Ve Zbuzanech najdete unikátní muzeum aut značky Praga
Dnes se vydáme do obce Zbuzany, vzdálené jen pár kilometrů od jihozápadní smíchovské části Prahy. Kromě tajemného menhiru je zde unikátní muzeum aut značky Praga. Více se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.
Tajemný zbuzanský menhir váží přibližně půl tuny. Svým tvarem připomíná několik dalších středočeských menhirů, které jsou od sebe vzdáleny v kruhovitém uspořádání přibližně 22 km. Kámen má údajně léčivou moc a jak uvedl starosta Zbuzan Jiří Sušický, leží při bývalé královské cestě.
Pokud budete mít štěstí a menhir najdete, objevíte na něm už vzpomínaný nilský kříž, který je nasměřovaný na památnou horu Říp. Vytesání nilského kříže je unikátní světová megalitická památka. Byl totiž znakem egyptských faraónů.
I když je první zmínka o Zbuzanech stará přes 650 let, osídlení tu bylo už v dávnověku.
"Tady jsme byli osídleni už asi před 5000 lety. Jsou zde veliká pohřebiště a archeologický ústav to zde velice pečlivě sleduje. Investiční akce, které se zde provádějí, jsou pod jeho dohledem."
Pokud se vám nepodaří najít tajemné megalitické památky, určitě nepřehlédnete Automuzeum Praga. Je to třetí největší soukromé muzeum na světě v rámci UNESCO. Bylo otevřeno při akci Evropské město kultury Praha 2000 a najdete v něm unikátní sbírku osmi desítek pragovek. Muzeum sídlí v tzv. Zbuzanském dvoře a založil ho Emil Příhoda, původním povoláním automechanik, kterého stařičká auta a speciálně pragovky nadchly už 50. letech. Na první pohled každého zaujme figurka na kapotě aut. Jak uvedl Emil Příhoda, původně to byla cena automobilové soutěže, která se jmenovala Jízda kolem republiky.
"Tuto jízdu Pragovka třikrát za sebou vyhrála a na této putovní ceně, která se jmenovala Génius motorismu byla postava atleta, který byl po sejmutí z ceny použit jako automobilový maskot pragovácký a dostal název Vítěz."
Které auto máte nejstarší?
"Nejstarší automobil máme Pragu 5 z roku 1908, jejíž výrobní pořadové číslo je 16."
Máte tu třeba i vůz Lídy Baarové, jak jste k němu přišli?
"K vozy Lady jsme se dostali náhodou při jedné sešlosti sběratelů starých automobilů, kde se objevil člověk, který byl přesvědčen, že ten vůz je prodejný. Po jednáních se nakonec ten vůz objevil tady, protože je to unikátní karosérie, kterou stavěla pražská firma Uhlík, která byla ve 30. letech v naší republice špičkovou karosárnou."
V muzeu jsou také dvě auta, kterými jezdili čs. prezidenti. Vůz Praga Grand z roku 1918 a vůz Praga Golden z roku 1935. Je tu i jedna zajímavost automobil jako bombon hašlerka. Jak dodal Emil Příhoda, každý reklamní automobil je velká rarita. V minulosti existovali například automobily jako mlýnky na kávu či automobily boty nebo luxy. Největší část kolekce muzea tvoří automobily Praga Piccolo.
"Piccolo je z italštiny a znamená malý. Malý ve 20. letech, kdy se ty vozy začaly rodit, znamenalo totéž co lidový vůz. To byla největší dávka osobních automobilů ve svém typu - 1 litr obsah ve čtyřválci."
"Pokud se budeme bavit o osobních automobilech ve 20. a 30. letech, tak tam se u malých automobilů spotřeba pohybovala téměř standardně mezi 10 a 11 litry a u těch větších osobních automobilů až 45 litrů na sto kilometrů."
Jezdí všechny vaše auta?
"Jezdí jich asi 80 procent, ostatní jsou v pomalu pokračující restauraci."
V muzeu stojí i nákladní automobil Praga N. Stejný typ byl použit v době Pražského povstání k proražení vrat do budovy Českého rozhlasu. Historie se zopakovala i v letošních květnových dnech, kdy se stařičká Pragovka ze zbuzanského muzea zúčastnila rekonstrukce bitvy o rozhlas. V muzeu však nejsou jen automobily, ale také obrovský archív.
"Mimo ten archiv, který obsahuje asi 350 tisíc víceméně papírových dokumentů, tady máme dokonce ukázky, jak vypadala v historii výrobní základna, čili dílny, ve kterých se vyráběly automobily. Máme tady i ukázky podpůrné výroby, kterou Pragovka realizovala, ať už šlo o zdravotní techniku nebo zařízení do rodiny jako lednice, luxy, šící stroje."
O tom, jak byly pragovky kvalitní stroje, které se vyvážely do celého světa, svědčí i jedna historka. Jak uvedl majitel muzea Emil Příhoda, například motorový pluh z počátku 20. století, sloužil svému účelu i dnes a to až v daleké Chile. Muzeum totiž nedávno navštívil chilský velvyslanec.
"Požadoval, zda bychom byli ochotni splnit požadavek jednoho jejich občana, který chtěl od nás zaslat náhradní díly na motorový pluh z roku 1918. Nebylo v našich silách přes velikou vůli pomoct, protože to, co tu je, je tu jedinkrát. To znamená, že když bychom vyhověli tomu požadavku, tak by ten stroj u nás byl nekompletní. U nich, jak vysvětloval zástupce CHile, na tom byla závislá nějaká sklizeň úrody, kdy ten člověk má takový stroj v provozu ještě dneska."
