Provokuju, ale lidé si zvykají, říká výtvarnice Alena Kupčíková
Průřezová výstava Aleny Kupčíkové SEX/m2 v galerii Art Slon S v Tančícím domě přitahuje pozornost. Najdeme tam tzv. chlupatice, vytvořené z pubických chloupků žen, ale i řadu dalších děl. S Alenou Kupčíkovou jsme hovořili o tom, jak její dílo přijímá veřejnost, o její zvláštní technice i o plánech do budoucna.
Zrovna teď jsem v Tančícím domě vyslechla rozhovor dvou žen, které se bavily o mně. Nevěděly, že stojím kousek od nich. Byly šokované, mluvily o mně velice hanlivě. Musela jsem jít pryč. Ani netušily, že obrazy jsou tvořeny chloupky z ohanbí, ale vadilo jim to erotické téma. Ale na to jsem zvyklá. Zcenzurovali mě i v Paříži, kde jsem měla převzít cenu pro mladé výtvarníky. Byla jsem z toho dost rozčarovaná. Až později mi došlo, že umění není jen o tom, že člověk něco myslí dobře a opravdově, ale i o tom, že za to musí umět bojovat. To nás na škole nenaučili. Na druhé straně zaznamenávám pozitivní ohlas. Projevuje se v tom, že dostávám stále víc chloupků od žen i mužů z celého světa. S touto výstavou to znovu narostlo.
Ústředním dílem vaší výstavy je velká kompozice s názvem Československá epopej. Jaké je její sdělení?
Většinou pracuju jen s chloupky od jedné osoby, ale na epopej jsem otevřela desítky obálek s chloupky z různých zemí. Je to dost intimní. Když sahám na ty chloupky, mám pocit, jako bych s tím člověkem byla. A jsou tam vzkazy od těch lidí. Vznikla z toho zvláštní atmosféra, úplná aura. Z chloupků jsem vytvořila takový kolotoč, strom života.
Vaše technika vypadá precizně. Jak se obrazy z nepoddajných chloupků skládají?
Kdo kupuje vaše díla?
To je dlouhý proces a člověk musí vydržet. Moje nezvyklé techniky a provokující díla nejdřív nikdo neakceptoval, ale situace postupně měnila. Mění se svět, máme internet, lidé jsou otevřenější, mají víc informací, takže si časem zvykli. Někteří začali má díla sbírat. Jsou to spíš ženy. Nejsou to klasičtí sběratelé umění, mají jen má díla. Některé jsem naučila sbírat i něco jiného. To se týká také charitativních sbírek. Důležité je komunikovat. Vzdělání lidé, když se s nimi mluví a mají peníze, občas něco koupí. A to dává zase možnosti umělci. Třeba teď mám před sebou krásnou práci. Budu dělat objekt, který bude viset nad klubem ROXY. Vypisuje to Linhartova nadace a vítězné dílo tam visí celý rok. Bude to zpívající strom. Nic erotického, spíš duchovního.
Vaše tvorba je širší než jen erotika. Máte za sebou konceptuální díla, která jsou hudební nebo výtvarnou transpozicí třírozměrných objektů, jste autorkou interaktivního slabikáře pro dyslektiky…
Kromě toho dělám také video. Jsem členkou mezinárodního sdružení FEMLINK a teď vyrábím video na téma žena. Zase řeším ženu, své oblíbené téma. Ženu, která může být zklamaná mužem. A já mám přitom muže ráda. Celé je to o hledání harmonie mezi mužem a ženou. Můj kreativní záběr je široký. A jsem za to ráda, protože všechno dělám sama. Sama jsem si dělala také katalog k výstavě, který mapuje mou dosavadní tvorbu. Všechno, co člověk dělá, má nějaký přesah, a já považuju za důležité, aby si to člověk pohlídal sám.
Také vaše výtvarné techniky jsou rozmanité – obrazy z křišťálových kamínků, zlacené a osázené 3D objekty a v poslední době také smalty. Jak jste přišla na tuto technologii?
Teď jsem ze smaltu udělala hodiny. Je to můj první objekt užitého umění – pro mě zcela nový rozměr. Teď studuju, jak fungují hodiny, a chci se spojit s nějakou dobrou firmou, aby to mělo kvalitní strojek. Zatím jsem udělala jedny pro sběratele, ale pracuju na tom dál a na podzim bych z hodin chtěla udělat výstavu. Můj další plán je vytvořit ze smaltu velký erotický kolotoč, samozřejmě pohyblivý. Inspirovaly mě pohyblivé plechové terče v pouťových střelnicích. Přemýšlím o tom, že bych tím mohla nějak pomoci starému kolotoči v Holešovicích. Už se na to těším. A taky ještě dělám smaltovaný nočník pro Muzeum nočníků.
Čili příští vaše výstava bude výstava hodin?
Ano. A příští rok chci uspořádat výstavu v galerii Vltavín. Tato galerie bude slavit 25. narozeniny a já budu mít také kulatiny. Plánů je dost. Teď ještě tu sílu, aby to člověk zmohl.
Máte nějaké životní krédo?
Kteří umělci v životě vás inspirovali?
Nejvíc mě ovlivnil profesor Aleš Veselý, u kterého jsem studovala na AVU. Byl výjimečný tím, že pro něj bylo všechno možné. Byl velmi otevřený. Škoda, že pak odešel a nemohla jsem u něj dělat doktorát. Takový malý nenápadný muž, ale udělal obrovská díla. Když jsem s ním konzultovala některé své věci, vždycky mě něčím překvapil. Výškově jsem ho přerostla, ale umělecky ho nemohu přerůst. Pak mě také ovlivnil Milan Knížák, u kterého jsem dělala doktorskou práci. A dřív? Když mi bylo 15 let, viděla jsem výstavu Jeana Debuffeta. Byl to nádherný zážitek, ta jeho volnost. Líbí se mi Viktor Pivovarov, mám ráda Pavla Opočenského a mohla bych jmenovat další, ať už z oblasti umění, divadla, médií…
Děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí.
Výstava SEX/m2 v galerii Art Salon S v Tančícím domě probíhá do 9. června 2015.
