Zprivatizovaný majetek usnadnil dělení státu, říká Dušan Tříska

Součástí rozdělení Československa bylo i rozdělení majetku a měny. Zatímco politici jednali, probíhala rozsáhlá kuponová privatizace. Tu měl na začátku 90. let na starosti Dušan Tříska, náměstek Václava Klause, který tehdy působil jako ministr financí. Jak se dnes dívá na rozdělení republiky? Pomohlo oběma zemím z ekonomického hlediska?

Dušan Tříska, foto: Luboš Vedral, archiv ČRo

"Když se na to zpětně dívám, rozdělení země bylo jasné od začátku, jenom my na české straně jsme si toho nevšimli. Do roku 1991 jsme pořád razili tezi, že čím je trh větší, tím lepší. Potom jsme pochopili, že to je politicky neprůchodné. A ještě později jsme my, ekonomové pochopili, že ani ekonomicky není dobře, abychom zůstali pohromadě. Teď předbíhám, ale po rozdělení mohlo Slovensko devalvovat měnu výrazně razantněji než Česko. A už jen tato drobná věc jim obrovsky pomohla. Já jsem byl zodpovědný za otázku privatizace. Všiml jsem si, jak pozoruhodně slovenská politická garnitura, Michal Kováč, pozdější prezident a privatizační ministr Augustýn Marián Húska silně a razantně podporovali náš privatizační program, včetně kupónové privatizace. Až s jistým zpožděním mi došlo, že pochopili, že majetky v soukromých rukách rozdělení usnadňují. Státní majetky se dělí obtížně. Na federálním ministerstvu financí už od začátku roku 1992 úředníci postupně přecházeli na české ministerstvo financí, protože úřednickým čuchem pro politickou situaci cítili, že federace nevydrží. Takže první byly politické signály, kterých jsme se nejdřív lekli, vzápětí na to jsme pochopili, že i z ekonomického hlediska je to pro obě dvě strany výhodné. Slovákům to pomohlo více, než nám, ale nakonec to pomohlo všem, protože ty dohady už začínaly být velice neefektivní."

Foto: ČT24

Jak jste vnímal rozpad státu?

"Tenhle okamžik si vybavuji. Nastal, když po českých volbách Václav Klaus do televize oznámil, že bude kandidovat na premiéra české vlády, ne federální. Koukal jsem na to v televizi ve Sněmovní ulici, kde bylo tehdy sídlo ODS, a tam jsem zamáčkl slzu. To ale demonstruje ten paternalistický vhled Čechů, zejména Pražáků typu: oni nás nechtějí, oni nás nemají rádi. A my jim tak rádi pomáháme, a tak se o ně rádi staráme. To bylo přesně to, co jsme neviděli, že to Slovák nechce, a může ho to urážet. Včas jsme zatáhli brzdu a vzali zpátečku. Ale bylo to bolestné, koukáte se na tu mapu, a je vám to líto."

Co bylo nejsložitější z hlediska ekonomiky rozdělit?

"Vzhledem k tomu, že už bylo rozhodnuto o masové privatizaci, tak jsme se vyhnuli tomu, kvůli čemu se mohou vést i občanské války, což byl problém Jugoslávie. Složité to může být jenom politicky. Ekonomicky jsme měli jednoduché řešení - dělení dva ku jedné. Jakmile začnete řešit detaily, tak to řešení nemá. To je pak nekonečná debata, jestli tenhle vrtulník patří tomu nebo tomu druhému. Je to jednoduchý problém, pokud je politická vůle, a není-li, tak se postřílíte kvůli nějaké tašce, kterou někdo zapomněl v průchodu. To, že jsme se rozdělili, jak jsme se rozdělili, a že jsme všechny smlouvy uzavřeli, jsou platné, a fungují, je skoro zázrak. Země, které se rozdělily, ať už je to bývalý Sovětský svaz nebo Jugoslávie, mají dodneška majetkové věci nevyřešené, protože řeší ty detaily, a to nemá konce."

Památné jednání Klause a Mečiara

Byl jste v delegacích, když se jednalo o rozdělení státu?

"Všechna tahle jednání probíhala v době, kdy běžela první vlna kupónové privatizace, kterou jsem měl na starosti. Mezi soukromé investory se rozdělovalo 1400 podniků. Mě celkem vyhovovalo, že se kluci pod platanem (památné jednání Klause a Mečiara ve vile Tugendhat) dohadují o takových "hloupůstkách" jako jsou vrtulníky. Já jsem se nezúčastnil ani jednoho jednání, protože Klaus říkal: na takové hlouposti ty nemáš čas, ty musíš zprivatizovat Československo. Muselo to skončit do konce roku 1992, protože 1. ledna 1993 už neexistovalo Československo, ani federální ministerstvo financí, a nebyl by nikdo, kdo by to dodělal."

Foto: Štěpánka Budková

Uběhlo 25 let. Jak si dnes stojí Česko a Slovensko?

"To je taková makroekonomická, ne úplně uchopitelná otázka. Já bych to zobecnil, jak si stojí střední a východní Evropa jako celek. Jsou státy, kde se to hnulo. Do toho patří Visegrádská čtyřka (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko) plus Rusko. A pak jsou země, které se zasekly, nejhorší je Ukrajina. Říkám svým studentům, že Česko je z těch zemí, kde se to hnulo, jediné, které má pro své lidi práci. Na to jsem pyšný."

Slovensko má několik let euro. Pomohlo euro Slovensku?

"Slovensko prožívalo velice obtížné politické období. Vladimír Mečiar se z důvodů, které nechci hodnotit, dostal do mezinárodní izolace. A přijmout euro, alespoň to říkal Ivan Mikloš, tehdejší minstr financí, byl mimořádně významný politický tah. Z politických důvodů jim euro velmi pomohlo, z ekonomických jim neublížilo, což říkám hrozně nerad, protože jsem odpůrcem eura."