V Zoopisníku se představí luskouni, hrabáči i zákulisí pražské zoo

S mnoha pozoruhodnými zvířaty i lidmi se můžete seznámit v nové knížce ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka. Jmenuje se Zoopisník a na obálce má Miroslav Bobek vedle sebe zástupce zvířecí říše - hrabáče. V knížce poznáte zákulisí pražské zoo, seznámíte se se světem pouští a pralesů. Najdete tu zcela unikátní fotografie. A odpovědi na řadu otázek.

Foto: archiv nakladatelství Grada

Například, kdy se slaví Světový den luskounů (18. února)? Jak se daří pražským koním Převalského v Mongolsku? Kdo založil Muzeum bobků? Kolik má Zoo Praha zvířecích obyvatel? Knížka se dostala na třetí místo v prodeji.

"Knížka se jmenuje podle mé rubriky, kterou mám v sobotních novinách, a kam každý týden píšu své zápisky. Je to de facto výběrem z těch zápisků nebo sloupků za poslední dva roky. V knize jsou rozšířené, jsou tam s takovými douškami, a hlavně se spoustou velkých fotografií. Tím se tahle knížka liší od mých předchozích."

Jsou to fotografie od profesionálních fotografů nebo přispívali i návštěvníci zoo? Jsou tam i vaše fotografie?

"Zhruba tak polovina, možná jen třetina fotografií je mých, druhá třetina Petra Hamerníka, našeho fotografa ze Zoo Praha. Zbytek jsou fotografie ze všech koutů světa. V některých případech to jsou naprosto unikátní záběry, které bylo nutné vyžádat od jejich autorů, protože nikdo jiný takovou fotografii neudělal."

Co vás letos v zoo nejvíc potěšilo?

Luskoun, foto: Maria Diekmann, CC BY 2.0

"Asi mládě hrabáče. To jsou fascinující zvířata. Jsou i na obálce té knížky. Když jsem vybíral fotografii na obálku, tak jsem se dozvěděl, že naše hrabáčice Kvída je březí. Když jsem psal úvod ke knížce, tak jsem napsal, že jsem zvědav, kdo se narodí dřív, jestli její mládě nebo knížka. S knížkou se to pak mou vinou protahovalo, tak jsem si říkal, že to Kvída vyhraje. Mládě se narodilo o trochu dřív, než knížka. Ta se právě tiskla. Takže jsem to sice prohrál, vlastně ke své radosti, ale jen o kousek."

V knížce mě zaujala příklad informace o Světovém dni luskounů.

"Luskoun je velmi bizarní savec, který žije v Africe a v jižní Asii. Je to taková obdoba jihoamerického mravenečníka, ale navíc má tělo pokryté šupinami. Do knížky se dostal proto, že luskouni jsou dnes nejobchodovanějšími savci. Jednak se jedí, jednak se jejich šupiny používají v tradiční čínské medicíně."

Koprolit, foto: Parent Géry, CC BY-SA 3.0

Věnujete se i koním Převalského, které posílá pražská zoo do Mongolska. Jak se jim tam daří? Bude další transport?

"Ano, bude. Letadlo startuje z Kbel v úterý 19. června. Zase chceme vézt čtyři klisny. Koním se daří dobře, i když v tom letošním předjaří a na jaře bylo, ne snad v rámci našich koní, ale v Gobi víc úhynů než v minulých letech. Ale to je ten život, ta drsná příroda, že některé roky jsou méně příznivé."

V knížce se také dozvíme, kdo založil Muzeum bobků.

"Teď si nevybavím jeho jméno. Ale je to Američan, který sbírá koprolity, to znamená zkamenělé bobky. Muzeum je i virtuální. Je to už vzhledem k mému jménu zajímavá věc. Koprolity v některých případech mohou leccos prozradit i o zvířatech, která jsou dnes už vyhynulá. Virtuální muzeum bylo inspirací k tomu, co chystáme v Zoo Praha. Budujeme velké toalety pro školy, a zvenku tam bude toto muzeum koprolitů, ale i současných 'bobků'."

Z výstavy štírů v Zoo Praha, foto: Vít Lukáš, archiv Zoo Praha

V knížce také zjistíme, kolik má zoo obyvatel. Máte je spočítané i do posledního cvrčka?

"To ne. Čísla, která uvádíme v knížce, jsou savci, ptáci, plazi, obojživelníci. Už ani ryby nepočítáme, a už vůbec ne bezobratlé. Ono srovnávat drobné agamky se slony je zavádějící. Pohybujeme se kolem pěti tisíc jedinců."

V zoo je právě zajímavá výstava štírů, dokonce i s průvodcem, který poskytuje zajímavé informace. Jak je úspěšná a pokračuje ještě?

"Ano, pokračuje. Předcházela jí výstava pavouků sklípkanů, teď se chýlí ke konci výstava štírů a pokračovat bude tato série výstav velkými plži."