Poslední velká letošní výstava v Městské galerii v Praze patří Milanu Grygarovi. Nese název „Vizuální a akustické“ a probíhá v Městské knihovně.
Milan Grygar, foto: Miroslav Krupička
Díla Milana Grygara jsou charakteristická spojením obrazu, prostoru a zvuku. Zvuk ve svých instalacích používají i jiní umělci, ale většinou jako doprovod. Milan Grygar už od 60. let jeho význam povýšil na další rozměr, tak, aby s dvojrozměrným obrazem vytvářel naplněný prostor a dotvářel význam a smysl celého díla. „Všechno, co člověk dělá, je spojeno, vizuální a zvukové vjemy se doplňují,“říká Grygar, „je zřejmé, že v oblasti umění existuje tendence, která je odděluje. Nevím, proč tomu tak je, to je spíš otázka pro filozofy. Osobně jsem byl vždycky přitahován schopností zvuku vyjadřovat prostor. Nějakou věc nevidíte, ale jste o její existenci přesvědčen, protože ji slyšíte.“
Foto: Miroslav Krupička
Výstava není retrospektivní, ale nabízí ukázky ze zásadních tematických souborů, na kterých Grygar pracoval v posledních 40 letech. Tyto cykly mají přiléhavé názvy, které vždy odkazují ke zvuku. Najdeme zde Zvukoplastické kresby ze 70. let nebo Lineární partitury z 80. let, které připomínají jemné geometrické předivo či zvukové vlny. Z 90. let jsou zde zastoupeny Polemiky se čtvercem. Jsou to čtvercová plátna, kde bílý podklad nahradila černá, přeťatá přímkou. Největší část výstavy tvoří tzv. Antifony, které vytváří od poloviny 90. let. V nich Milan Grygar opustil svou oblíbenou černou a začal malovat velká barevná plátna s geometrickými obrazci, nejčastěji kruhy. I ty je možné vnímat jako určitý zvukový impuls nebo náznak třetí dimenze. Tato díla nemohou nepřipomenout české konkretisty z 60. let, třeba Jana Kubíčka, který měl letos v Městské knihovně také výstavu.
Foto: Miroslav Krupička
Milan Grygar je s autory české geometrické abstrakce spojen i generačně. Narodil se v roce 1926. Po válce vystudoval UMPRUM a tvořit začal už ve 40. letech. V 50. letech maloval figurální obrazy, ale s příchodem 60. let přešel k abstraktnímu umění. V roce 1965 vznikly první akustické kresby. Byly to kresby tuší na papíře, prováděné dřívkem nebo rákosem. Od té doby se stal nezbytnou součástí Grygarových děl zvuk. Na výstavě v Městské knihovně nalezneme zvuk jen u několika kreseb z cyklu Ptačí partitury. Kresby ptáků doprovází – jak jinak – ptačí zpěv.
Milan Grygar začal vystavovat v druhé polovině 60. let a dostal se i do zahraničí. Jeho zvukoplastické a akustické kresby zaujaly skladatele Erharda Karkoschku z Německa a Jeana Yvese Brosseura z Belgie. Oba se pak podíleli na zvukové stránce jeho realizací i v dalších letech. Z českých hudebníků s Grygarem spolupracoval např. Jiří Stivín. V 80. letech začal Milan Grygar vyrábět tzv. černé obrazy, na nichž dvourozměrné dílo obohatil o rozměr třetí, tak, aby šlo vnímat hmatem. V roce 1984 získal Grygar Grand Prix Mezinárodního trienále kreseb ve Wroclavi. Po sametové revoluci se českému publiku představil v roce 1993, kdy se podílel na výstavě Otevřená forma v Domě u Kamenného zvonu. Následovaly další výstavy doma i v zahraničí. V roce 1999 mu uspořádala retrospektivu Národní galerie. Grygar se stal také jedním z kmenových autorů galeristy Zdeňka Sklenáře, u kterého vystavil své trojrozměrné Objekty-partitury, tvarované z plechu. V roce 2012 přenesl Sklenář Grygarovu výstavu i do Pekingu.
K pořádané výstavě vyšel stejnojmenný katalog – „Vizuální a akustické.“ Jeho součástí je i autorův rozhovor s kurátorkou výstavy Hanou Larvovou. Grygar je stejně jako ve svém díle geometricky úsečný a lakonický. Na otázku, proč do svého díla zapojil zvuk, odpověděl: „Umění prochází vývojovou změnou pojetí a nazírání. Zapojit zvuk do kresby bylo otázkou vývoje.“
Výstava Vizuální a akustické v Městské knihovně v Praze potrvá do 5. dubna 2015.
