Linky důvěry
Vánoce možná nejsou tím nejtypičtějším obdobím, ale občas přijde na člověka okamžik, kdy si neví rady, potřebuje poradit nebo pomoci. Stále více se lidí se obrací na některou z linek důvěry, kterých v Česku funguje kolem třicítky. O krizových linkách je i následující reportáž Jaromíra Marka.
"Jmenuji se Zdena, je mi 30 let a mám sedmiletého syna Maxe. S manželem jsme 8 let a před měsícem mi oznámil, že se se mnou rozvede, protože čeká s jinou ženou dítě. Nechci doma dělat scény, nemůžu ho nutit, aby s námi zůstal, ale jde mi o Maxe. Hrozně se bojím jak to přijme. Tátu má moc rád. Mám mu to říci na rovinu nebo si raději vymyslet, že třeba manžel někam odjel? Poraďte mi, jak to s manželem vyřešit co nejvíc v klidu."
To jsou jen dva z mnoha nejrůznějších dotazů, se kterými se obrátili lidé na Modrou linku. Podobných pracovišť funguje v Česku asi třicet a dohromady provozují na 70 krizových telefonů. Nejčastěji se na ně obracejí lidé se vztahovými problémy. Více Andrea Lásková z Modré linky.
"Řeší se partnerské vztahy, první lásky, rozvody rodičů, ale vážná témata jako sebevraždy, sexuální zneužívání, znásilnění."
Linky důvěry mají v naší tradici od roku 1964. V tomto roce byla založena první linka důvěry na psychiatrické klinice v Praze. Do revoluce v roce 1989 fungovalo v naší zemi jen několik pracovišť podobného typu. Zlom nastal v roce 1992, kdy začaly vznikat další linky důvěry, zejména v regionech. Jejich zřizovateli už nebyly výhradně zdravotnické subjekty, ale i církve, nadace, občanská sdružení. Jednou z nejstarších pracovišť tohoto typu je Modrá linka, která slaví 10 výročí své existence. V čem se od liší od ostatních krizových center? To je otázka pro předsedkyni správní rady Evu Horkou.
"Jsme jiní v tom, že se převážně věnujeme dětem a mladým lidem, podobně zaměřených linek je v celém Česku jen asi 8-10. Samozřejmě, že dospělé neodmítáme, ale i oni se na nás především obracejí s dotazy, které se týkají dětí. Jsou to rodičovské problémy, problémy učitelů, kteří si nevědí rady. Zavolají však i lidé, kteří upozorní na to, že v jejich okolí je týrané dítě."
Liší se nějak vaše práce právě proto, že je zaměřena na děti?
"Určitě, děti jsou jiní než dospělí. Na druhé straně i dětským klientům se nesnažíme dávat hotovou radu, ale hledáme společně cestu, jak krize řešit. Nedáváme žádné hotové recepty. Telefonát je první kontakt, snažíme se dítě uklidnit a potom s ním pracujeme dál. Máme např. vlastní psychologickou poradnu. Řekla bych, že až 70% hovorů dětí odkazujeme k řešení někam dál."
S postupem času se formy komunikace s klienty mění. Modrá linka byla první, která zavedla internetové poradenství. Více Andrea Lásková.
"Začali jsme o jiných formách komunikace přemýšlet, když začal klesat počet telefonátů na lince. Kolega přišel s nápadem, zda není důvodem to, že s příchodem internetu se komunikace změnila. Dnes mám za rok asi 870 dotazů a letos to bude asi ještě víc."
Není tato internetová poradna, která je přece jen ještě anonymnější než telefon, více zneužívána?
"To mohu posoudit jen ztěží, klienta nemám před sebou. S každým emailem pracujeme jako s reálným. I když by si to klient vymyslel, musím pracovat s tím, co mám před sebou."
Provoz linek je z menší části hrazena prostřednictvím grantů ministerstva práce a sociálních věcí. To však nepředstavuje ani zdaleka celý zdroj financí. Více předseda Asociace pracovníků linek důvěry Libor Michvocík.
"Granty nejsou samozřejmé a každé středisko žádá samo za sebe. Zkušenost je taková, že grant hradí 15-20%, hlavní část hradí sponzoři, obce, města nebo kraje. Rozhodující je i to, že se naše náklady snažíme maximálně minimalizovat. Práce na linkách důvěry bývá často více méně zdarma."
Všichni pracovníci linek přitom musí dodržovat přísná pravidla, musí projít náročným vývěrem i výcvikem a etický kodex, je zavazuje ke kvalifikované pomoci, musí např. zachovávat naprostou mlčenlivost a respektovat anonymitu klienta a i zprávu pro orgány činné v trestním řízení a soudy mohou podávat pouze s jeho souhlasem. Naprosto nepřípustné je např. hovory na linkách nahrávat.
