Z písniček Marthy a Teny je cítit řecké slunce a moře
Martha a Tena Elefteriadu vydaly profilové CD. Jsou tu písničky od jejich začátků se skupinou Vulkán, přes první ocenění na Bratislavské lyře v roce 1970, až po současnost. Pochází z rodiny řeckým emigrantů, která uprchla z Řecka kvůli občanské válce a usadila se v roce 1950 v někdejším Československu.
Marti, začneme od Adama. Jak to začalo? Kdy ses rozhodla, že budeš zpívat?
"Začala jsem zpívat asi ve dvou letech. Ještě jsem ani neuměla mluvit. Maminka mi říkala, že moje neoblíbenější hračka, která mě zklidnila, byl hlas, se kterým jsem si zkoušela vyrábět různé zvuky. Amatérsky jsem začala zpívat v Brně se skupinou Vulkán. Profesionální zpěv se dá datovat do roku 1970, kdy nás naše mateřská firma Panthon poslala na Bratislavskou lyru."
Teď jsme toho ale hodně přeskočili. Martha a Tena byly symbolem českých Řeků, kteří sem přišli. Ty jsi se ale nenarodila v Československu?
"My jsme se narodily v Jugoslávii během cesty. Rodiče odjeli z Řecka po občanské válce. Narodily jsme se v Srbsku a poté jsme putovaly sem. Maminka dělala vychovatelku pro řecké děti, které se sem mnohé dostaly bez rodičů. Tady bylo asi 3000 dětí. Většinou byly umísťované do takových zámků, které byly zabavovány šlechticům."
Kam jste se přistěhovali a kolik vám bylo?
"Měl byly asi tři roky a Teně rok a půl. Pamatuju si na Veselíčko, kde maminka dělala vychovatelku. Znám to z fotek. Veselíčko je na Moravě. Řekové byli hodně na Moravě, a také v místech, odkud odcházeli Němci."Tatínka raději na "bigbíťácký" festival nepozvaly
Maminka Marthy a Teny brzy zemřela. I to byl důvod, proč Martha Elefteriadu začala studovat medicínu. Po prvním roce ale zvítězila psychologie. Měla hotové dva ročníky, ale do toho přišla Bratislavská lyra a sestry začaly profesionálně zpívat.
To byla doba, kdy to koncem začalo koncem 60. let žít a první beatový festival v Praze.
"Ano, tam jsme byly."
Já taky, ale já jsem se jenom díval.
"Tam jsme našeho tátu nepozvaly. Říkaly jsme si, že kdyby tam přišel a viděl ty šílené "bigbíťáky", kteří měli kožešinové vesty a korále, a náušnice v uších, tak by nám to zakázal."
V sedmdesátém roce jste zazářily?
"Ano, lidi to vzali. Ohlásil se manager Oskar Mann, ten nám začal organizovat práci. Nabídek chodilo tolik, že jsme dva tři roky dopředu věděly, kde budeme zpívat. Já jsem tehdy přerušila školu. Myslela jsem si, že to za rok opadne, a zase se vše dostane do běžných kolejí. To se nestalo. Tak jsem přerušila na dva roky, pak na tři a pak mi napsali, že když nebudu pokračovat, tak mi neuznají ani ty první dva uzavřené ročníky. Skončit se zpíváním jsem nechtěla. Školu jsem pak dokončila individuálním studiem na Karlově Univerzitě."
Do Řecka se dostaly poprvé v roce 1975
Martha Elefteriadu se poprvé dostala do Řecka až v roce 1975. A to díky setkání s řeckým producentem na festivalu v polských Sopotech:
"Moc jsme se skamarádili. On byl nadšen, že tam Československo poslalo hned dvě Řekyně. Zpívaly jsme tam českou i řeckou písničku. Dozvěděl se, že jsme ještě v Řecku nikdy nebyly. V roce 1974 padla v Řecku fašistická junta. Řekl nám, ať si podáme v Československu žádost, a uvidíme. My jsme většinu řecké rodiny znaly jen z dopisů. Osobně jsme znaly jen dvě tetičky, tatínkovy sestry, které k nám přijely do Brna. Když jsme přijely do Řecka, tak producent, že nám ukáže celou hudební scénu, a vodil nás na největší show. Viděly jsme tam nádherné koncerty na stadionech. V roce 1975 to byla stejná doba jako tady v roce 1989 a 1990. Seznámil nás se spoustou důležitých lidí. Domluvil nám i vystoupení v televizi. Třeba v populárním pořadu Současná Eva. Byl to pořad, kde moderátorka ukazovala Řeky, kteří v zahraničí něco v různých oborech dokázali. Pak byl v Československu jeden řecký novinář Janis Maris, a nás si oblíbil. Napsal nejenom o Řecích v Československu, ale jeden velký článek speciálně o nás," uvedla Martha Elefteriadu v pořadu U Kalicha, kde si s ní povídali Tomáš Töpfer a Vítězslav Jandák.