Na Spojené království dolehla koronavirová pandemie velmi těžce, foto: ČTK / AP Photo / Matt Dunham
S nákazou koronavirem bojuje většina zemí světa. Jaké jsou zkušenosti našich krajanů? Jak fungují opatření v jednotlivých zemích? Jak hodnotí postup české vlády ve srovnání s jinými? V cyklu Radio Prague International nabídneme pohled z nejrůznějších koutů naší planety.
Na Spojené království dolehla koronavirová pandemie velmi těžce, foto: ČTK / AP Photo / Matt Dunham
Olga Krupauerová, Dorset, Velká Británie
Boris Johnson, foto: ČTK / AP Photo / Kirsty Wigglesworth
V okamžiku, kdy píšu tyto věty, zemřelo ve Velké Británii 119 pracovníků zdravotnictví a ošetřovatelek na Covid-19. Dosavadní počet obětí je k dnešku 28 446. Británie brzo předčí Itálii, kde je pandemie považována za národní tragédii. Ne tak u nás v Británii. Premiér Boris Johnson, kterému spadl hřebínek, poté co se kvůli svému nonšalantnímu přístupu k počátku pandemie sám virem nakazil, prohlásil postup britské vlády za „zjevný úspěch“. Pokud jsou tato čísla úspěchem, jak asi vypadá v podání Johnsona neúspěch? Johnsonova dřívější výmluvnost trochu splaskla. Těžko veřejnost obalamutí stejně jako při jeho tažení proti EU. Británie čelí nejhorší pandemii v Evropě, až se z ní trochu oklepe, přijde další ekonomická rána v podobě výstupu z EU. Je mi ze situace v Británii smutno a vře ve mně vztek. Žádný lékař či sestra by neměl v tak bohaté zemi, jakou Velká Británie je, umírat kvůli nedostatku ochranného vybavení.
Olga Krupauerová, foto: ČT
Pandemie ale neznamená, že jsme všichni na jedné lodi. Ti šťastnější, se zahradou, či výhledem na moře, se plaví na luxusní jachtě. Lodě těch méně šťastných, v sociálních bytech a bez domova, nabírají vodu. Tady v Dorsetu, kde bydlím, je jedna z nejnižších nákaz. Na rozdíl od Itálie, Španělska, ale i České republiky, je naše karanténa dost laxní. Roušky téměř nikdo nenosí, na promenádě okolo moře, se prohánějí cyklisté, běžci a pejskaři. Lidé se snaží zachovávat odstup, ale ne vždy se jim to podaří. Pandemie je ale pro řadu firem a lidí ekonomickou katastrofou. Kvůli laxnímu přístupu premiéra Johnsona na počátku pandemie, je uvolňování karantény zatím daleko. Zatímco ostatní evropské země uvažují o postupném otevírání obchodů a škol, britské děti si v letošním školním roce už nejspíš do školních lavic nesednou. Británie se prý chce nechat inspirovat při uvolňování karantény Českou republikou. Bohužel, v tomto případě, na Českou republiku nemá.
Helena Kanyar-Becker, Basilej, Švýcarsko
Helena Kanyar-Becker, foto: Klára Stejskalová
V Basileji je vše poněkud jinak, ve srovnání s českými přísnými opatřeními, o kterých jsem poprvé četla 12. března po konferenci vlády v Praze na nějakém serveru. Divadla, kina, knihovny, školy a jiné veřejné instituce nám zavřeli současně s českými. Ještě tři dny poté jsem si mohla zacvičit ve fitku, které pak zavřeli, a dnes mohu cvičit jen podle internetu. Vláda v Bernu nás chválí, že jsme disciplinovaní, zůstáváme a pracujeme doma. Nikdo nás nezastrašoval promořováním, roušky nosit nemusíme. Nakupovat v potravinách, lékárnách a drogeriích můžeme bez omezení, pouze si tam desinfikujeme ruce.
Osvobozující bylo, když 27. dubna otevřela květinářství. Snad každý od té doby nosí květiny a rostliny všeho druhu. Liduprázdné ulice se pomalu zalidňují a sousedé se radostně ujišťují, že jsou zdrávi. Těší mně nesmírně, že mi kadeřnice už za dva dny ostříhá vlasy. Ještě lepší je, že 11. května opět otevřou muzea a školy, divadla začnou ovšem hrát teprve na podzim. Zatím jsou všichni prodavači a prodavačky, kteří k nám docházejí ze sousedního Alsaska, zdrávi. Kriticky stav zůstává v kantonech Ticino, Waadt a v Ženevě, kde pracovali Italové a Francouzi až do zavření hranic.
Véna Pieček, Gerník, Rumunsko
Véna Pieček, foto: archiv Vény Piečka
Rumunsko na tom není úplně nejhůř, ale ani nejlépe. Jsou zavřené obchody, kostely, restaurace, školy a atd. Hranice jsou také zavřené. Musíme všude nosit roušky, jinak dostaneme pokutu, a u nás jsou pokuty velmi vysoké. Roušky se dají koupit, objednat, někdo je také šíje. Když jedeme nakupovat, nebo do práce, musíme mít vždy u sebe potvrzení. Potvrzení z práce, anebo čestné prohlášení o vlastní zodpovědnosti. Jestliže potvrzení nemáme, opět dostaneme pokutu. Přes hranice se jen tak nedostaneme, jedině pokud nejsme občany Rumunska, ale i s tím mohou být problémy. Takže do Česka se teď nedostaneme.
Podělte se s námi o Vaše zkušenosti. Jak prožíváte současnou nelehkou situaci ve Vaší zemi? Zapojil se Váš krajanský spolek do šití roušek. Vaše postřehy rádi zveřejníme. Pište na [email protected]
