Čeští žáci dobře biflují fakta, ale dělá jim problém vyhodnotit čtený text
České školství má na jedné straně tradičné silné postavení v české společnosti, na straně druhé je po pádu komunismu častým námětem kritiky: hovoří se o jeho podfinancovanosti, o nutném omlazení pedagogických sborů, zvýšení aprobace učitelů. Obor se musí přizpůspobovat novým trendům, měnící se psychologii žáků mediálního věku apod. Do toho všeho přichází čerstvá zpráva OECD: Patnáctiletí Češi v mnoha pozitivních aspektech předstihují své zahraniční vrstevníky, zvlášť jim jde matematika a přírodní vědy. Zároveň ovšem nejsou zvyklí číst, textu obtížně rozumějí.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Pisa testovala 250.000 patnáctiletých žáků z 41 zemí. Čeští žáci byli v matematice v celkovém pořadí hodnocených zemí třináctí. Nejlepší znalosti měli žáci z Hongkongu. V pořadí evropských států byli Češi šestí. Nejlepší z Evropanů byli Finové. Ještě lepší znalosti měli Češi v přírodních vědách. Poměrně úspěšní byli Češi také v testu zaměřeném na schopnost řešit problémy. Jejich znalosti je vynesly na 15. místo. První byli Korejci. Ministryně školství Petra Buzková se netají uspokojením z dobré zprávy OECD: "Samozřejmě se to poslouchá dobře, protože to je dobrá vizitka pro Českou republiku i pro české učitele. Myslím si, že ten výsledek je velmi uspokojivý."
Připustila, že problémem zůstává úroveň čtenářské gramotnosti, v níž je Česká republika lehce pod průměrem hodnocených zemí. Výsledky žáků se v této oblasti ve srovnání se studií z roku 2000 nezlepšily: "Ta čtenářská gramotnost je skutečně z těch testovaných dovedností nejhorší a ministerstvo školství bude velice podrobně zkoumat zprávu Pisa, abychom zjistili, na co se máme v této záležitosti zaměřit. To jsou trendy, které se nedají zlomit z roku na rok, nicméně je velice důležité, aby se zvlášť tento trend zlepšil."
Zatímco biflování faktů z exaktních věd českým dětem jde dobře, čtenému textu nerozumějí, neumějí ho dobře interpretovat. Na ulici jsme se zeptali některých pražských školáků, v kterých předmětech mají příležitost nahlas společně číst:
"V češtině, v dějepisu možná."
"V dějepisu si čteme každý pro sebe, takže tam si moc nečteme navzájem."
A bavíte se o tom, co jste četli?
"No, s panem profesorem. Vlastně spíš si to zapisujeme do sešitu."
"Většinou si čteme při češtině, v literatuře."
"No, že se čte nějaká kniha a že se normálně střídají."
Kterou knížku jsi naposledy celou přečetl?
"Počkat, jak se to jmenovalo? Jo, Staré pražské legendy."
Já jsem četla Bajky od Ezopa, ale to byla povinná četba."
A co sis přečetla sama pro sebe?
"Pro sebe, to bylo hodně dávno, asi před dvěma lety. Harryho Pottera."
"Četl jsem si horory, u babičky v létě a teďka si čtu různý komiksy."
Petr Matějů z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy říká, že problém se čtením se přenáší už z generace rodičů. Myslí si, že lidé v době komunismu se neučili porozumět textu a udělat si z něj nějaký závěr. Nejen že to nemohou naučit rodiče děti, ale neumí to ani učitelé ve školách, poznamenal. Podle náměstka ministryně školství Jaroslava Müllnera se ale úroveň pedagogů pomalu zlepšuje: "Od roku 2000 se míra aprobovanosti českých učitelů zvýšila o více než 10 procent, což je docela příznivá informace. Zřejmě i tento faktor mohl mít vliv na zlepšení výsledků v České republice."
