Výstava Reynek – Génius, na kterého jsme měli zapomenout, foto: ČT24
Jednou z událostí roku ve výtvarném umění je výstava grafik Bohuslava Reynka, která právě začala ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Titul výstavy – Génius, na kterého jsme měli zapomenout – trefně vystihuje atmosféru kolem autora, který až do své smrti v roce 1971 žil v ústraní na statku v Petrkově.
Bohuslav Reyek, foto: Nadační fond Richarda Fuxy a Galerie Zdeněk Sklenář
Bohuslav Reynek (1892-1971) je osobností, která přitahuje – svým životem, svoji grafickou i literární tvorbou, svým nenásilným a trpělivým vzdorováním komunistickému režimu. Narodil se na statku v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Poměrně brzy začal psát poezii a překládat z francouzštiny. Oženil se s francouzskou básnířkou Suzanne Renaud. Stýkal se s některými českými literáty a malíři, ale klíčové pro něj bylo přátelství s Josefem Florianem. Ve 30. letech po smrti otce se s rodinou usadil na statku v Petrkově, vydával vlastní Sešity poezie a intenzivně se zabýval grafikou. Jeho výtvarné dílo vstoupilo do širšího povědomí v 60. letech, kdy se v Československu zásluhou kurátora Jiřího Šerých podařilo uspořádat několik výstav. V době normalizace se na něj ale mělo znovu zapomenout. Málem se to podařilo. Veřejnost ho začala objevovat až v 90. letech. Jeho kontemplativní grafiky se staly žádaným sběratelským artiklem. V posledních letech se konalo několik Reynkových výstav, ale na komplexní a reprezentativní přehlídku jeho výtvarné tvorby jsme stále čekali.
Byla to souhra okolností, nicméně prvotní impuls k uspořádání výstavy přišel od galeristy Zdeňka Sklenáře, který je sám Reynkovým sběratelem a obdivovatelem. Koncem 90. let cestoval po Číně a Tibetu. „Tehdy jsem si potvrdil, jak Reynek s Tibetem a Čínou souzní, a to nejen barevně, ale také svou sémantikou a vertikálním řešením motivů,“říká Sklenář. Reynkovo dílo později představil řediteli Čínské národní galerie, který jím byl nadšen. Výsledkem byla rozsáhlá a velmi úspěšná výstava Reynkových grafik v Pekingu v roce 2012. „Splnil se mi sen,“ uzavírá Zdeněk Sklenář.
Zahájení výstavy Reynek – Génius, na kterého jsme měli zapomenout, foto: Nadační fond Richarda Fuxy a Galerie Zdeněk Sklenář
Odtud byl už jen krůček k výstavě pražské. Sklenář na čínské výstavě spolupracoval s Reynkovými potomky – syny Danielem a Jiřím a vnučkou Veronikou. Rodina prostřednictvím Nadace Reynek, která pečuje o autorovu pozůstalost, na výstavu zapůjčila řadu děl. Dalšími spoluorganizátory pražské retrospektivy jsou Národní galerie a dále sběratel a podnikatel v oblasti reklamy Richard Fuxa. Toho s Reynkovým dílem obeznámil Zdeněk Sklenář. Fuxa se rozhodl do Reynka investovat a nakoupil velkou kolekci jeho grafik. Richard Fuxa je znám producent úspěšné předloňské výstavy plakátů Alfonse Muchy, které koupil od Ivana Lendla. Stejně jako Muchu i Reynka prezentuje komerčnějším způsobem, než jsme u běžných výstav zvyklí – výstavy doprovází masívní reklamní kampaň včetně prodeje plakátů, reprodukcí a dalších upomínkových předmětů. Podle Sklenáře je to legitimní, protože „duch díla je zbožný a proto může být Reynek nějak zpřítomněn v každé rodině.“ Kampaň na Reynkovu výstavu byla vtipná – veřejnost byla na plakátech několik týdnů napínána Reynkovými díly s minimem informací a podrobnosti o zahájení výstavy byly publikovány až na závěr. Soudě podle počátečního zájmu to mělo svůj účinek.
