší z mladíků Třeboch k zoufalému činu. Rozkázal otevřít bránu a za halasných výkřiků: Třeba jich více, třeba jich více se obránci vrhli do boje. Nepřítel zakolísal, ale mezi tím se vrátili muži z lovu a zahnali ho. Pak si v okolí říkali: "S nimi si nic nezačínejte. Tam mají heslo Třeba jich více a pak jsou v boji hrozní". Kdo ví, jak to v dějinách bylo.
Jisté je, že na vrchu Oreb vojska skutečně byla, ale až roku 1420. Vrch má historii, spojenou zejména s husitstvím. Sešli se zde přívrženci učení Mistra Jana Husa, kteří ho nazvali právě biblickým jménem Oreb. Později se zde sešli husité, kteří se po smrti Jana Žižky nazývali Sirotky a připravovali se na bitvu na Vyšehradě. Husité bohužel vyplenili nedaleký klášter Svatá Pole, ale vrch se stal jejich pobytem významným, uvedla Zita Zemanová, ředitelka třebechovického muzea.
"V různých historických obdobích, když velikost husitského hnutí byla zdůrazňována, což bylo třeba po těch 500 letech v roce 1920, tak se třebechovičtí rozhodli dát k tomu názvu Třebechovice, které mimochodem jsou v Česku jediné, takže by nemohlo dojít k žádné mýlce, ještě ten přívlastek pod Orebem. Na vrchu je kostelík, který byl vybudován v roce 1835 a významným donátorem celé této stavby a iniciátorem byl zdejší významný muž Jan Theobald Held. On byl třeba rektorem pražské univerzity nebo primářem pražské nemocnice U milosrdných bratří. Byl to takový renesanční člověk, hudebně vzdělán, skládal, byl velmi oblíbený v šlechtických a měšťanských pražských domácnostech a hlavně finančně podpořil stavbu tady toho kostela a tam je tedy pohřben, přímo u zdi kostelní. Třebechovice pohřbívají své zemřelé na tomto vrchu Orebu."
Další zajímavou stavbou v Třebechovicích je kaplička sv. Jana Křtitele, dnes bohužel obklopená zástavbou rodinných domků. Bylo postavena v pobělohorské době rekatolizace Václavem Bílým. Byl evangelík a s rodiči odešel ze země. Vrátil se, snad kvůli děvčeti, ale za trest musel údajně postavit na svém pozemku kapličku. Poslední členka tohoto rodu, slečna Bílá, způsobila ve městě velký rozruch. Někdy kolem roku 1884 totiž náhle skonala. Byla již v rakvi, když tu náhle obživla! Snad ji zaskočil kousek tvarohu, a teprve když na ni v rakvi ukápl horký vosk ze zapálené svíčky vykřikla bolestí a mohla se opět nadechnout. O tom jak se pověsti rychle mění, svědčí příběh, který se vyprávěl v padesátých letech. To již byla ze slečny Bílé spanilá nevěsta a neprobudil ji vosk ze svíčky, ale lupič, který jí chtěl v rakvi ukrást drahocenný náhrdelník.
Třebechovice mají poměrně zajímavou novodobou historii. Zhruba ve 20. letech minulého století došlo k obrovskému průmyslovému rozvoji města.
"Velmi osvícený starosta města Rudolf Vitoušek dokázal zapojit všechny Třebechovany, kteří odešli z města na různá významná místa, zejména v Praze na ministerstva a dokázal z Třebechovic udělat překrásnou enklávu jako rekreační místo pro Hradečany i pro Pražany. Třebechovice měly velmi brzy kanalizaci, všichni nesmírně dbali na výzdobu, byla vystavěna Sokolovna, která v té době byla nesmírně reprezentativní, vznikla zde spousta krásných staveb, vil a Třebechovice nesmírně vzkvétaly."
Na mnoha stavbách je rozvoj z první republiky dodnes vidět. Dnes se Třebechovice chlubí především Proboštovým betlémem, který je ve sbírkách místního muzea. Na délku měří sedm metrů a je starý více než sto let. Figurky vyřezávali lidoví řezbáři Josef Probošt a Josef Kapucián. A to 40 let. Autorem mechanismu je Josef Friml.
"Figur je 373. Některé z nich jsou úplně statické, jiné jezdí na pásech, těch je zhruba 120 a 51 figur se poměrně komplikovaným pohybem pohybuje jako lidé při práci. To nejsou žádné trhané panoptikální pohyby. Ten úkon například truhláře je rozdělen do několika různých pohybů, takže máte pocit, že ten člověk skutečně pracuje a ne pořád stejným tempem. To bych řekla, že je na tom betlému nesmírně zajímavé."
Betlém byl v roce 1999 vyhlášen národní kulturní památkou. Mimořádný ohlas zaznamenal i na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu. Dnes je v muzeu více než 300 betlémů a současná výstava je směřována ke světovému Betlémářskému kongresu, který se letos konal v nedalekém Hradci Králové. Třebechovice se chtěli pochlubit těmi nejzajímavějšími betlémy.
"Máme zde keramický kostelní betlém z pelhřimovského družstva, skleněný betlém železnobrodských sklářů, který byl vytvářen jako zakázka pro papeže Pia XII. Je to jeden z těch pandantů, které si neodebral a potom se dostal zajímavou cestou až do sbírek. Máme zde oblékané figury z Chrudimska, které mají obličeje a ručičky z chlebové hmoty. Textil i ta hmota, ze které byly vyrobeny obličeje, podléhají škůdcům, takže si velmi považujeme toho, že máme zhruba sto let starý betlém, který je dobře zachovalý."
Muzeum bude po nutné přestávce opět slavnostně otevřeno příští týden před adventem. Lidé se shromáždí na náměstí a pak půjdou do evangelického kostela. Den je to vždycky slavnostní, na dvoře muzea vyhrávají trubači a v průběhu adventu se zde hrají koledy i divadlo.
"Výzdobou a celým tím pojetím nejenom muzeum, ale celé Třebechovice se hlásí k tomu, že si říkají město betlémů. My dáváme některé betlémy do výloh zdejších obchodů a jsme rádi, když už někteří obchodníci reagují sami a dávají si tam svoji vlastní, pokud možno vkusnou výzdobu, abychom si všichni uvědomili, že jdem do adventního a vánočního času."
Jak uvedla ředitelka muzea Zita Zemanová, Třebechovice si dodnes zachovaly ráz příjemného malého města, kam se obyvatelé rádi stěhují. Nedaleko městečka vzniká historický skanzen Kapounka, kam budou v průběhu příštích let soustředěny přenesené stavby i repliky staveb typických pro lidovou architekturu Hradecka, Pardubicka a podhůří Orlických hor. Ve skanzenu se tak postupně objeví řada technických památek - vodní mlýn, větrný mlýn, pila či dílna kováře, truhláře a tesaře.
