Americké pojetí práva na sebeobranu se českým právníkům nezamlouvá

0:00
/
0:00

Florida, i když leží na východě, se možná změní v Divoký západ. Nový zákon, který podepsal tamní guvernér Jeb Bush, totiž dává občanům právo zastřelit útočníka bez varování nejen na soukromém pozemku, jako dosud, ale i na veřejnosti. Jak na toto nové pojetí práva na sebeobranu pohlížejí čeští odborníci, zjišťoval Zdeněk Vališ.

Předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 Libor Vávra,  foto: Autor
Oslovení právníci takové pojetí sebeobrany jednoznačně odmítají. A všichni se shodují v názoru, že není v souladu s právem tak, jak je chápáno v Evropě. Předsedu Obvodního soudu pro Prahu 1 Libora Vávru ale nový zákon na Floridě nepřekvapuje.

"Vychází u určité kultury při obsazování Ameriky. To je úplně jiná právní kultura, jiné chápání svobody než je obvyklé v kontinentální Evropě. Je to něco, co v Evropě nelze kopírovat. Pokud po sobě začneme střílet, tak více zlodějů začne také nosit pistole. Já si myslím, že vzájemné zvyšování agresivity je cesta do pekel."

V podstatě totéž říká také Karel Havlíček z poradenské agentury Havlíček Brain Team.

"Posouvání hranic nutné obrany je samozřejmě vždy velmi problematická záležitost. Jakmile se umožní překročit hranice, které jsou nastaveny ve většině právních řádů ve světě, zejména v euroatlantickém prostoru, hrozí nebezpečí, že toho bude někdo zneužívat. Na to se ostatně poukazuje v diskusích v České republice, když se o této záležitosti diskutuje."

Odborníci tvrdí, že v Česku je úprava nutné obrany a krajní nouze standardní. Jde jen o posuzování toho, co ještě je a co už není přiměřené. Na to se prý dnes nedá obecně odpovědět, kde ta hranice přesně vede. To je záležitost každého konkrétního případu. Široká veřejnost má ale přesto pocit, že soudy často v tomto ohledu straní spíše násilníkovi či zloději, kterého napadený občan nějak poranil. Podle Libora Vávry je takový pocit možný v některých případech.

"Opakovaně jsou dělány průzkumy, jak soudy postupují v rámci sporných životních situací, které nastanou. A obvykle i nezávislé organizace konstatují, že zde neexistuje nějaký výklad, který by poškozoval člověka, na jehož majetek nebo život bylo zaútočeno. Vždy ale bude docházet k těm hraničním případům, které vy stejně jako já, jistě vnímáme velmi citlivě."

Před několika měsíci vyvolal například velkou pozornost případ 76letého důchodce, kterému zloději několikrát vykradli jeho chatu. Důchodce si tedy podomácku vyrobil samostříl a nastražil ho v chatě. Amatérská zbraň fungovala a několikanásobného recidivistu, který se chtěl do objektu násilím dostat, zranila. Státní zástupkyně pak podala na důchodce obžalobu z trestných činů ublížení na zdraví a nedovoleného ozbrojování. Jak by posuzoval třeba tento případ soudce Libor Vávra?

Viceprezident Soudcovské unie Petr Franc,  foto: Autor
"Tam je velký problém v tom, že on vyrobil střelnou zbraň. A to je v Česku, stejně jako v celé Evropě považováno za protiprávní. Kdyby ta samotná nástraha byla třeba mechanická a způsobila by útočníkovi stejné následky, nebylo by to podle mého názoru vůbec nebezpečné pro společnost. Mělo to být vyšetřeno a ten člověk by za tu samotnou nástrahu neměl být podle mého názoru postaven před soud. Něco jiného je ale ten samostříl jako střelná zbraň. To je zase jiná otázka než ta obrana."

Ten problém má ale ještě jednu obecnou rovinu. Jakou váhu mají v českém právním řádu útok na člověka a útok na majetek? Viceprezident Soudcovské unie Petr Franc uznává, že legislativa není dokonalá.

"Já prostě nesouhlasím s tím, aby život a zdraví byly postaveny na stejnou úroveň jako ochrana majetku. Ochrana života a zdraví je podle mého názoru nadřazena ochraně majetku. Sám opakovaně kritizuji nepoměr trestních sazeb. Například pokud někomu úmyslně způsobím těžkou újmu na zdraví, třeba ho oslepím, je za to trest dva až osm let. Pokud někomu ukradnu více než pět miliónů korun, je na to sazba pět až dvanáct let. Za nějakých, řekněme, šest miliónů si ale ty nové oči přece nekoupím."