Škola jest místo posvátné, navštěvujte ji pilně!
Ukazovátko i rákoska a až osmdesát dětí v jedné třídě. I tak vypadala škola v minulosti. Jak se lišila od té, do které v Česku nastoupily děti po letošních prázdninách? A v čem zůstala stejná? O tom si budeme povídat s Magdalenou Šustovou z Národního pedagogického muzea v Praze.
"Poslyš, žáku, každý den
ve škole buď přítomen.
Nemůžeš-li snad přijíti
včas se musíš omluviti."
Jaké tedy byly školní řády a psaná či nepsaná pravidla ve škole v minulosti?
"Ta pravidla se překvapivě od dnešní doby příliš nelišila. Vlastně už Marie Terezie, když zaváděla povinné školní vzdělávání, nastavila něco, čemu bychom mohli říkat školní řád. Děti měly mít školní pomůcky, jako byla v té době břidlicová psací tabulka a pisátko. Pokud již měly učebnice, což samozřejmě nebylo pravidlem, tak musely nosit do školy i učebnice. Od dětí se vyžadovalo, aby se chovaly slušně k učitelům a udržovaly k němu určitou úctu. Pravdou je, že ne vždycky to platilo, takže tam byly stanoveny i určité sankce, co se bude dít, když děti nebudou pravidla dodržovat."
"Existují takzvané školní řády ze zhruba 16. století, které však navzdory svému názvu připomínají spíše školní osnovy. Určitá pravidla ale vždycky ve třídě panovala. I Jan Ámos Komenský stanovil soubor pravidel, která by se ve škole měla dodržovat, a to nejenom ze strany dětí, ale Komenský stanovoval povinnosti i učiteli. Ten například neměl děti ponižovat nebo drasticky bít, protože tělesné tresty mohly někdy být poměrně tvrdé. A taky mu připomínal, jak má učit. Takže pravidla tu samozřejmě fungovala už mnohem dříve, než za Marie Terezie."
V kolika letech tehdy děti nastupovaly do školy?
"Za Marie Terezie byla spodní hranice stanovena na šest let. Je ale pravda, že v některých případech, když třeba škola nebyla v obci, kde dítě bydlelo, a muselo by někam docházet, nastupovaly děti i o rok později. Odhaduje se, že v prvních desetiletích po vyhlášení tereziánské reformy chodilo do školy něco mezi 60 a 70 procenty populačního ročníku. To číslo se směrem do 19. století pomalu zvyšovalo."
Kryl se tehdejší školní rok s dnešním?
Měly děti ve škole i jiné povinnosti než se jen učit? Ze starších pramenů víme, že si školu musely i uklízet.
To si ještě sama pamatuji, že když jsme počmárali zeď na chodbě, tak jsme dostali rejžák a museli jsme to jít uklidit. Já jsem ale měla na mysli například to, že maminka Vojty Náprstka jako asi sedmiletá holčička přispívala do rodinného rozpočtu tím, že chodila uklízet ve škole a dostávala za to pár grošů. Bylo to rozšířené?
"Mohlo být. Třeba právě v době, kdy Marie Terezie zaváděla svou školní reformu, byly jedním z předmětů takzvané ruční práce. Velmi často to fungovalo tak, že škola spolupracovala s nějakou místní továrnou. Bývaly to různé přádelny anebo továrny, kde se zpracovávalo hedvábné vlákno. A děti, které většinou předly, tím nejenom získávaly určité pracovní dovednosti, a pak mohly do té továrny jít v dospělosti pracovat, ale dostávaly za to i zaplaceno. Byla to i motivace pro rodiče, aby posílali děti do školy, protože děti pak mohly přispět do rodinného rozpočtu a zároveň získávaly určité praktické vzdělání, které mohly později uplatnit. Takže nevznikaly lokality, kterým bychom dnes řekli sociálně vyloučené, a jejich nezaměstnaní či nezaměstnatelní obyvatelé. Takže z toho nakonec těžil i stát."
"Ty mohly být různé. Většinou začínaly na úrovní domluvy. Pokud to byl nějaký závažnější delikt, jako například praní, házení kamením, rozbité okno, případně když děti evidentně učiteli lhaly nebo na něj byly drzé, to mohlo skončit až tělesným trestem. Ten se mohl uplatňovat bitím rákoskou přes ruce nebo přes zadek. Obojí se používalo. O obvykle ten delikvent byl ještě zapsán do takzvané černé knihy. To byl úřední dokument, kde bylo zachyceno, kdo, proč a jak byl potrestán."
Dochovaly se tyto černé knihy? Dá se z nich vyčíst, jak často takové exekuce probíhaly?
"Pár se jich dochovalo. Hodně to záviselo na učiteli, a pak i na velikosti třídy. Musíme si uvědomit, že na konci 19. století, a konec konců i za první republiky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, mohlo být ve třídě až 80 dětí. Tam samozřejmě uplatnění tělesného trestu bývalo častější. Faktem zůstává, že od roku 1870 v souvislosti s novým školským zákonem byly tělesné tresty oficiálně zakázány, a to na všech stupních škol, jak na dnešních základních, tak na středních školách. Ale nedodržovalo se to a ještě z 2. poloviny 20. století víme, že se tělesné tresty používaly, byť se o tom oficiálně nehovořilo."
Existovaly i nějaké polepšovny?
Jenom pro shrnutí: jak moc se lišila škola v 19. století od školy století jednadvacátého?
"Určitě se od dětí vyžadovala mnohem větší kázeň. Nicméně je pravda, že už na začátku 20. století se začaly objevovat názory, že výchova založená na drilu rozhodně není správná. Řada učitelů se začala věnovat mnohem uvolněnější výuce. Je to vlastně doba, kdy začínají směry, kterým dnes říkáme alternativní pedagogika, jako byla například Marie Montessori a řada dalších. Takže už za první republiky vidíme, že školní prostředí se začíná víc přizpůsobovat dětskému naturelu. To je asi ten největší rozdíl. Je pravda, že po roce 1948 tady nastala poměrně velká ideologizace výuky a opět velmi striktní režim, leckdy o to složitější, že děti věděly, že něco jiného se říká ve škole a něco jiného doma. Na druhou stranu některé věci zůstaly poměrně stejné. Víceméně se učí stále stejné předměty, jako je matematika, fyzika a řada dalších. Leckdy děti chodí do stále stejné školní budovy jako v 19. století, jenom to prostředí je dnes vlídnější a méně striktní."