Jedním z doprovodných projektů výstavy je vydání Bible se 105 Reynkovými grafikami. Luxusní provedení se zlatou ořízkou se prodává za 65 000 Kč. Jeho součástí je i jedna originální grafika s biblickým motivem. Skromnější verze stojí necelých 8 000 korun. „Jsem rád, že se Bibli podařilo vydat, byť je to ve stovkách kusů,“říká Sklenář, „je to něco, co tu zůstane napořád.“Číňané podle něj hodlají Bibli vydat ve čtyřiceti milionovém nákladu!
Richard Fuxa a Veronika Reynková představyjí nové vydání bible s grafikami Bohuslava Reynka, foto: Marie Třešňáková, ČT24
Z celkem asi šesti stovek grafik, které Reynek v životě vytvořil, je jich vystaveno 242. Asi třetina jich patří Nadaci Richarda Fuxy, další zhruba třetina je od Nadace Reynek a zbytek tvoří kolekce Zdeňka Sklenáře a zápůjčky od soukromých sběratelů a Národní galerie.
Samotná výstava působí sevřeným a úsporným dojmem, což platí i o osvětlení. Atmosféru podtrhují sporá světla, směřující pouze na díla. Plocha Valdštejnské jízdárny je rozčleněna do dvou šnekovitých oválů, které návštěvníka vedou přísně retrospektivně od roku 1933, kdy začal pracovat metodou suché jehly, do konce 60. let. Poslední dílo pochází z roku 1971, tedy těsně před Reynkovou smrtí. Motivy jsou zpočátku obecné a zobrazují krajinu, květy, hospodářská zvířata. Zjednodušené kontury zvířat nemohou nepřipomenout Chagalla. Vrcholné období Reynkovy tvorby spadá do 40. a 50. let, kdy u něj převážily náboženské motivy: postavy Starého i Nového zákona, Kristus v desítkách variací. Vzniklo několik náboženských cyklů, jejichž motivy tvoří archetypy jeho díla. Podle nich Reynka známe z encyklopedií nebo z antikvariátů.
Výstava Reynek – Génius, na kterého jsme měli zapomenout, foto: Marie Třešňáková, ČT24
Reynkova grafická tvorba je naprosto svébytná, těžko srovnatelná s jinými autory či proudy. Diváka neohromuje technikou, ale citem, křehkým chvěním, které navozuje. Hlavní motiv bývá rozostřen jakoby v oparu nebo ve tmě, některé jeho části jsou mlhavě nasvíceny nebo expresívně zdůrazněny další barvou. Práce s barvou byla Reynkovou specialitou. Prakticky všechny grafiky jsou tištěné ve zvláštním odstínu hnědé, kterou si sám míchal. Suchou jehlu a lept často kombinoval s monotypem, tedy dalším barevným tiskem. Na něm nejvíc používal červenou, žlutou, případně odstíny hnědé. Proto výsledek nepůsobí chladně. Část grafik také přímo koloroval. Divák se může přesvědčit, jak práce s monotypem může dílo změnit. Stačí jiný barevný podklad a stejný tisk získává zcela jinou atmosféru i vyznění. Některá díla jsou provedena technikou cliché-verre, tj. kresbou na skle. Na první pohled by se mohlo zdát, že Reynkovo dílo působí tmavě nebo ponuře. Zdeněk Sklenář tuto interpretaci odmítá s poukazem na to, že stejně tak lze v dílech vidět radost: „Reynek nebyl náboženský mystik. Dovedl mít radost z kapky rosy nebo skleničky dobrého vína.“
Dlouhá řada vystavených grafik, které nedosahují příliš velkých rozměrů, je přerušována Reynkovými citáty. Ty přibližují jeho myšlení, jednoduchý a poctivý přístup k životu: „Jdu nakrmit králíky, pak na zahradu … večer při svíčce škrábu.“ Ryl do měděného plechu. Z každé matrice s pomocí svých dvou synů vyrobil do deseti kopií, nečísloval je. To se později projevilo jako problém, protože mnoho desek se dostalo mimo rodinu a byly z nich pořízeny tisíce kopií, které dnes kolují na trhu. Proto Nadace Reynek chce pořídit pečlivý soupis Reynkova díla včetně matric, aby byl bezbřehý obchod v maximální míře omezen.
Výstava Reynek – génius, na kterého jsme měli zapomenout, ve Valdštejnské jízdárně potrvá do 31. července. Více informací na reynek.cz.
